VYBERTE SI REGION

Boxer žije obklopen čtyřmi bytostmi z Venuše

ÚSTÍ NAD LABEM - Devětadvacetiletý Lukáš Konečný prská na řidiče, ale nebije je. Chtěl by syna, ale zatím přebaluje jen dcery.

18.8.2007 1
SDÍLEJ:

Boxer Lukáš Konečný.Foto: DENÍK/František Stýblo

Listopad se historicky zapíše do dějin českého boxu. Bijec Lukáš Konečný se utká jako první Čech o titul profesionálního mistra světa. Pokud se nic nezmění, poměří síly v německém Magdeburku s ukrajinským borcem Sergejem Dzindzirukem. „Je to vrchol mé dosavadní kariéry. Šance ale má větší
on,“ zůstává v realitě rodák z Brna.

Bitvy mezi provazy nejsou přesto jediným smyslem života, které českého profesionála provázejí. To pravé má doma, když je milujícím tátou. „Jsem životní optimista,“ tvrdí, když si hraje se čtyřletou dcerou Andulkou a z kuchyně na něj vykukují osmiměsíční dvojčata Jaromíra s Barborkou.

Lukáši, bydlíte v paneláku, vyhovuje vám to?

Nestěžuji si. Chtěl bych barák, ale musím našetřit.

Uměl byste si na domku něco udělat?

Neuměl. Jsem lempl, ale zas takový jelito nejsem, že bych nepřidělal poličku. Už jsem ztupil několik vrtáků, ale takovým stylem, že byly celý plochý. Máme tady debilní panely (smích).

Máte manželku, tři dcery. Z toho vyplývají i povinnosti. Je sobotní luxování a smejčení prachu vaší doménou?

Ne(rezolutně). Manželka mě šetří. Z počátku jsem říkal, že budu uklízet, ale myslím, že se mi to ještě nepovedlo. Jednou to určitě přijde. Pokud to je akutní, tak přiložím ruku k dílu. Třeba na uklizení stolu počítače jsem se chystal tři měsíce, ale za čtyři dny se pak vše vrátilo ke starému pořádku.

Vyžadujete pochvalu, když se odhodláte?

Ne. Sám jsem se sebou spokojený (úsměv).

Jak se žije v dámském království?

V pohodě. Někdo si možná řekne, že to je strašný, čtyři ženský, ale mně to nepřijde.

Kluk nebude?

Chtěl bych. S manželkou jsme domluvený, že možná za čtyři roky. Asi bychom ale nejdřív došli za doktorem, jestli mám vůbec šanci mít kluka (smích).

Pouštíte se do přebalování?

Pouze když je manželka pryč. Pokud se má vrátit z nákupu za pět minut, tak to holky ještě vydrží, ale když jdou hovínka skrz, tak musím.

Čtete pohádky na dobrou noc?

Občas. Kolikrát i zpívám. Naštěstí jsou holky ještě malé, tak tomu ještě moc nerozumějí.

Máte hudební sluch?

Těžko říct, ale nebudí se. Chodil jsem na akordeon.

Kombinace hudba a box nejde moc dohromady, ne?

To mi bylo asi šest osm let. Chtěl jsem zkusit kytaru, ale rodiče doma měli akordeon, takže jsem musel hrát na něj. Byl jsem naštvanej, tak jsem je
trochu sabotoval.

Kdo má žezlo v rukou u Konečných?

Vzájemně se domlouváme. Samozřejmě se jednou za čas pohádáme, ale žádné problémy z toho mezi námi nejsou. Třeba přijdu pod vlivem, a slyším, že
jsem měl přijít dřív. Prostě drobnosti, kraviny (smích).

Oženil jste se ve dvaadvaceti letech. Žena, děti a je daná lajna. Nemrzí vás to?

Vůbec. Kolikrát jsem spíš litoval děti.

Ohlížíte se ještě za holkami?

Pořád. Na tom není nic špatného. Manželka o tom ví. To snad ani nejde, aby se chlap neohlídnul.

Jste nejšťastnější, když trávíte čas všichni spolu?

To jo. Nikdy nezapomenu, když dcera začala dělat první krůčky.

Byl jste u porodu?

Byl, ale že bych z toho měl nějakou radost, to se říct nedá. Bylo to hustý, ale porod je hlavně o tý ženský. Chlap tam je proto, aby slyšel nadávky. Ta moje mi dávala dost. Stál jsem za postelí a čuměl do blba.

Co vám pomůže, když máte splín?

Jdu do hospody (smích).

A co vás dokáže vytočit?

Maličkosti, ale nehorázně mě dostávají řidiči.

Nadáváte?

Dost prskám. Myslím si, že jezdím bezpečně, ale co někteří za volantem vyvádějí, tak to je někdy hrůza.

Jste cholerik?

Určitě, ale nekonfliktní. Nikomu nedávám do zubů.

Vystudoval jste gymnázium, třikrát zkoušel vysokou školu. FTVS a pedagogickou fakultu, ale nedopadlo to…

Jsem línej a skloubit to se sportem moc nejde. Do hlavy mi to moc nelezlo, tak jsem musel nad tím trávit moc času. Přelouskal jsem asi dva roky.

Tedy už uzavřená kapitola?

Nevím. Pokud má člověk nápady, tak škola není až tak nutná.

Trénujete v Ústí, Praze, v Německu. Není to náročné na cestování?

Ústí je uprostřed. Jezdím rychle, takže v Praze jsem za chviličku, ale bydlet bych tam nedokázal. Mám rád klid a svoji samotu.

Za jak dlouho urazíte trasu z Ústí do Prahy?

Někdy mi nestačí hodina, jindy jedu pětatřicet minut.

Už vás někdy chytla policie?

Proč? Jezdím podle předpisů. Přece nebudu vykládat něco jiného. Ještě by si mě vyčíhli (smích).

Je obtížné si vydělávat boxem?

Za zápas dostanu celkem hodně peněz, ale není jich ročně tolik. Musím zaplatit trenéra, manažera, benzin, daně a další věci. Potom rodina, děti a je to v pryč.

Je složité si vybojovat slušná procenta?

To je daný. Třicet procent manažer, deset trenér. Spíše se dohadujeme o částce za jednotlivý duel. Ale pořád lepší než chodit do fabriky na píchačky… Nedokázal bych mít pevnou pracovní dobu. Boxování je můj životní styl, ale už teď vidím spoustu možností, které by mě bavily, až skončím.

Které?

V Praze dělám trenéra, to se mi líbí. Nebo bych rád dělal manažera, podnikal.

Máte svoji cenu, pod kterou byste nešel za jeden zápas?

Určitě. Minimální částky jsou dané.

Hodně se vám zvedla odměna v porovnání mezi prvním a posledním profizápasem…

Asi patnáctkrát.

Kam až se může suma za jeden duel vyšplhat?

Není strop. Záleží na oblíbenosti, s kým se utkáte. I když třeba vyhraju titul mistra světa, tak o mne začne být zájem a cena půjde nahoru.

Třeba pět set tisíc korun?

To je na vrcholu málo. Když nemáte titul mistra světa, tak se jde přes milion korun.

A pokud byste ho měl?

Minimálně tři miliony.

Kolem sportu se pohybují i sázkaři. Radíte kamarádům?

Mám jiné starosti. Pokud by se mě ale někdo zeptal, tak bych mu řekl, jak to vidím.

Sázíte?

Minimálně.

A na sebe?

Jako že dám pořádný prachy na prohru a prohraju? Ne, to jsem zatím neudělal (smích).

A můžete si na sebe vsadit?

Ne, snad ani rodinní příslušníci nemohou.

Vzpomenete si na svůj nejkratší zápas?

První u profíků trval sedmnáct vteřin.

Bum, bum a čau?

Ne. Jen bum(smích).

A co strach? Ne ze soupeře, ale o zdraví. Znáte to?

Jednou jsem měl na zádech reklamu, nějakou henu. Chytil jsem alergickou reakci a během zápasu mi praskaly puchýře. Čtrnáct dní jsem ležel v horečkách. To bylo fakt hnusný. Jinak strach, jako že děti se bojí čerta, rozhodně nemám.

Lukáš Konečný

narozen: 19. 7. 1978

profesionální kariéra: 37 duelů, z toho 35 vítězných

úspěchy: mezinárodní mistr ČR, mezinárodní mistr Německa, interkontinentální mistr NBA, mistr EU, interkontinentální mistr WBO, interkontinentální mistr IBF

amatérská kariéra: přes 230 zápasů a prohrál kolem třiceti

úspěchy: 5x mistr republiky, třetí místo na MS 1997 a 1999

18.8.2007 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nový šéf hradního protokolu: Návštěvu Bílého domu už začínáme chystat

ROZHOVOR – Miroslav Sklenář nahradí ve funkci vrchního protokoláře Jindřicha Forejta. Deníku při té příležitosti poskytl rozhovor. Hovoří v něm o svém vztahu k prezidentu Miloši Zemanovi i o plánované návštěvě USA. Rezignace Forejta ho prý nepřekvapila.  

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej ve prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

Bugatti už prodalo 220 nových Chironů. Kupci na auto mohou čekat i tři roky

Od představení modelu Chiron v březnu letošního roku už automobilka Bugatti našla kupce pro 220 exemplářů tohoto nástupce legendárního Veyronu. Z auta se však zatím raduje jediný zákazník, všichni ostatní ještě musejí čekat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies