VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na mistrovství budu! Třeba i prodávat lístky

Brno - Éra Jana Bobrovského u basketbalové reprezentace žen skončila. „Za deset let si nikdo nevzpomene,“ říká v rozhovoru pro Deník.

22.1.2009
SDÍLEJ:

Zleva trenér Jan Bobrovský a asistent trenéra Miroslav Volejník.Foto: DENÍK/David Taneček

Necelých dvanáct let stál na lavičce ženské basketbalové reprezentace. Vytáhl ji k velkým úspěchům. Vyhrál mistrovství Evropy, vezl se na vlně slávy, ale v posledních letech čelil také velké kritice.

Dnes již bývalý reprezentační trenér Jan Bobrovský usoudil, že je čas k odchodu. „Někdy byl ten tlak až neúměrný a celkové zatížení také,“ vysvětlil 63letý kouč.

Nejspíš nebude chybět ani na červnovém mistrovství Evropy v Lotyšsku. „Dost možné je, že se sbalím a pojedu tam. Místo na lavičce ale budu v hledišti, a to pro mě bude ještě horší,“ přemítá.

Jak se cítíte bez reprezentace?

Odešel jsem a popravdě mě těší, že tomu tak je. Někdy bylo celkové zatížení velké. Mladí to snáší trošku jinak.

Jak se vyvíjel váš odchod? Přemýšlel jste o něm už někdy dřív?

Když mám být upřímný, tak jsem chtěl odejít už po olympiádě v Aténách. Už tam na mě byl vyvíjen tlak, protože někteří odborníci nepovažovali páté místo za úspěch. Myslím si ale, že když to někdy někdo zopakuje, tak to úspěch jednoznačně bude. Konkurence je totiž obrovská.

Měl jste i jiné důvody, než média?

Určitě. Ten tlak mi bral chuť, ale svou roli hrálo třeba vytížení. Už bych taky chtěl mít o prázdninách klid.

Radil jste se s někým?

Řekl bych, že to bylo spíš moje rozhodnutí společně s některými lidmi v Žabinách.

Máte na mysli hlavně pana Hamzu?

Tak on to má v podstatě na starost. Je mi taky vyčítáno, že tiše zametám Hamzovi schody. Někteří lidi jsou blázni. Oni nevidí, kolik té práce udělá. A nejenom pro Brno, ale pro celej basketbal. A oni ho za to napalujou. To je neskutečný (naštvaně).

Dokážete si vůbec představit svůj život bez basketbalu?

No teď vůbec ne (vypálí). Ale co si budeme nalhávat. Ten den určitě nastane.

Byla kritika také bojem Prahy a Brna?

V Praze asi někoho štvalo, že Brno je tak vysoko. Je to těžké. Když jsem na střídačce, tak přemýšlím, jak to udělat, abychom vyhráli. Chci tam hodit hráčku, která je v té chvíli nejlepší. Nemůžu přemýšlet tak, že tahle je z Brna a tahle z Prahy. Postupně tomu ale člověk chtě nechtě propadá. Co oni řeknou, když tam nedám tuhle nebo tamtu? A proč já ji tam dávám? No protože takhle si myslím, že to bude nejlepší. Jak začnu tímhle způsobem přemýšlet, tak to už je špatný. V tomhle byl největší problém.

Pořád ale platí, že okruh hráček pro reprezentaci je úzký?

Jasně. Trenér má za úkol vyjmenovat dvaatřicet hráček pro nároďák. To už dává lidi, o kterých ví, že tam nikdy nebudou.

Je úspěšná generace pryč?

To já si právě nemyslím (důrazně). Třeba mládežnický výběry letos dopadly dobře. Pořád to bude takhle, že těch kvalitních holek nebude nikdy moc. Obmění se dvě tři, ale zaplať pánbůh za to.

Za rok se u nás bude hrát mistrovství světa. Nemrzí vás, že u toho nebude Jan Bobrovský jako trenér?

Ne. I když musím přiznat, že to jediné by mě ještě přinutilo zůstat v případě, že by se nenašel můj nástupce. Já u toho mistrovství budu stejně. I kdybych měl prodávat lístky (směje se).

V reprezentaci jste strávil přes jedenáct let. Na co si lidé vzpomenou, když se řekne „bobrovského éra“?

Ona sláva, polní tráva. Myslím, že za takových deset let si nikdo nevzpomene. Na ty největší úspěchy asi jo. Mám na mysli medaile. Ale na páté a sedmé místo na olympiádě si vzpomenou maximálně statistici. Dneska se žije současností, na co hledět do minulosti? Nejsem žádnej staromilec. Ten přístup je správný.

Jaký je váš recept na úspěch?

Herní filozofie se mění. Když jsem hrával, znal jsem jenom útok. Dneska kladu největší důraz na obranu. Ale nároďák je vždycky postavenej na tom, že člověk má být hrdý, že může reprezentovat svou zemi.

Jak moc těžké to bude mít váš nástupce Milan Veverka?

Bude to dost složitej úkol, aby mužstvo udržel. Třeba se mu ještě podaří někoho zvyklat k návratu. Ten tým neřekl poslední slovo. Myslím, že úspěch ještě může přijít.

Doporučoval jste ho za svého nástupce?

Mluvili jsme o tom. Je to velmi dobrý trenér. Několikrát to dokázal. Má smysl pro detail, dobré nápady.Umí pracovat s holkama i individuálně. Má svůj buldočí přístup. Navíc po taktické stránce je taky perfektní.

Jaká bude jeho největší výhoda?

Nebude postižený hned od začátku tím tlakem médií. Já už jsem některým lidem vyloženě vadil.

Autor: Jiří Ševčík

22.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.
6

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

František Rajtoral
AKTUALIZUJEME
1 10

Smutná zpráva. Fotbalista Rajtoral spáchal sebevraždu

Severokorejci: Jsme připraveni potopit americké lodě

Pchjongjang se dnes nechal slyšet, že je připraven potopit americkou loď, která demonstruje svoji vojenskou sílu u korejských břehů. K americké letadlové lodi u břehů Severní Korey se včera připojily dvě japonské, kvůli cvičení v západním Pacifiku. Japonsko má v Asii druhou největší ozbrojenou flotilu, hned po Číně.

Nelegální tunningový sraz: policie musela zasahovat

Kvílení pneumatik, řev trápených motorů a hlasitá muzika. V Mladé Boleslavi, na parkovišti marketů Obi a Albert v ulici Na Radouči, si dali nenahlášený sraz příznivci tunningu, aby se navzájem pochlubili svými vyšperkovanými vozy. 

AKTUALIZOVÁNO

Dobrá zpráva pro Pardubice: Hokejová extraliga je zachráněna

Obrovská radost, vyprodaná hala na nohou, potlesk na otevřené scéně. Tak končil poslední zápas hokejistů Dynama v sezoně. V posledním utkání baráže porazili Jihlavu a odvrátili hrozbu pádu do první ligy. Takže nejvyšší hokejová soutěž je zachráněna!

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies