Před měsícem vypukla v táboře basketbalových fanoušků panika. Nejlepší trojkař samostatné české ligy, Pavel Miloš, je mimo hru šířilo se rychlostí světla. Napětí se prohlubovalo, neboť klub vzhledem k blížícímu se play off i na přání hráče uvalil na informace o zdravotním stavu embargo.

Před druhým semifinálovým zápasem s Nymburkem se křídlo Synthesie po dlouhé době objevilo alespoň na lavičce v roli diváka.

Před play off se mlžilo o vašich problémech. Měli by si novináři i veřejnost zvyknout, že v této fázi sezony se o zdravotním stavu hráčů už neinformuje?

To není nic na novináře. Je to kvůli tomu, aby se zvěsti nedostaly k soupeři. Navíc v mém případě se stejně nic nevědělo. Bylo mi oznámeno, že se bude jednat o dlouhodobější problém.

Jste už nyní moudřejší? Můžete prozradit, co vás sužuje?

Mám problémy se zády. Absolvoval jsem vyšetření v Pardubicích i v Praze. Prozatím jsem dostal nějaké prášky. Zhruba za měsíc mě čekají další speciální vyšetření, kde dojde k upravení diagnozy. Dozvím se podrobnější informace, co bude dál.

Nemůže se jednat o konci vaší basketbalové kariéry?

To se nedá specifikovat. V tuhle chvíli jsem mimo hru, takže nemohu prohlásit, jestli budu hrát basketbal nebo ne. Já pochopitelně věřím, že se na palubovky vrátím. Na druhou stranu každý říká, že se jedná o potíže dlouhodobějšího rázu. Prý musím být hlavně trpělivý.

Při čtvrtfinálové sérii s Děčínem po vás nebylo vidu ani slechu. Kde jste v tu dobu pobýval?

Byl jsem hospitalizován různě po nemocnicích. Na doporučení lékařů, jsem měl být v absolutním klidu.

Takže jste ani nesledoval zápasy vašeho týmu na on–line přenosu či internetové televizi?

Ne. Neměl jsem totiž myšlenky na basket. Navíc jsem měl fakt vysadit a nestresovat se. Ale s klukama jsem byl samozřejmě v kontaktu a výsledky se od nich dozvídal.

Co jste říkal výsledkově hladkému postupu přes ještě v loňské sezoně váš Děčín?

Byl jsem nadšený, jak to kluci zvládli. Obával jsem se pouze venkovního duelu. Děčínské prostředí znám totiž moc dobře a vím, co dokážou tamní fanoušci. Nabádal jsem spoluhráče, že musejí za každé situace zůstat v klidu.

Takže, to že nezpanikařili za stavu 0:11 byla vaše zásluha?

(úsměv) Před utkáním jsem jim poslal esemesku, že se nesmí nechat vyvést z míry jejich nástupem, že je dalších, řekněme, pětatřicet minut. Ať hrají trpělivě, protože ztráta z úvodu nic neznamená.

Pardubice se podruhé během tří let potkaly ve čtvrtfinále s Děčínem a vy jste opět nehrál. Nemáte pocit, že si s vámi osud pěkně pohrává?

No, je to asi nějaké prokletí. (smích) Předloni jsem si ve druhém utkání udělal výron v kotníku a v sérii toho už moc nenahrál. Musím ale říci, že mě to mrzí. Letos jsem se na čtvrtfinále hodně těšil.

Po odstranění Děčína váš současný tým narazil na Nymburk. Po úspěšné sezoně je to asi ta pověstná třešnička na dortu?

Určitě. Hrát proti Nymburku je vždy svátek. Na hřišti se potkáváte se skvělými hráči. Před každým utkání roste motivace. Člověk ví, že se může něco naučit, že se může dál basketbalové vyvíjet. Obecně řečeno, vždy je lepší hrát proti silnějšímu týmu.