VYBERTE SI REGION

Soukalové bude na Vysočině fandit i Koukal: Na biatlon balím teplé ponožky

Karviná, Brno /ROZHOVOR/ - Utřel si pot z čela, potřásl si rukou s protivníkem a šel se vyfotit s malými karvinskými fanoušky, kteří na něj chtěli mít památku. Nejvýraznější osobnost a očekávaný vítěz domácího šampionátu v badmintonu, olympionik Petr Koukal, v rozhovoru pro Deník pohovořil o současném stavu českého badmintonu, jeho rezervách.

3.2.2015
SDÍLEJ:

Badmintonista Petr Koukal.Foto: Ivo Dudek

Rozpovídal se ale také o vztahu s přítelkyní Gabrielou Soukalovou a tématu, kterému se hodně věnuje prevenci rakoviny varlete. „Chlapi by se neměli stydět o tom mezi sebou mluvit třeba v hospodě," říká bývalý hráč jehnického Sokola.

Jaký dojem na vás udělal domácí šampionát v Karviné?
Výborný. Myslím, že vůbec poprvé se uskutečnil ve východním cípu republiky, ale třeba já mám na Ostravsku spoustu dobrých známých, takže se mi tu hraje dobře.

Cítíte, že vás už chtějí soupeři sesadit z trůnu?
Tak třeba Honzovi Fröhlichovi se to před třemi lety už povedlo (úsměv), teď bohužel vypadl v semifinále, takže jsme si to nemohli rozdat v boji o zlato. Ale nejsem si jistý, jestli se konkurence zvyšuje. Kvalita českého badmintonu obecně se bohužel příliš kupředu nehrne.

Čím to podle vás je?
Já to poznám hlavně v momentě, kdy vyjedu ven. Osobně si myslím, že v tomto směru mají nejvíc práce udělat trenéři. Jenže někteří, a je jich bohužel většina, mají prostě svou hlavu, svá ega a věří, že svého svěřence umí připravit sami nejlépe na světě.

Kudy vede cesta?
Jenže mladí hráči, kteří se chtějí výkonnostně posouvat, nemůžou přece v momentě, kdy jsou v klubu nebo v dané oblasti nejlepší, stagnovat a zůstávat dál v regionu. Tak se zkrátka nikdy dál nezlepší. Musí jít dál, za lepšími tréninkovými podmínkami, měřit se se silnějšími hráči. Bohužel se právě tohle u nás neděje, a co je nejhorší, dělají to takto už i další generace trenérů, kteří pak v tomto stylu učí nové děti.

Vy jste podobný problém se stagnací neměl?
Já mohu v tomto směru jen blahořečit tátovi (současný trenér pozn. red.), který mi v sedmnácti letech řekl: Hele, já už tě dál trénovat nemůžu, protože nemám prakticky nic, co ti ještě dát. Ten ale právě to svoje ego překousl a uznal, že musím dál a že mi jiní dají trenérsky víc. Oni na to ti naši hráči z daných oddílů také přijdou, třeba v jedenadvaceti, jenže to už je pozdě. Co do sebe nevstřebáte jako teenager, to už pak nedoženete. Pokud se tedy bavíme minimálně o evropské konkurenci.

Otevřených slov se nebojí

Badmintonista Petr Koukal.Co myslíte, že českým hráčům v porovnání s evropskou špičkou schází?
To vám řeknu přesně: vůle pracovat a obětovat badmintonu všechno. Vím, že mě za ta otevřená slova právě trenéři nebo někteří hráči nemají moc rádi, ale něco jsem už projezdil, takže snad můžu říct, jak to vidím. U nás získá třeba medaili z mistrovství republiky někdo, kdo chodí trénovat dvakrát nebo třikrát týdně, třeba i při zaměstnání. Už to něco o stavu českého badmintonu vypovídá. Mladí potřebují mnohem víc. Maximum, obětovat tomu úplně všechno. Což v tuto chvíli v první řadě znamená neustále hledat lepší tréninkové podmínky a sparring.

Zdá se, že třeba Dánům nebo Angličanům něco takového nechybí…
Nechybí. Pak je to ale taky vidět na výsledcích. Když vyjedu na zahraniční turnaj, tak tam skončí na třetím místě borec, který badmintonu dává úplně všechno a zcela se mu oddá, splyne s ním. No a ti dva nad ním jsou ještě lepší.

A to nemluvíme o Asijcích, kteří mají badminton v krvi…
Když jsem jako mladý přivykal evropskému badmintonu, připadal jsem si jako v rychlíku. Doma jsem všechno vyhrával a najednou jsem viděl, kde oproti evropské špičce stojím. A Asijci? No, řeknu to asi takhle: my pak z toho rychlíku jen sledujeme, jak Asijci jedou v šinkansenu.

Takže ať se obloukem vrátíme k domácímu mistrovství, je pro vás těžké obhajovat tituly?
Obhajovat tituly určitě těžké je, ale pro mě spíše psychicky. Je sice pravda, že domácí šampionáty absolvuji z plného tréninku, protože se hrají zpravidla začátkem roku, a to je období po Vánocích, kdy odpočívám a pořádně se do toho obuji zase až po Novém roce, ale i to už dostávám pod kontrolu. Jsem sice unavený, ale překousnout se to dá. Horší je to s tou psychikou, protože je jasné, že se na vás chce každý vytáhnout. Ne, není lehké získávat další a další tituly.

Podpora na dálku

Kdo rovněž sportuje, je vaše přítelkyně, biatlonistka Gabriela Soukalová. Podporujete se při sportovních akcích?
Gabka se připravuje v Jablonci na příští týden, kdy je na programu svěťák v Novém Městě na Moravě. Oni biatlonisté jsou na tohle dost hákliví, nemůžou si v sezoně třeba jen tak někam vyrazit. Nejčastěji kvůli strachu z nemocí, na to si dávají opravdu pozor, a když nemusí, tak zbytečně nechodí mezi lidi.

V Novém Městě ale asi chybět nebudete. Máte už sbalené teplé ponožky?
Jistě a nejen ponožky. I to chce trénink. Už jsem si v zimě totiž navykl na Gabčin denní režim, takže vím, co si vzít, abych nezmrzl. (úsměv) My haloví sportovci jsme v tomto asi trochu rozmazlení, v halách je teplo, odnikud na vás nefouká, kdežto biatlonisté běhají v mrazu nebo v chumelenici. Ale k tomu dotazu právě kvůli časovému zaneprázdnění se bohužel podporujeme při závodech takhle na dálku. Já mám svoje akce většinou úplně někde jinde než Gabča.

Co jste od ní dostal k narozeninám, které jste měl minulý měsíc?
Běžkařskou soupravu.

Aha, takže jste si o svátcích volna moc neužil…
To tipujete správně. Když jsem viděl, jak Gabka venku dře na běžkách, tak mi to nedalo a přidal jsem se k ní.

A prohnala vás?
Aby ne, já se tam plahočil za ní a snažil se, aby mi moc neujížděla. Bylo z toho nakonec bezvadné kondiční soustředění. (úsměv)

Pomoc ostatním ho hřeje u srdce

Badmintonista Petr Koukal.Jdete si spolu někdy zahrát i badminton?
Ale jo, už jsme byli. Tady mám asi navrch. Naštěstí. Oni tihle individuální sportovci to mají zase jinak postavené než ti, co provozují míčové sporty. Musím ale objektivně uznat, že své technické nedostatky nahrazuje Gabka nesmírnou bojovností a zarputilostí. Ona je takový dříč a vlastně i to ji v biatlonu dostalo tam, kde je.

V listopadu jste nafotili odvážné fotky v rámci programu boje proti rakovině. Kdo koho víc přemlouval k tomu, abyste do toho šli?
No, vzhledem k mé zkušenosti s rakovinou jsem, co se týká stydlivosti, asi trochu dál, takže větší problém měla Gabka. Ale jsem strašně rád za to, že do toho se mnou šla. Zrovna včera mi psal pán, že díky této kampani si zašel sám na vyšetření, byla mu také diagnostikována rakovina, ale díky včasnému vyšetření prodělal jen jeden cyklus chemoterapie a dostal se z toho.

Jaký je to pocit?
Takových zpráv už se ke mně dostalo od té listopadové akce několik. A za ty čtyři roky, kdy o svém onemocnění otevřeně mluvím, jich jsou desítky. A to víme jen o těch, kdo nám napsali. Věřím, že zachráněných životů je možná už třeba sto. Každý podobný případ mě hrozně zahřeje u srdce. To je přesně výsledek, o který jsme usilovali.

Vy máte přímo nadační fond k tomuto tématu…
Především se ale snažíme propagovat náš projekt STK pro chlapy. Nazval jsem to tak, protože s námi je to jako s autem. Taky s ním jdeme do servisu, když na něm zjistíme nějakou poruchu. A já bych do chlapů rád dostal to, aby tak přistupovali i ke svému tělu a zdraví. Chlapi by se neměli stydět o tom mezi sebou mluvit třeba v hospodě.

Autor: Martin Ruščin

3.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies