VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Polykal bolest, pak řekl Jícha dost: Už jsem vážně potřeboval time out

Kiel, Praha /ROZHOVOR/ - Pokud by mu měl stačit jen pohled z okna, moc veselo by mu nebylo. Těžká šedá oblaka, vítr, déšť. „Na tuhle podobu Kielu si snad nikdy nezvyknu," říká Filip Jícha. Nebojte, o počasí v severním Německu tenhle rozhovor nebude.

22.10.2014
SDÍLEJ:

Opora českých házenkářů Filip Jícha se prosazuje proti Německu.Foto: Deník/Drahomír Stulír

Bude o naději i úsměvech. K nim má česká házenkářská superstar dobrý důvod: po třech týdnech od operace kotníku zahodil berle a odjel na kliniku do městečka Donaustauf, jež leží uprostřed bavorských lesů kousek od Řezna.

Proč právě tam?
Protože chci být v dobrých rukách. V Donaustaufu má kliniku Klaus Eder, jeden z nejlepších německých fyzioterapeutů. Se sportovci má spoustu zkušeností, stará se třeba o fotbalisty nebo fedcupový tým. Budu u něj měsíc makat a snad se stihnu dát dohromady, tak abych po dalších dvou týdnech tréninku v Kielu mohl vyhlížet návrat.

Děkujete si zpětně, že jste se koncem září rozhodl pro operaci zlobivého kotníku?
Už jsem potřeboval time out. Odehrál jsem čtyři zápasy a říkal si: Vždyť tohle přece vůbec není tvůj styl. Doktoři mi kotník projeli na počítačové tomografii a magnetické rezonanci a rozhodli jsme se, že překážející úlomky musí z nohy ven. Mohl jsem ještě vydržet třeba do lednové přestávky, ale nemělo by to smysl. Proč nevyjít vstříc tělu, když si o to říká?

Nenapadlo vás, že jste mu mohl vyjít vstříc už dřív? Mohl jste to mít rychleji za sebou.
Mohl, šel jsem přes bolest. Ale přišly za to odměny. Na jaře jsme s Kielem urvali nejtěsnějším rozdílem titul a já byl první, kdo zvedl trofej nad hlavu. Na to se nezapomíná, věřte mi. A pak jsem chtěl být u rozlučky Dana Kubeše s reprezentací. Otočili jsme zdánlivě ztracený dvojzápas se Srbskem a postoupili na mistrovství světa. Žili jsme svoje sny.

Byl to kontrast ve srovnání s tím, co prožíváte teď jako rekonvalescent?
Deprese nemám. (usmívá se) Vysvětluju si to logicky: roky jsem se moc nešetřil a tělo mi to vrátilo. Navíc jsem se vybil i psychicky. Žádný sportovec na světě z toho kolotoče, který tak miluje, nechce vypadnout. Ale když se to nabalí, musíte jednou říct dost. Já to udělal a teď jsem rád, že mám operaci za sebou.

Chybí vám míč, hala, parťáci?
Na to se mě často ptají i fanoušci. Já je pochopitelně držím v napětí a říkám jim, jak je to hrozný. Ale teď chci ze všeho nejvíc pomoct sám sobě a vrátit se zpátky. Klukům můžu třeba poradit, ale jinak se snažím držet dál. I tenhle odstup je součástí mojí rekonvalescence.

Vážně tak pomáhá?
Víte, já jsem vlastně nikdy předtím neviděl náš mač z divácké perspektivy. A teď si najednou můžu vychutnat třeba předzápasový program. Díky tomu jsem si víc začal vážit, za jaký tým hraju a jakou v něm mám roli. Nabilo mě to a dostal jsem novou chuť, kterou budu potřebovat.

Chápu, od našlapaného Kielu se očekávají jen trofeje.
Máme to teď trochu ztížené, protože se plno klíčových hráčů zranilo. Přišli kvalitní kluci, jenže ti se teprve učí náš systém. Zatímco ti, co ho mají najetý, jsou mimo hru. Tým poctivě dře na tom, aby rezervy odstranil, ale když máte každý třetí den zápas, jde to pomaleji a čas od času prohrajete, což se stává i nám. Musíte to umět přijmout: když vyhrajeme, potěší nás to, ale když to nevyjde, svět se nezboří.

Nechybíte jen Kielu, ale i reprezentaci, která na přelomu října a listopadu načne kvalifikaci na mistrovství Evropy. Co vám běželo hlavou, když jste se dozvěděl, že nároďák začne ve Francii a s Makedonií?
Že můžeme jen překvapit. Francouzi jsou olympijští vítězové a mistři Evropy, proti nim to bude od začátku nerovný souboj. A Makedonie? Ta je teď taky někde jinde, má dva týmy v Lize mistrů. Což ale není nic, co by nás mělo dopředu odepsat. Naši mladí kluci můžou mít o to větší motivaci uhrát si svoje postavení v nároďáku nebo angažmá ve špičkovém klubu. Proti Makedonii jim budu držet palce z tribuny. Chci být u toho, nasát atmosféru a podpořit tým.

Prozraďte, myslíte už na lednové mistrovství světa?
V první řadě musím být fit. Lidem v klubu jsem řekl, že pokud nebudu do Vánoc v pořádku, na mistrovství světa nepojedu. To je moje povinnost vůči Kielu. Záleží na rychlosti progresu, třeba kdy budu moct skákat a při dopadu bez obav došlápnout. Vždycky jsem rád hrál za nároďák, ale abych mu mohl být užitečný, musím být v pohodě nejdřív já sám. A už teď vám můžu říct, že pro to udělám všechno. Žene mě jednoduchá motivace: chci udržet krok s mladšími hladovými kluky a ukázat, že jsem pořád lepší než oni.

MARTIN MLS

Autor: Redakce

22.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V Rusku probíhají demonstrace proti korupci.
AKTUALIZUJEME
6

V Moskvě tisíce lidí protestují proti korupci. Šéf opozice byl zatčen

Konvoj vozidel armády USA na dálnici D5 nedaleko Plzně.
AKTUALIZOVÁNO
10 32

Vojenský konvoj dnes opustí ČR. Před kasárnymi zasahovala policie

AUTOMIX.CZ

Zapomenuté české automobilky: Wikov nabízel luxus, zaujal i první "kapkou"

Tatru a Škodu zná v naší zemi každý. Jsou tu ale i další, méně známé automobilky, mezi které spadá například Wikov. Strojírenský podnik původně vyrábějící zemědělské stroje vdechnul život vozům, kterým se dnes přezdívá „československý Rolls-Royce".

Ministryně Valachová: Škola musí zveřejnit přijatého žáka s nejhorším výsledkem

Střední školy budou muset v rámci jednotných přijímacích zkoušek anonymně zveřejnit skóre přijatého žáka s nejhoršími výsledky testů. V pořadu Partie televize Prima to dnes řekla ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD). Podle ní to bude ukazatel kvality dané školy pro rodiče a zájemce o studium. Jednotné přijímací zkoušky se letos plošně konají poprvé, a to na maturitní obory středních škol.

Kvůli EET nemají kamberští prodejnu potravin

Závažný problém řeší aktuálně již měsíc obec Kamberk. Obyvatelé této vsi nemají, kde v obci nakoupit základní potraviny. Provozovatelka krámku na konci února skončila. Nechtěla kupovat drahou pokladnu pro EET.

Zvoník Ladislav Leksa: Změna času je proti přírodě

/ROZHOVOR/ V noci na neděli se mění čas ze zimního na letní. Kdo by si myslel, že všechny kostelní hodiny potřebují při změně času ručně seřídit, ten by se mýlil. Hodiny v klášterním kostele sv. Josefa v Obořišti má na starosti místní řemeslník a také zvoník Ladislav Leksa. Už zhruba sedm let na nich přesný čas řídí družice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies