Příprava na Rio? Boxer Král líčí: Cukroví ochutnám, ale půjdu si zaběhat

Psychicky zocelený třemi operacemi pravé ruky se nyní chystá zaútočit na premiérovou účast pod pěti kruhy. „Už Evropské hry v Baku mi otevřely oči a ukázaly, že pokud se chci do Ria podívat, musím boxu věnovat maximum. V rehabilitaci, regeneraci, stravě a v mnohém dalším," povídá třiadvacetiletý mladík.

Letos v červnu jste se zúčastnil premiérových Evropských her. Berete účast v Baku jako generálku před brazilskou olympiádou?
Doufám, že ano, i když nešlo o příliš vydařenou generálku. V Ázerbajdžánu jsem se totiž potýkal se zánětem v lokti, což hrubě ovlivnilo celou přípravu. Získal jsem však alespoň cenné zkušenosti a vyzkoušel si, jak to na velkých akcích chodí.

Dýchla na vás v Baku olympijská atmosféra?
Stoprocentně, až mě překvapilo, jak dobrou práci organizátoři odvedli. Jeden kluk ze skupiny, který byl na olympijských hrách v Londýně, dokonce říkal, že obě akce byly, co se zázemí týče, srovnatelné. Poznal jsem nejrůznější sportovce a řadu nádherných žen. (směje se) I jídlo a ubytování bylo na jedničku. Lidi v Ázerbajdžánu navíc fandí bojovým sportům, což se projevovalo i na atmosféře při zápasech. Jediné, co mi vadilo, byla nenávist diváků vůči arménským sportovcům. Ázerbajdžán totiž s Arménií pořád válčí.

Vyhecovaly vás Evropské hry k tomu, abyste dal do boje o Rio ještě víc?
Rozhodně mi otevřely oči a ukázaly, že pokud se chci do Ria podívat, musím boxu věnovat maximum. V rehabilitaci, regeneraci, stravě a v mnohém dalším.

Kdy se vám naskytne další příležitost se o Brazílii poprat?
Šance byla na mistrovství Evropy, které jsem kvůli Evropským hrám vynechal. S trenéry jsme se navíc shodli, že bude nejlepší doléčit všechny bolístky, vylepšit kondici a zvýšit sílu. Pokud všechno půjde dobře a Česká boxerská asociace mi dá svolení, abych o Rio zabojoval, první kvalifikační turnaj pro Evropu je na programu koncem dubna v Istanbulu. Chci uspět už v Turecku, ale kdyby to nevyšlo, další šanci dostanu v polovině června v Baku, kam se sjedou boxeři z celého světa a poperou se o zbývající místa. Kromě toho je možné, že dojde ještě na další dodatečné kvalifikační turnaje.

Věříte, že olympiádu vybojujete?
Udělám pro to maximum. Čeká mě však ještě dlouhá cesta. Nejprve musím výkony v extralize a německé bundeslize svazu ukázat svoji kvalitu, a tím si vybojovat účast na kvalifikačních turnajích. Letos jsem totiž na mistrovství republiky skončil až třetí. (Král po zranění boxoval v kategorii do 81 kilogramů, o Rio však bude bojovat ve váhově nižší kategorii do 75 kilogramů – pozn. redakce)

Směřujete už nyní přípravu ke kvalifikačním turnajům?
Ano, všechno jsme s trenéry načasovali tak, aby moje forma gradovala v době kvalifikačních turnajů a následně na olympijských hrách.

Jak nyní vypadá váš trénink?
V současnosti se dvoufázově věnuji silové a kondiční přípravě. Ráno cvičím na různých strojích a s gumou, odpoledně běhám dlouhé tratě se závažím, třeba deset až patnáct kilometrů. Nemůžu si dovolit jednodenní pauzy jako kulturisté, to by mi pak rostly pouze svaly a váha. Už na republikovém šampionátu jsem vážil 79 kilo, o Brazílii však budu boxovat v nižší váhové kategorii do 75 kilogramů. Od začátku příštího roku budeme i nadále pilovat kondičku, ale postupně začneme i s boxerskými tréninky. V těch se zaměříme zejména na vylepšení techniky v defenzivě. Příliš volna si neužiji ani mezi svátky, už na Štěpána budu naplno makat. Řízek si dám, cukroví ochutnám, ale půjdu si také zaběhat. (usmívá se)

Znáte některé soupeře, se kterými budete o hry bojovat?
Pár samozřejmě ano, ale tohle monitorují především trenéři. Nejlepší kluci z Evropy už jsou do Ria kvalifikovaní, proto myslím, že se tam dostanu i já. Vím samozřejmě o Finovi Dmitrim Tretyakovi, který mě porazil v Baku, ale tam mi chyběla síla. Trefil jsem ho čistě do brady a takovým úderem bych měl běžně ukončovat zápasy.

Co by pro vás účast na olympiádě znamenala?
Splněný sen, olympiáda je pro mě vrchol, kvůli kterému sportuji. Brazílie mě navíc láká i jako země, do které se hrozně chci podívat.

Už v sedmnácti jste vybojoval první seniorský republikový titul. Dostal byste se o dva roky později na londýnskou olympiádu, kdyby nepřišlo zranění?
Těžko říct, ale tehdy jsem měl opravdu výborně našlápnuto. Vyhrál jsem prestižní čtyřdenní turnaj v Bydgošči a poté republikový šampionát. V ringu vše klapalo, jenže pak přišlo zranění a opakované operace. Na kdyby ale nehraji, smířil jsem se s tím, co bylo, a dál na sobě makám. Ostatně znám i talentovanější sportovce, kterým zranění ukončilo v mládí kariéru. Od dob vážných zdravotních problémů s pravačkou jsem se v mnoha věcech změnil a především dospěl. Obklopil jsem se výborným týmem lidí, kterým stoprocentně věřím, a se kterými se snažíme předcházet všem možným rizikům.

Už vás pravá ruka nelimituje?
Ještě trošku ano, ale začínám pravačkou konečně zvedat pořádné váhy. I na rehabilitacích se mi zvětšuje rozsah ruky, takže snad už brzy budu schopný dát pořádný pravý hák, který se vyrovná levému. Zdraví je na prvním místě v životě i ve sportu, pokud tedy bude ruka v pořádku, můžu na olympiádu rozhodně pomýšlet.

Cítíte, že máte po zranění slabiny, na kterých musíte zapracovat?
Chybí mi síla a docela často chybuji v obraně. Dřív mě trápila i kondice, ale tu se mi podařilo v poslední době hodně vylepšit. Drobné problémy mám i s taktickou disciplínou, tedy abych dodržel pokyny od koučů a občas ujedu taky v jídle. (usmívá se) Ale na všem intenzivně pracuji.

V čem jste naopak silný?
V ringu se dobře a rychle pohybuji, mám slušný odhad a myslím, že i kvalitní techniku. Když se mi podaří s týmem vypilovat slabiny a vydrží zdraví, věřím, že se na olympiádu dostanu.

Když by kvalifikace přece jen nevyšla, pustíte si olympijské klání boxerů alespoň v televizi?
Sice by mě trápilo, že v Riu nejsem, ale televizi bych si pustil. Box mě baví i jako diváka. A když mám čas, koukám i na ostatní sporty, na letní olympiádě mám nejraději atletiku, v zimě hokej.

Boxu se věnujete od sedmi let. Bavil vás hned odmala?
Zpočátku zase tak moc ne, přišlo to až později, asi v deseti letech. Tehdy jsem hrál i fotbal a byl dost baculatý. (směje se) Při výběru sportu mě samozřejmě ovlivnil i táta, který v mládí boxoval a vybojoval titul mistra Československa, na federálním mistrovství pak skončil druhý. Tehdy padl až s legendou romského boxu Timorem Rafaelem. V mládí mě štvalo, jak moc tvrdý na mě byl, dnes však vím, že všechno, co dělal, bylo ku prospěchu věci. I díky němu jsem už ve třinácti porážel třeba i o tři roky starší kluky. Definitivně jsem boxu propadl až s příchodem prvních výraznějších úspěchů.

Najdete i tak v kariéře moment, kdy jste chtěl s boxem seknout?
Když jsem se dlouhodobě potýkal se zraněním pravé ruky, o konci kariéry jsem vážně uvažoval. Hodně mě štvalo, že jsem chodil za brněnskými doktory, kteří mi tvrdili, že zápěstí je jenom naražené. Asi až po roce detailnější rentgen v bohunické nemocnici odhalil, že je ruka skutečně zlomená. Tamní lékaři mi doporučili, ať se na box vykašlu, a ať počkám půl roku na operaci , což bylo pro mě nepředstavitelné.

A co jste dělal?
Jeden z trenérů v Prostějově mi doporučil výborného ortopeda Radomíra Holibka, který pracoval u hokejové reprezentace a zachránil koleno třeba i Milanovi Hejdukovi. Přijeli jsme za ním do ordinace a dva dny nato mě operoval. Navíc mi řekl, že s boxem můžu klidně pokračovat dál. To mě znovu nakoplo a dodalo mi sílu zabojovat i o olympiádu v Riu.

MIROSLAV VOZDECKÝ