VYBERTE SI REGION

Jsem exhibicionista a užívám si koktejly emocí

Praha - Profesionální boxer Ondřej Pála patří mezi největší naděje v českém ringu.

25.7.2009
SDÍLEJ:

Profesionální boxer Ondřej PálaFoto: GetPhoto/Pavel Rakušan

A míří až do pater nejvyšších. Chtěl by pás a titul mistra světa.

Otevřeně řekne, že mu dělá dobře pozornost druhých, pohledy fanoušků dráždí jeho ego. To bez skrupulí přiznává profesionální boxer Ondřej Pála, česká jednička supertěžké váhy – naše naděje do dalších let mezi šestnácti provazy.

Klišé a předem dané fráze jsou mu cizí. Je otevřený, není zkažený, tedy zatím. Takový normální kluk. Skoro. Až na to, že když vás „plácne“, tak jistě na jeho políček nezapomenete. Jít do ringu s Pálou je na vlastní nebezpečí! „Kdybych nevycházel s fanoušky a médii, tak bych ochuzoval je, ale i sebe,“ rozpovídal se čtyřiadvaceti­letý boxer.

Víte, kolik jste už poskytl rozhovorů v kariéře?

Tak to vůbec nevím.

Ani odhadem?

Málo jich nebylo, ale taky žádný extrém. Když vezmu moje zápasy …tak dvacet, možná třicet… něco takové.

Pamatujete si první?

Asi ne. I když možná v amatérech, když jsem vyhrál mistrovství republiky, tam se mě novináři na něco ptali. To byl první, jestli se to tedy dá brát jako rozhovor.

Kolik vám bylo?

Sedmnáct.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že začínáte mít známější obličej?

Asi po zápase s Harry Duivem v hotelu Hilton (17. prosince 2008 Pála vyhrál technickým k.o. v 11 kole). Asi proto, že zápas brala TV Nova a na internetu byl přímý přenos. Byla kolem toho mediální masáž, takže asi od té doby mám známější obličej. Potom i lidi mimo box začali registrovat nějaké boxerské jméno.

Dělá vám dobře pozornost od fanoušků?

Kdybych řekl, že ne, tak bych kecal. To je jasný. Ukažte mi někoho, koho nepotěší, když ho někdo na ulici pozná nebo chce fotku. Kdo říká, že ho tohle obtěžuje, tak kecá.

Máte představu, kam až se může pozornost k vaší osobě vyšplhat?

Nemám, ale doufám, že to půjde jenom nahoru (smích). Nedávno jsem se o tom bavil s fotografem Pavlem Rakušanem, ten říkal, že si neumí představit, že bych někomu nedal rozhovor, nenechal se nevyfotil. K tomuto já prostě nechci nikdy dojít.

Ona by to mohla být cesta zpět, že?

Stoprocentně bych byl proti sobě. Box dělám pro lidi. Jsem tady pro ně, takže to je naprosto samozřejmá věc. Kdybych nevycházel s fanoušky a médii, tak bych ochuzoval je, ale i sebe.

Jedno bez druhého vlastně nemůže fungovat a růst…

Přesně tak. Já jsem i rád, když mohu něco udělat pro box. A nejde tady vůbec, že by to měl být jen Pála a Pála. Jsem člověk, který chce, aby si něco přečetl také o našem sportu.

Více si budete moci přečíst, když vyhrajete profesionální titul mistra světa. To je určitě váš sen, ne?

Určitě.

Promítáte si někdy v hlavě, jaké by to bylo?

To je jasné, že se mi to občas do hlavy dostane, ale není to ani tak o slávě, ale o samotném sportu. To okolo je sladké ovoce navíc.

Takže v koutku duše při přemýšlení vidíte šest vil, patnáct aut, dovolené na pláži…

Takhle! Nevím, jaký vy jste dělal sport, ale každý kluk, který hraje v patnácti fotbal, tak chce být na místě Beckhama. I ke mně občas tyto myšlenky zabrousí.

Věříte, že dosáhnete až na samotný vrchol?

Věřím v to, že tomu dám maximum, co ve mně je.

Je vám čtyřiadvacet let. Kdy tedy nastane ideální stav?

Myslím si, že tak za tři až čtyři roky.

Žene vás dopředu i to, že nikdo z Čechů ještě nemá titul profesionálního světového šampióna?

Bavil jsme se o tom s kamarády a určitě by mě to potěšilo. Kdyby se to povedlo, a já byl první, tak by to bylo ještě něco navíc. Každopádně klukům jsem to maximálně přál, ale bohužel to nevyšlo. (Lukáš Konečný prohrál 26. dubna 2008 s Ukrajinec Sergejem Dzinzurikem a Rudlof Kraj nestačil 24. října 2008 na Itala Giacobbe Fragomeniho pozn. aut.).

Rozhodlo o jejich porážce i to, že byli vyzyvatelé. A každý ví, že obhájce má vždy trochu navrch, k tomu je třeba ještě připočítat domácí prostředí…

Určitě.

Zpátky k vám. Jak byste sebe ohodnotil po boxerské stránce?

(úsměv) Sám sebe nemůžu. To si udělejte vy, jako nezávislý novinář, nebo kdokoliv jiný.

Tak jinak. Myslím si, že vaší předností je fyzická kondice. Tím pádem vám vyhovují delší zápasy, a to především, když je soupeř lepší…

Tak to je, to stoprocentně. Trošku na to spoléhám. Snažím se jít do zápasu maximálně připravený, abych vydržel plný počet kol.

Když jdete do ringu špalírem lidí, hraje hudba, na co myslíte? Euforie, nervozita, husí kůže po těle…

Určitě reaguji na lidi. Takové momenty si maximálně užívám. V tu chvíli to je koktejl pocitů. Něco mezi stresem, zábavou, napětím, očekáváním. Je to prostě příjemný.

Takže jste exhibicionista?

Určitě jo. Hrozně rád bavím lidi, mám rád, když vidím jejich reakce.

Takové to šimrání někde vzadu hlavy…

Jo, jo (úsměv).

Když přeneseme box na filmová plátna, tak najdeme hodně snímků. (Rocky, Těžká váha, Milion dolar baby, Zuřící býk, Pěsti ve tmě, Hurikán v ringu, Reportér v ringu). Viděl jste je?

Pár jo, ale nejsem toho úplný zastánce. Vyloženě tématicky se mně filmy o boxu nelíbí, protože to je absolutní demagogie a lidi, kteří mu nerozumí, si podle toho utváří obrázek. Pokud je ve filmu hlavním dějem něco jiného a box je vedlejším produktem, tak dejme tomu, ale Rocky a Milion dolar baby, ty názor lidí jedině zkreslí.

Který máte nejvíce v oblibě?

Asi Hurikán v ringu, ale ten není čistě o boxu, proto se mi asi líbil. Tam jde hlavně o život neprávem odsouzeného frajera v kriminále.

A proč je tedy o boxu tolik filmů? Jde o adrenalin, napětí…

Jsou tam absolutní protipóly. Je to sport černý a bílý, výhra prohra a nic mezitím. A to se lidem líbí.

Ono asi v šachu by se asi obtížněji natáčela akční scéna, že?

(smích) Úplně vidím před očima akční trénink šachistů.

Chtěl byste se sám postavit před kameru?

Jo, dokonce už mám něco domluveného.

Kdy, a co to bude?

Nerad bych něco profláknul, ale má se natáčet film v Čechách, a má jít o mafiánské prostředí z třicátých let dvacátého století.

A o jakou roli jde?

Nějakého gangstera.

Takže gorila?

Tak, tak.

Jste boxer, patříte mezi české naděje. Jak to vidíte s popularitou boxu u nás?

Myslím si, že díky firmě Médea (klub, kde Pála boxuje pozn. aut.), tak by to mohlo jít nahoru. A ta tendence tady určitě je. Ono to je v podstatě jednoduché. Je to o médiích. Jakmile oni potáhnou sport, přidají se firmy, sponzoři, reklama.

Ale také by to chtělo velký úspěch. Co třeba vy a první český profesionální titul mistra světa?

Stoprocentně souhlasím. Doufejme, že tuto díru prolomím a udělám něco, aby byl box známější.

Autor: Libor Kalous

25.7.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies