Oslava ale nepřišla, rychle sbalil kufry a přesunul se do nedalekého Belmekenu. V horském prostředí vstřebává další tréninkové dávky. Cíl má jasný: 23. srpna začíná v Ra-čicích světový šampionát a on chce opět vystoupat na stupně vítězů.
Jak se cítíte?
Ospale, stále je ve mně závodní stres a únava. Jsem v procesu rozjezdu.
Žádné volno jste nedostal?
Jen jeden den. Už v úterý jsem trénoval. Ale jen lehce. Odjel jsem do hor, ve vysoké nadmořské výšce se musí začít pozvolna.
Zdoláváte kopce, nebo trénujete výhradně ve vodě?
V létě se už zaměřujeme na vodu. Samozřejmě ještě běhám. K tomu je místní terén ideální. A posiluji.
A po večerech?
Jsem tu s taťkou, který je zároveň můj trenér. O ponorce bych přímo nemluvil, jsem ale zvyklý na větší skupinu. (směje se) Všichni bohužel dali přednost jiným závodům.
Byl jste jako maximalista spokojený s dvěma medailemi a jedním čtvrtým místem na evropském šampionátu?
Kdykoli získám medaili, jsem spokojený. V Plovdivu jsem bral hned dvě, jednu dokonce zlatou a na pět set metrů zajel světový rekord. Víc jsem si nemohl přát.
Na start kilometru jste šel po třech triumfech ve Světovém poháru. Sebastian Brendel vás přesto předjel. Ani v tu chvíli jste necítil zklamání?
Sebastian je legenda našeho sportu, třikrát vyhrál olympiádu. Občas mě napadne, co mi k němu chybí. Předjede mě vždycky ve finiši. Doufám, že se na soustředění natolik zlepším, že mu porážku vrátím už v Račicích. Musím tvrdě trénovat, nic nepřijde samo.
Ulevilo se vám v cíli po zlatu v závodu na pět set metrů?
Pětistovku jsem vyhrál čtyřikrát za sebou a hrozně jsem chtěl zase uspět. Věřil jsem si. Jestli přišla úleva? Asi ano. A hlavně euforie.
Čtyři hodiny poté jste nasedl opět do lodi k finále dvoustovky. Důvod čtvrté příčky?
Trefil jste můj největší problém na dvoustovce. Proti mně jdou kluci, kteří jsou odpočatí. Navíc se ve mně mísila euforie ze zlata, možná i uspokojení a únava. Nedokázal jsem se stoprocentně koncentrovat a utekly mi rozhodující desetinky. Ani za bramborovou medaili se ale nestydím.
Pojďme pomalu k Račicím. O blížícím se mistrovství světa se asi na soustředění neustále bavíte?
Vůbec o něm nemluvíme. Nemá cenu se stresovat. Kanoistiku mám rád, baví mě trénovat a do Račic se těším.
Jste trémista?
Nejsem, pokud bývám někdy nervózní, pak těsně před závody. Rozhodně mě ale sebevýznamnější akce psychicky nesvazují.
Co do šampionátu ještě stihnete?
Ještě čtrnáct dní budu na soustředění v Belmekenu. Tohle období označím za dřinu. Potom dorazím domů a budu pozvolna ladit formu. Čekají mě pohodové tréninky a odpočinek. Psychická i fyzická stránka musejí být v rovnováze. Na vodu se musím těšit.
Lehne si také špičkový kanoista na gauč a ani se nehne?
Taky se rád válím a zajdu jen na masáže. Těsně před vrcholnou akcí už netrávím na vodě hodiny, ale jen minuty. Neběhám a na dveře posilovny se dívám jen zvenčí. (směje se)
Četl jsem, že budete závodit na vám důvěrně známé vodě. Laik si řekne: voda jako voda…
Taky nevím, jestli mi znalost kanálu pomůže. Stoprocentně mně ale pomůže rodina a fanoušci na břehu. Podporu domácího publika si vždycky užívám.
A oslavu s ním…
V Račicích pojedu tratě na pět set a tisíc metrů. Pětistovku jsem v roce 2015 vyhrál. Nebudu ale vykřikovat, že zlato obhájím.
Už jste obezřetný…
Zlato je často o štěstí, jsem ale přesvědčený, že mám na dvě medaile.