VYBERTE SI REGION

Kandidát na předsedu ČOV Kejval: Spojila nás bída, ne osvícení

Praha /ROZHOVOR/ - Král je mrtev, ať žije král. Proslulá fráze pronášená v souvislosti s jmenováním nového panovníka je na místě. Prvního listopadu totiž opustí svůj „trůn" předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek.

20.10.2012
SDÍLEJ:

Kandidát na předsedu Českého olympijského výboru Jiří Kejval.Foto: ČTK/Stanislav Peška

Novým předsedou se stane jediný kandidát a dosavadní místopředseda Jiří Kejval, tedy pokud ho plénum ve funkci potvrdí. Budoucí šéf už má svou vizi sportu do budoucna. Nazval ji Zlato pro všechny. „Dvacet let jsme padali, a když všechno dobře půjde, tak dvacet let zase půjdeme nahoru. Změny jsou o generacích, nejsou o týdnech a měsících," vysvětlil.

Co bude tou nejzásadnější změnou?

Český sport by měl od pléna ČOV začátkem listopadu vystupovat společně pod křídly ČOV a začít si budovat novou pozici ve společnosti. Klíčem k tomu je jednota. Jsem přesvědčený, že dnes jsme spojení, bohužel spojila nás dohromady bída, a ne nějaké osvícení. Chceme respekt a zázemí a nechceme to zobecňovat jen na to, že chceme jen víc peněz. Tak to vůbec nestojí.

Jak tedy?

Sport nesmí být jen pro bohaté. Dneska to k tomu bohužel spěje. Ti, kteří by sport potřebovali nejvíc, aby unikli třeba ze sociálně složité situace, se k němu nedostanou. Přitom sport smazává sociální rozdíly. Byl bych strašně nerad, aby byl výsadou bohatých.

Vnímáte sport hodně zeširoka, že?

Sport jako fenomén prolíná všechny sféry života což je nejdůležitější. Má obrovské přesahy, není to jen poslední stránka novin, je součástí našeho života. Vždycky vidíme spojení sport a umění nebo sport a věda, sport a byznys, sport a zábava. Ale sport má i další přesahy. Už na olympijských hrách v Londýně jsme se spojili s byznysem i se školstvím a byl to začátek, který se nám osvědčil. V širších souvislostech vnímají lidé sport daleko líp.

A dál?

Třeba celospolečenský význam sportu. V první řadě se určitě vždycky mluví o zdraví. Udělali jsme si výzkum o životním stylu české mládeže. Věděli jsme, že to nebude nic moc, ale to, co jsme se dozvěděli, je šokující. Od roku 1995 se počet obézních dětí zpětinásobil. Katastrofa. Přináší to celou řadu civilizačních nemocí. Sport je ale i o sociální integraci. Další věcí je i fair play.

Co přesně máte na mysli?

Fair play přináší společnosti návod. Dneska se bavíme o tom, že je potřeba změnit zázemí korupčního prostředí. Na světě ale neexistuje zákon, který by ho vyřešil. Korupční prostředí je o morálce. Dneska tu vládne určitá postkomunistická generace, která zcela zjevně tu morálku nemá. A pokud my tohle chceme zlepšit, musíme pracovat na té nejmladší generaci. Sport je k tomu naprosto ideální. Fair play je víc než vítězství.

Jenže takto se v Česku sport nevnímá, je to tak?

A to je další věc, kterou bych chtěl změnit to celospolečenské podcenění úlohy sportu. Vážím si všech sportovců, kteří v minulosti něco dokázali, a stydím se, když vidím, jakým způsobem se k nim chová stát. Přijde mi absurdní, když vidím, že jiní lidé, kteří mlátili studenty na Národní třídě, jdou dneska do důchodu a dostávají výsluhy od státu v řádech stovek tisíc korun. A lidi, na které jsme mohli být aspoň trochu hrdí, když nás měli na Západě za úplný blbce, na to teď doplácejí.

Sport je pro společnost zásadní

Vypadáte rozzlobeně…

Chtěl bych také naprosto jasně vymezit, že sport není možné slučovat s ostatními organizacemi. Nedávno někdo řekl, že sport je něco jako svaz zahrádkářů. Já si myslím, že sport je pro společnost zásadní a takovéto zjednodušování věcí považuji za naprostý diletantismus. Vezměte si, jak sport propaguje tuto zemi.

Povídejte.

Pětasedmdesát procent všech pozitivních zmínek o České republice je z oblasti sportu. Na to jsme si nechali udělat několik studií. V cizině vám vždycky říkají: Ano Nedvěd, ano Jágr, ano Berdych, ale málokdo říká: Jo ten váš ministr, to je skvělý chlap, toho dobře známe a máme ho rádi. Tak to není, a bohužel i v té kulturní oblasti těžko hledáte. Česká republika za své dobré jméno ve světě určitě z velké části vděčí sportu.

Což má i ekonomický přínos, že?

Ano. Sportovní trh má obrat 125 miliard korun, počítají se do toho cvičky, které koupíte dítěti, až po lístky na Jardu Jágra. Osmdesát procent si platí sportovci sami, což je obrovská nálož. 

Má přínos i pro státní rozpočet, sport zaměstnává 187 tisíc lidí. Pro porovnání je to víc lidí, než zaměstnává zemědělství. Přitom zemědělství je bráno jako základní kámen ekonomiky České republiky. Sport je vedle něj braný jako určitá zájmová činnost. Jeho celkový přínos pro státní rozpočet je však 53 miliard korun, ty v různé formě zdanění přijdou do státního rozpočtu.

A kolik peněz dostává sport ze státního rozpočtu?

Prostřednictvím státu dostává v letošním roce tři miliardy korun. Návrh na příští rok je 2,2 miliardy korun, přicházíme tedy o dalších 800 milionů korun, Přijde mi až úplně neuvěřitelné, že činnost, která je tak prospěšná a odvádí tolik do státního rozpočtu, je tak potíraná. Prioritou číslo 1 pro nás bude neztratit rozpočet, který máme. Bojuje se tedy o 800 milionů.

Proč o ně tolik bojujete?

V loňském roce jsme vytvořili projekt „Hvězdy nepadají z nebe" a ten je v ohrožení. Byla tu taková tendence navýšit odvody z loterijních a jiných her a ty peníze pod tlakem starostů nedávat ve prospěch sportu, charity a kultury, ale směřovat je rovnou do rozpočtu měst a obcí. My jsme proti tomu bojovali šlo o dvě a půl miliardy korun pro český sport. Nakonec jsme prohráli, ale dostali jsme kompenzaci 800 milionů. Bylo jasně definované, že budou takzvaně pro kluky v trenkách, to znamená nebudou pro žádný vrcholový sport, žádnou reprezentaci či profesionální kluby. Peníze šly přímo do tělovýchovy. V létě jsme měli přislíbeno z ministerstva financí, že tyhle peníze sice nejsou ve střednědobém plánu, ale že s tím počítají. Teď na podzim jsme se dozvěděli, že těch 800 milionů nedostaneme.

Co to znamená?

Podle našich průzkumů těch 800 milionů korun vygenerovalo prostor pro přibližně 25 tisíc dětí, které se začaly realizovat ve sportu. Zaměstnalo zhruba 1500 trenérů, kteří se starají jen o mládež. Pokud peníze nebudou, přijdeme o trenéry i o obrovskou práci. Tenhle rok byl extrémně náročný, musely se vybudovávat nové systémy. Něco budovat stojí vždycky daleko víc energie než něco provozovat. Myslím si, že se nám to ve většině sportů podařilo. Jenže teď jsme se dozvěděli, že to byl jen jednorázový příspěvek, což je absurdní.

Nebudete moci v projektu pokračovat, že?

Přece nemůžete někomu dát peníze, aby něco vybudoval, a další rok to už nepodporovat. Navíc lidi, které jsme přesvědčili, už pak nikdy nepřesvědčíte, i kdyby peníze přišly. Oni už vám nebudou věřit. Tady se udělala obrovská práce, která má teď přijít vniveč. A jestli je to pravda a ten příspěvek měl být jednorázový, tak nám ty peníze rozhodně neměli dávat, protože přišly do kanálu. Ten, kdo tohle zajistil, by měl nést zodpovědnost, protože ze státního rozpočtu utratil 800 milionů korun a otrávil strašnou spoustu slušných lidí.

Sport v Česku je vnímán jako byznys

V Česku jsme přitom oproti ostatním zemím unie se sportováním pozadu, je to tak?

Podle studie Evropské unie je tu třicet procent lidí, kteří pravidelně sportují. Třeba v Německu je to 78 procent. Z hlediska komunikace k obyvatelstvu tady máme velký dluh a chceme to napravit. Definice pravidelného sportování je, že aspoň jednou týdně hodinu něco děláte.

Fondy Evropské unie by nemohly pomoci?

To je něco, co sport u nás absolutně míjí. V zahraničí často vidíte, že něco zaplatila Evropská unie. U nás to nemůžete vidět, protože všechny tyto programy se velmi důsledně vyhýbají jakýmkoliv sportovním stavbám. Sport je u nás vnímaný jako byznysová aktivita, a tudíž se to nebude podporovat. Sponzoři a společenská odpovědnost firem, to je oproti Evropě další tragédie.

Jiné evropské země jsou na tom líp?

Stejná firma se ke společenské odpovědnosti hlásí úplně jinak v Německu, v Anglii, Francii a potom v České republice mají nás za banánovou republiku a podle toho se k nám chovají. Ptal jsem se jich: Proč vy v Německu máte takovou politiku a u nás jinou? Oni říkají: Tady není žádná společenská poptávka, proč bychom to dělali. Mají pravdu, my ji musíme vygenerovat.

A co peníze z loterijních sázek?

Těch jsme se ještě nevzdali. Nechceme ale participovat na výherních automatech, s tím se nehodláme spojovat. Ale sázky jsou byznysem, který sazebně parazituje na sportu. Tady se realizuje sport, který stojí 125 miliard, a naprosto nezávisle na něj někdo sází a dělá si na něm svůj vlastní byznys. V celé Evropě, vyjma Kypru a Litvy, chodí tyhle peníze zpět do sportu, kde se používají na mládež a rozvoj sportu. Nechceme se jich vzdát, ale rozhodně nemůžou nahradit těch 800 milionů.

Plénum ČOV se blíží. Vy jste vytipoval kandidáty do výboru a svůj návrh jste předložil členům. Chcete, aby na něj přistoupili?

Ano. Požádal jsem všechny členy, aby volili tu sestavu, kterou jsem jim dal. Mám pro to důvod. V žádném případě ti lidé nejsou moji kamarádi, s některými lidmi se mi dělá dobře, s některými je to složitější a některé nemusím, ale strašně důležitá je jednota. Sport je přitom strašně rozdělený, dělí se na olympijské a neolympijské sporty, taky letní a zimní, kolektivní a individuální, malé a velké a těch dělení je asi dvacet. Udělali jsme průnik, aby se každá z těch skupin ve dvacetičlenném výboru objevila. Kdyby se nám stalo, že by některá skupina vypadla, měla by pocit, že se nepodílí na rozhodování o českém sportu, a tudíž by se ti lidé ani necítili vázaní rozhodnutími, která se budou dělat.

Nakonec ale bude záležet na svobodné volbě každého člena, ne?

Samozřejmě. Vím, že existují nějaké demokratické principy, každý si může volit, jak chce, to se samozřejmě nemění. U urny bude každý sám a volit za sebe.

Autor: Markéta Kosová

20.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies