VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nemůžu přece slíbit, že tentokrát v Brně nespadnu

BRNO - Brněnský jezdec Karel Abraham má o víkendu třetí pokus dojet do cíle Velké ceny České republiky. Letos poprvé mezi dvěstěpadesátkami.

17.8.2007
SDÍLEJ:

Český jezdec Karel Abraham s číslem 17Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Se stopětadvacítkou startoval v brněnské Velké ceně už dvakrát, letos po přestupu do třídy 250 ccm okouší už třetí sezónu v kůži stabilního jezdce mistrovství světa. Za řídítky závodních motocyklů řeže zatáčky nejproslulejších závodních tratí zeměkoule, nicméně na domácím Masarykově okruhu prožívá Brňan Karel Abraham pocity jako nikde jinde. „Na naši Velkou cenu se určitě těším víc, než na jakýkoliv jiný závod šampionátu. Hlavně kvůli fanouškům, kterých přijde doma vždycky hodně. Na druhou stranu to budu mít těžší kvůli sponzorům a hostům mého týmu. A spoustě známých, co se na okruh chystají. Těším se, ale zároveň cítím mnohem větší zodpovědnost,“ připouští teprve sedmnáctiletý jezdec českého Cardion AB Moto Racing týmu .

Ale celkově vzato, téměř tříleté působení ve víru světového šampionátu vás snad už otrkalo…

To je pravda, ale před závody prožívám stejné nervy jako předloni a loni, ty pocity se opakují. Kolem žaludku je mi divně, v hlavě rotují myšlenky, jaký budu mít start, jak pojedu, co budu dělat, když se něco nepovede. Těch myšlenek je hrozně moc včetně úplných blbostí, které se závodem nesouvisí.

Co s tím?

Moje psycholožka říká, že v takových situacích jsou to běžné stavy, takže tomu nechávám volný průběh. Když sednu v boxu na motorku, ještě mě to drží, ale jakmile jsem na roštu a rozsvítí se předstartovní červený signál, tak všechny tlaky mizí.

Jak relaxujete před závodem?

Teď před Velkou cenou už od středy vegetuji v našem týmovém motohomu. V sobotu večer si popovídáme s mechaniky a pak půjdu jako vždy v jedenáct hodin spát. Zkrátka nic speciálního. Ráno vstanu přibližně o půl deváté, ale když jsem ještě jezdil stopětadvacítky, musel jsem z postele dřív. Warm up dvěstěpadesátek začíná později, což je super, pospím si rád. Když se probudím, chvíli mi někdy trvá, než si v rozespalosti uvědomím, na jakém závodišti vlastně jsem. Zmatená ospalecká orientace mě ale hlavně chytá až zpětně doma, po návratu ze závodů.

Co rád vidíte na talíři?

Hlavně těstoviny. Mám je rád, navíc je ve světě dělají snad na tisíc způsobů, a tak vlastně jím pořád jiné jídlo. Přes den piji hodně vody a dávám si také red bullové iontové nápoje.

Komunikujete i s lidmi mimo váš tým ? Dá se předpokládat, že po dvou letech ve světovém šampionátu se už nepotloukáte paddockem jako bezprizorní.

Už se v tom prostředí umím líp pohybovat, znám o hodně lidí víc než dřív. Ono je to ale v zákulisí motocyklového mistrovství světa pro Čecha, který neumí italsky, dost těžké. Složení týmů je takové, že většina mechaniků a lidí kolem mluví italsky a španělsky, takže se baví spíš jenom mezi sebou. Debaty vedu hlavně s těmi, co jsou v tomto směru na tom jako já, tedy s Francouzi, Američany, Němci.

Našel jste v kolotoči Velkých cen nějakého kamaráda?

V mistrovství světa nemůžete věřit nikomu, jakmile ze seriálu odejdeš, v tu ránu tě nikdo nezná. Nikdo tě nepotřebuje, prostě jsi pryč. Když v šampionátu funguješ, a i když jezdíš špatně, tak tě znají, potom už ne. Vezměte si Gibernaua, ještě nedávno bojoval o titul mistra světa MotoGP a teď se tam o něm nejenže nikdo nebaví, ale nikdo si na něho ani nevzpomene. Když se letos vážně zranil Locatelli, tak při nejbližších třech závodech se o něm mluvilo, pak bylo ticho. Když se pak vrátil, tak ho najednou zase všichni znají. Samozřejmě jiné by to asi bylo v případě Rossiho nebo Stonera.

Ale určitě nechcete, aby se teď po Velké ceně o vás hovořilo jako o závodníkovi, který si už potřetí za sebou na domácím okruhu ustlal.

Jasně, dva roky po sobě mne při mistrovství světa v Brně vyřadily pády. Také letos se to může, ale také nemusí stát… Silniční závody jsou rizikový sport, takové věci se přihodí i mistrům světa. Nebo každému, komu nejde jenom o účast, ale o to, dostat ze sebe všechno. Nikdo si pády předem pochopitelně neplánuje a nepřeje, ale vyloučit nejdou nikdy. Poznal jsem to už jako kluk, když jsem dělal sjezdové lyžování, nebo potom na minibiku. Závody se skládají z tisíců až neskutečných detailů a byla by strašná hloupost slibovat, že letos v Brně nespadnu a dojedu do cíle.

 

 

17.8.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Bělobrádek.
16 8

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
32 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

Volby ve Francii ONLINE: obrovský zájem voličů, měl by pomoci Macronovi

Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb, je o ně bezprecedentní zájem. Ve volebních místnostech se tvoří fronty, jaké nebyly k vidění posledních 36 let. Podle politilogů to pomůže centristovi Emanuelu Macronovi. V desítkách evropských měst se demonstruje na podporu EU, tedy proti Le Penové. Favoritce voleb se povedl lapsus - nestihla zaslat své plakáty do volebních místností v zahraničí.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Rektora ČVUT chtějí senátoři odvolat, ohradil se proti nim

Rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze Jan Konvalinka se ohradil proti nařčením členů Akademického senátu školy, kteří tento týden podali návrh na jeho odvolání. Reaguje v něm na deset bodů, které čtyři senátoři uvedli jako motiv pro jeho odvolání. Převažují v nich důvody týkající se napjatého hospodaření univerzity. Podle Konvalinky nejsou tvrzení pravdivá.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies