VYBERTE SI REGION

Koně jsou náš život, i koňský salám si dáme, říká Váňa

Mlýnec - Dvojrozhovor s manžely Váňovými. O vyšší moci, která žokeje chrání, pádech i životě na horách.

17.10.2009 3
SDÍLEJ:

Sedmapadesátiletý Váňa se psotaral o senzaci. Pošesté vyhrál Velkou. Foto: Deník/Martin Divíšek

Možná je nezničitelný jako Terminátor. Každopádně ho nyní obdivuje celý český národ. Dnes je to šest dní, co šestapadesátiletý Josef Váňa s podceňovaným valachem jménem Tiumen pošesté v kariéře vyhrál Velkou pardubickou. A už spřádá plány v duchu plány na další 120. ročník.

„Přála bych si, aby skončil teď. Jako král!“ vysloví přání Pavla Váňová, která s manželem připravuje v Mlýnci šedesát ustájených koní do dostihů.
Pokud lze tipovat, její přání se jí nevyplní. Váňa totiž bez své vášně nedokáže žít.

Už vám došlo, že jste opravdu sportovní celebritou a legendou? Vždyť si jen vezměte, co se od minulé neděle okolo jména Josef Váňa strhlo…

Váňa: Počkejte! Já si vždy říkal, že určitě nejsem perfektní, protože uvnitř sebe to necítím. Nejsem lepší, než ti druzí. U nás je v dostihovém prostředí spousta dobrých lidí. Já měl štěstí na dobré koně a na dobré lidi. Také mám kliku, že mě někdo tam nahoře drží za prd… Kolikrát já jen v životě cítil, že letím z koně a v poslední moment mě vyšší moc zadržela a já nespadl do díry, ze které už bych třeba živý nevylezl. V sobě výjimečnost ovšem necítím.

Váňová: Já vnímám, že si o něm lidé myslí, že je bůh. On to tak ale nebere.

Váňa: Ani nemůžu! Jedu dál. Práce je nad hlavu.

Váňová: Dvanáct let Velkou nevyhrál a byl takový útlum. Jenže manžel stále věřil a čekal. Nikdy se ale nepovažoval za krále, vždycky jen věděl, že musí dřít.

Když máte večer odpracováno, tak konečně přichází chvíle bez koní?

Váňa: Ba naopak. My teprve večer doma máme čas na papírové záležitosti. Chystám si práci na další den, konzultujeme zdravotní dispozice koní. My se bavíme skoro jen o koních. Pak přijede do Karlových Varů zpívat Gott a my si spleteme termín (směje se).

Váňová: Já totiž dnes hnala kluka, ať mi koupí lístek přes internet na neděli, že oželím dostihy v Praze, protože Gotta mám odmalička moc ráda. No a syn mi volal, že jsem se o měsíc spletla. (směje se) To víte, ty koně…

Říkal jste, že vám doktor Kulbis změnil život. Povězte, o co jde v první řadě? Jak se může změnit 56letý muž?

Váňa: Jeho homeopatické léky mě nabudily. Říkal jsem si: Dobře, tak já tu Velkou pardubickou nepojedu, ale ty jeho kapky pak… Víte, já chodil každý večer do hospody a pomalu jsem rezignoval. Ale od té doby šel alkohol stranou a začal jsem makat. Navíc čtrnáct dní před Velkou mi volal doktor z Plzně, že na mé páteři je něco tak špatného, že v Pardubicích jet nemůžu a musím na operaci. Tak jsme domluvili termín zákroku na sedmého prosince a já slíbil, že zkusím pro Tiumena sehnat jezdce.

Opravdu? Vy jste málem nejel?

Váňa: To neví snad vůbec nikdo. Volal jsem Dušana Andrése a povídám mu: Dušane, Pojedeš Tiumena? A on odpověděl, že se včera domluvil na Hirshe. Tak mu říkám: Nikde o tom nemluv, já povím doktorům, že na ně kašlu a půjdu do toho s tím, že zdravotní problémy házím za hlavu. Doktoři tvrdili, že spadnu a také bych už tady nemusel být… Ale přepral jsem to a nic si nepřipouštěl.

Váňová: Já z toho doma kolikrát až brečela. Když vám tohle doktoři říkají, tak je to strašné. Ale lidé na druhou stranu nevědí, co pro to manžel dělá. Sám pro sebe. Lidé si řeknou: Blázen Váňa chce jet Velkou pardubickou. Magor jeden starej. To říkají chlapi v jeho věku, kteří mají takové velké pupky a sotva někde udělají pět kroků. Pepa je ve sportu strašně výkonný.

Jak se fyzicky cítíte? Na svůj věk vyvádíte psí kusy. Budu hádat… Na čtyřicet?

Váňa: Musím podotknout, že tento rok jsem se před Velkou pardubickou cítil nejlépe za deset let. Cítil jsem to při plavání, i když jsem si sedl na kolo. Měl jsem sílu, nezadýchal se. Denně jsem na koních jezdil rychlé práce a forma tam byla taková, jaká měla být.

Váňová: Protože hodně cvičí a posiluje. Ráno vstane a už jde na to. Přes poledne také - sklapovačky. Pořídili jsme si stroj a maká úplně úžasně. Na rotopedu si také zašlape.

Váňa: Naši kluci se mnou dříve ráno museli posilovat. Bylo to dáno tím, že jsme chodili s Pepčou na karate. A tam, když člověk neudělal něco navíc, tak měl tréninku plné zuby. Proto jsme se po probuzení fyzicky vzdělávali.

Máte spočítáno, kolik jste měl v životě zlomenin?

Váňa: Kdepak, na statistiky nejsem. Nevím, kolik jsem odjel dostihů, kolik mám vítězství… Těch je snad přes dvě stě padesát.

Váňová: Lidé s tolika úrazy by si vzali invalidní důchod. Nešli by ani na procházku.

Dobře, tak kolikrát týdně spadnete z koně?

Váňa: Jsou týdny, kdy nespadnu vůbec (směje se).

Váňová: A někdy ho kobyla shodí každý den…

Váňa: Je tady spousta zvěře, takže kůň se lekne a pak nestačíte zareagovat. Kolikrát jsou pády krkolomné. Tuhle přitáhly tříletou potvoru z Itálie, která se s nikým nechtěla rozejít. Tak mi ji dejte, povídám. Po dvou stovkách metrů se mnou stupidně praštila o zem, šel jsem dolů jako pytel hoven a ležel v bezvědomí. To je hned.

Co máte na koních nejraději? Skoky? Jízdu tryskem?

Váňa: Lidem, kteří se učí jezdit na koni, říkám, že si musí počkat na stadium, až z toho budou mít dobrý pocit. Pak je to na koni skvělé i v kroku. Kůň dělá, co chcete, rozumíte si navzájem. Já dávám na souznění dvou duší. Člověka a koně.

Rozumíte si s koněm stejně dobře jako s manželkou?

Váňová: To už je horší (směje se).

Váňa: S koníkama si rozumím velice dobře (směje se). Kůň má jistou rozumovou bariéru, ženská pořád vidí, že je něco špatně.

Váňová: Tvrdohlavý je až dost. Nic si nenechá vymluvit, to je špatný.

Mám pocit, že vy ke koním zkrátka patříte. Že jste si nemohl vybrat lepší povolání.

Váňa: Byl jsem šéfem lyžařských vleků na Pradědu, což bylo zaměstnání, které mě zcela naplňovalo. Koně jsem si k tomu dělal jako doplňkový sport. Dvacet let jsem byl na horách mezi úžasnýma lidma a kamarádama. Dělal jsem šéfa a ti lidé by za mě skočili do ohně, to vím. To byly nejkrásnější roky života. Po převratu spolu ale lidé na horách přestali kamarádit a začal byznys, což se mi hnusilo. Na to jsem neměl žaludek a utekl jsem natrvalo ke koním.

Jaká byla práce u horské služby?

Váňa: Zachraňovat lidi patřilo k životu, o tom bych mohl psát knížky. Když se stal na horách malér, tak jsem stál v první linii, takže veselých i smutných příhod mám moc a moc. Letos na hory už skoro nejezdím, to už ani nejsou hory. Navíc stání ve frontách na vleky na českých horách je dnes šílené. To si raději vyrazím na kopec do Alp.

Přijde mi skvělé, že po všech vašich úrazech takto můžete sportovat.

Váňa: Já tam nahoře opravdu mám ruku, která mě zadrží, když je se mnou nejhůř. A to platí i ve firmě, protože mi děláme sport, ve kterém se musí dařit, jinak nemáte na výplaty pro zaměstnance a přijde krach. Už jsme za ty roky byly v situacích, že jsme málem skočili, nešlo to dál… Ale pokaždé nás podržel nějaký dostih, nebo jsme dobře prodali koně. I v tomto směru mám nahoře patrona, který mi pomůže, když je nejhůř.

Opravdu jste nikdy neměl strach. Třeba v roce 1994, když vás zalehl kůň a byl jste v klinické smrti…

Váňová: …on se probral a hned řekl, že chce stihnout kvalifikaci na Velkou pardubickou. Jediný strach měl, že tu kvalifikaci nestihne.

Váňa: Žokejové, kteří se bojí, nemají úspěchy. Já to vím. Kůň, který pode mnou třikrát vyleze kopec po kolenou, tak s jiným jezdcem tak dobrý není. Zvíře totiž z člověka strach vycítí.

Budete jezdit i příští rok, viďte?

Váňa: Welldancera bych jezdil klidně i v kvalifikacích, nejen ve Velké pardubické. Tiumena asi také. Uvidíme, jak se vše zdravotně vyvine.

Váňová: Chtěla bych, aby po této Velké pardubické odešel jako král. Ale vše je jen na manželovi a jeho zdraví.

Ještě se zeptám na jednu věc. Jíte koňský salám?

Oba: Ano.

To snad ale jen z koně, kterého neznáte…

Váňa: Kdysi měli kamarádi stádo chladnokrevných koní. Chovali je pro tahání v lese. Každý rok tam byl jezdecký den a vždy se nějaký starší kůň porazil s tím, že se při této příležitosti udělá salám. Když se ten salám dal vysušit a pak se krájel třeba na Silvestra…

Váňová: …tak to bylo úplně jedno, jestli jste toho koně znal nebo ne (smějí se oba).

Váňa: Ve Francii i Itálii se jí koňské maso běžně. Nevidím to jako kanibalismus. Já byl od dětství chovatel drobného zvířectva. Kozy, holuby, králíky, všechno. Když se dělala paštika z králíků, tak se jich muselo deset zabít. Vzal jsem je, dostali za uši a za minutu jsem měl jednoho staženého. Koně zabiju také, když je potřeba. Když je problém, tak ho přece nenechám trápit. Utratím ho sám, nedělá mi to problém. To se stalo nyní v Pardubicích s Picadorem. Ani jsem nevolal majitele na tribunu, když jsem ho viděl, jak se trápí… Zezadu mu jiný kůň skočil na šlachy a usekl mu je. Řekl jsem doktorovi: Ihned injekci!

Váňová: Když dostane kůň koliku, tak chce život sám ukončit. Trhá si maso. On prosí, ať je konec.

Váňa: Bohužel, tak to je. Nic příjemného, ale stane se. Takový je život s koňmi.

Autor: Viktor Nosek

17.10.2009 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

Trumpovi právníci brání přepočítávání hlasů ve třech státech USA

Washington - Právníci nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa se snaží zablokovat ruční přepočítání hlasů ve státech Pensylvánie, Wisconsin a Michigan. Oznámil to dnes americký server Politico. K novému sčítání hlasů vyzvala neúspěšná prezidentská kandidátka Zelených Jill Steinová, žádost podpořila několikamilionovou kaucí.

V prosinci končí jízdné v pražské MDH i čipové karty opencard

Praha - V prosinci končí roční kupon na jízdné v pražské MHD téměř 22 tisíc lidí, v lednu dvojnásobku. V tomto období končí platnosti také 165 tisíc čipových karet opencard. V tiskové zprávě o tom informoval pražský dopravní podnik.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies