VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jícha s první trofejí: Je to úžasný happy end. S reprezentací nekončím

Dauhá /ROZHOVOR od zvláštního zpravodaje Deníku/ - Začal se střevní virózou, končil s trofejí útěchy v ruce. „Dočkal jsem se, mám první pohár s nároďákem," usmíval se kapitán českých házenkářů Filip Jícha.

27.1.2015
SDÍLEJ:

Filip Jícha a jeho radostFoto: CHF.cz/Pavel Lebeda

„Sice se hrálo o sedmnácté místo na mistrovství světa, ale pro nás to bylo malé finále, které jsme zvládli," líčil šťastný Jícha, jenž s kumpány v Kataru vyhrál čtyři zápasy za sebou. Včetně epilogu s Běloruskem, které Češi zdolali až na sedmičky.

Zažil jste někdy s reprezentací krásnější chvíle?
Poslední čtyři zápasy byly obrovským morálním krokem dopředu. Byla to ukázka týmové soudržnosti i bojovnosti a jsem extrémně šťastný, že si tenhle tým mohl sáhnout na takové napínavé utkání. Je to sportovní happy end.

Tomu odpovídala i týmová radost. Byla ryzí, viďte?
Hodně ryzí. (usmívá se) Kdo něco takového ještě nezažil, muselo to pro něj být zajímavé a teprve mu to možná bude docházet. Prohrávali jsme, vrátili se a ještě jsme vyhráli na sedmičky. Úžasné vítězství! Navíc odjíždět z mistrovství světa s bilancí čtyři výhry a tři porážky je fajn pocit.

Bylo vám fajn i při infarktových sedmičkách s Běloruskem?
Moc ne, byla ve mně malá dušička. Cítil jsem tlak. Nechtěl jsem si číst, že Jícha neproměnil sedmičku. Když jsem ji dal, řekl jsem si, že teď už to ovlivnit nemůžu a vydýchal se.

Teoreticky už jsme mohli být doma

Budou oslavy?
Tady asi ne. Odlétáme za pár hodin a ještě se musím sbalit, což je u mě tak na tři hodiny. Možná bude nějaká oslava zítra.

Čeho si na tomhle turnaji nejvíc ceníte?
Posledního týdne po porážce s Egyptem. Ty čtyři vítězné mače se mi do paměti zaryjí hodně hluboko. Němečtí novináři mě před zápasem kontaktovali, že by chtěli moji fotku s pohárem. Tak jsem jim to splnil.

Je to jen spekulace, ale neříkal jste si, kde jste mohli být, kdybyste zvládli třetí zápas s Egyptem, který vás porazil?
Teoreticky už jsme mohli být doma… Na kdyby se nehraje. V jednom zápase jsme neudělali dobrou práci, ale pak už jsme bojovali jako tým. Jako by nám došlo, že když se nevydáme za hranici možností a nebudeme bojovat pro spoluhráče, bude nás to stát výsledek.

Filipe, co vaše budoucnost v reprezentaci? Budete po své první trofeji pokračovat?
Čerstvé pozitivní dojmy jsou důležité, ale finální rozhodnutí padne pragmaticky a po bezemočním uvážení. Klukům jsem slíbil, že tuhle sezonu odehraju. Pokud budu zdravý, dám si i zbytek kvalifikace na mistrovství Evropy. S nároďákem dál počítám.

MARTIN MLS

Autor: Redakce

27.1.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Pavel Bělobrádek.
18 8

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

Prezident ČR Miloš Zeman.
7

S prací prezidenta je spokojena více než polovina Čechů, tvrdí průzkum

Volby ve Francii ONLINE: obrovský zájem voličů, měl by pomoci Macronovi

Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb, je o ně bezprecedentní zájem. Ve volebních místnostech se tvoří fronty, jaké nebyly k vidění posledních 36 let. Podle politilogů to pomůže centristovi Emanuelu Macronovi. V desítkách evropských měst se demonstruje na podporu EU, tedy proti Le Penové. Favoritce voleb se povedl lapsus - nestihla zaslat své plakáty do volebních místností v zahraničí.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies