Radši slunce, cyklokrosový šampion nesnáší bláto

Jeden ani nestihl vychutnat triumf se svými blízkými a hned pokračoval na závodním kolotoči. Druhý slavil, kde mohl, a pak dva týdny na kolo ani nesáhl.

Odlišné dny žijí čeští mistři světa v cyklokrosu.

Dospělák Zdeněk Štybar teprve ukončil sezonu a užívá si odpočinku. Mladíček Tomáš Paprstka už má za sebou prvních třináct stovek kilometrů té nové. Za dva týdny kempu na Gran Canarii. A těší se na letní horská kola. „Baví mě víc, bláto nemusím,“ usmívá se.

Ano, světový šampion v zimním terénu, je hlavně biker. A jeho život se nezměnil. „Nejsem namachrovanej, vím, na co mám. Jen kámoši teď maj větší respekt, a lidi u nás mi víc přejí,“ říká.

„Ohromný talent. Přijde mi úplně jasné, že brzy začne vozit úspěchy jako Kulhec,“ chválí ho trenér Jan Slavíček. Jeden z prvních pionýrů českých horských kol, nyní šéf kolínské stáje Scott.

Upsal si ho na čtyři roky. Zatím mu „jen“ zajistí podmínky a materiál, brzy ale chce dát i vydělat. Jeho předcházející objev Kulhavý se stal juniorským mistrem světa na horském kole, teď je nejlepším českým bikerem.

Biker s neuvěřitelnou techniku

Paprstka může jet v jeho stopě. Nebo ji ještě předstihnout. „Jarda (Kulhavý) byl fyzicky vyspělý, všechno urval silou. Tomáš má techniku od pánaboha. Neviděl jsem nikoho, kdo by sjel z kopce rychlejc než on,“ srovnává Slavíček.

Jeho čerstvě broušený diamant osedlá, co uvidí. Na sjezdových kolech ho jen obava z pádu a vynechaného tréninku brzdí do divočejších kousků. Na koních u přítelkyně zvládne i cval. „Přemlouvají mě, že mám žokejskou postavu,“ směje se. „Ale dávám si bacha.“

Cíle sleduje zatím jen ze sedla svého biku. Letošní mistrovství světa se koná v zemi zaslíbené, Kanadě. Loni jako nováček skončil devátý, startoval ze zadních řad. Teď jako zkušený a starší chce víc. „Těším se. Minule v Austrálii byly nádherné tratě.“

Zvládá dvě sezony, cyklokrosovou i bikovou

Trenér Slavíček si ho našel před čtyřmi lety. Vede ho na třísetkilometrovou dálku. „Cyklistika je individuální sport. A společná soustředění stačí,“ říká kouč. „Nejraději jezdím sám, u nás v kopcích,“ dodává jeho svěřenec.

Ve všedním týdnu zvládne okolo 400 kilometrů, k tomu chodí do školy. „Stíhám to, nepotřebuju dělat rozdílovky.“

A na kole? Utáhne celoroční zátěž, vlastně dvě sezony – cyklokrosovou a bikovou – v jednom roce? „Máme to zmáknutý,“ nebojí se. „Nejezdí celou zimu naplno. Ale dokáže se připravit na vrcholné závody. A na takové mezinárodní zkušenosti by jen přes léto dlouho čekal,“ vysvětluje trenér.

Potíž nevidí ani v odlišné době zátěže. Junioři jezdí cyklokros okolo 40 minut, kdežto na horském kole trvají závody hodinu a půl. A sám cyklokrosový král Zdeněk Štybar po prvním roce v letním terénu přiznal, že mu v závěru docházejí síly.

„Vzory? Dívám se po všech dobrých, ale že bych se podle někoho oblíkal, to ne. Jedu po svým,“ říká Tomáš Paprstka.

Pamatujte si tohle jméno. Už brzy se může zařadit k nejdůležitějším na (nejen) tuzemské cyklistické scéně.