V poměru počtu sportovců k jejich úspěchům patří českým moderním pětibojařům mezi všemi odvětvími přinejhorším stupně vítězů v zemi.

A tenhle nenápadný mladík Ondřej Polívka patří mezi olympijské naděje.

„On i Svoboda, tam mohou jednou klidně vyhrát,“ řekl o něm legendární Jan Bártů, dvojnásobný medailista z her v Montrealu 1976, nyní kouč britského týmu.

Už teď, je mu jedenadvacet, získal, co mnozí nedosáhnou za celý život.

Přitom až ve dvanácti ho kamarád přivedl k pětibojařům, předtím plaval v pražském Olympu. „Do té doby jsem o tomhle sportu nic nevěděl,“ přiznává.

Ale vyučil se hbitě.

Před třemi lety pomohl „dospělé“ štafetě ke světovému bronzu.

O rok později se stal juniorskými mistrem světa a českým „mladým“ sportovcem roku.

Loni vyhrál Světový pohár v Anglii, sice se nedostal na olympiádu, ale pak byl v portugalském finále světové série druhý!

A teď zase, v neděli v egyptské Káhiře. Vyhrál 1800 dolarů (asi 37 000 Kč, pozn. red.) a nádherný pohár za triumf hned v prvním velkém startu po úpravě pravidel.

O co jde? Dvě disciplíny, běh a střelbu, spojili do jedné. Stále se běží trojka, ale v průběhu trati se třikrát zastavuje na střelnici. A stejnou vzduchovou pistolí jako dřív se už nepálí na desítky, ale na plné terče. Kdo netrefí, střílí znovu a – tím ztrácí čas.

„Podle propočtů vyšly výsledky podobně jako postaru. Většině závodníků se to nelíbí, ladí se pravidla… ale co se dá dělat?“

Svůj skvělý výsledek nepřeceňuje. „Teprve si to sedá, příště může vyhrát zase někdo jiný. Loňské vítězství v Anglii stavím výš.“

Cestovatelský pětiboj absolvuje skoro denně metrem po Praze. Bydlí na jihu v Modřanech, sportovní základnu má na západní Julisce, šermířský trénink ve východních Letňanech. K tomu studuje technický směr na zemědělské univerzitě v Suchdole a na koni jezdí rajtovat až do Poděbrad. „Někdy vyrazím ráno a domů se vracím v osm, devět,“ říká.

Teď hlavně mění trénink. „Každý sám zkouší, co zabere. S biatlonisty jsme se ještě neradili,“ přiznává. „Běháme úseky a mezi nimi si odskočíme v tribuně Julisky na střelnici. A pak při závodě asi padesát metrů před stavem (místo pro střelbu, pozn. red.) jen lehce zvolním tempo. Ale nechodím krokem jako třeba Francouzky. Závodní adrenalin zbavuje nervozity.“

O víkendu ho čeká juniorská Evropa v Bulharsku. „Že bych měl vyhrát? S tím se netrápím. Mladší kluci tu změnu přijmou ještě snáz než já.“

A jaký má sen? „Dostat se na olympiádu, jako každý.“ A tam? „Nejradši přece vyhrát, ne? Prostě jet co nejlíp a pak se uvidí,“ loučí se stydlivým úsměvem.