České basketbalové prostředí Levell Sanders neopustil ani poté, co ukončil v Pardubicích hráčskou kariéru. Nyní už druhou sezonu působí v BK JIP Pardubice jako trenér.

Řadu let jste v nejvyšší české soutěži působil jako hráč, pak jste se stal trenérem. V Čechách jste zakotvil natrvalo?
Asi jo. Jsem tady už osmnáct let a mám českou manželku. Narodila se nám také dcera, takže já se tu cítím dobře. Čechy se staly mým druhým domovem.

Nemáte náhodou také české občanství? Jeden čas se dokonce spekulovalo, že byste mohl reprezentovat Českou republiku, jestli se nepletu…
To zatím nemám. Ale máte pravdu, že se o tom mluvilo v době, kdy jsem hrál v Děčíně. Trenéry reprezentace tenkrát byli Zdeněk Hummel a jeho asistent Pavel Budínský.

Když jste v roce 1998 začínal v Kuníně, moc amerických basketbalistů v naší lize tehdy nehrálo?
Zřejmě jsem byl jeden z prvních, ale jestli úplně první, tím si nejsem jistý. Mám dojem, že ještě rok přede mnou hrál nějaký Američan v Opavě. Také ve Spartě tenkrát působil americký basketbalista. Řekněme, že jsem byl mezi prvními pěti Američany, kteří přišli do české národní basketbalové ligy.

Kudy vedla vaše cesta až do Pardubic?
Dva roky jsem hrál v Novém Jičíně. Pak jsem šel do Belgie a přes Polsko jsem se zase vrátil do české ligy, konkrétně do Ústí nad Labem. Nejvíc jsem toho ale odehrál v Děčíně, kde jsem strávil celkem sedm sezon. V Pardubicích jsem působil jako hráč dva a půl roku a nyní jsem už rok a půl v Pardubicích trenérem.

Co se vám na České republice tak líbí, že jste se usadil právě tady a strávil zde podstatnou část kariéry?
Zřejmě manželka (smích). Tady je takový klid. Já pocházím z New Yorku a to je úplně něco jiného. Tam je všechno rychlé a hektické. Když jsem přišel před těmi osmnácti roky do Čech, žil jsem ve dvacetitisícovém Novém Jičíně. Dvacet tisíc obyvatel měla jedna ulice v New Yorku. Na něco takového jsem nebyl zvyklý.

Hodláte už v Čechách skutečně zůstat, nebo ještě plánujete s rodinou nějaké stěhování?
To nikdo neví, trenér žádné jistoty nemá. Znáte to, teď se nám daří, ale přijde období, kdy několikrát prohrajete a už nemusíte být trenérem.

Je vidět, že jako trenér na lavičce zápasy dost prožíváte. Byl jste stejně impulsivní i jako hráč na hřišti?
Jako hráč jsem zápasy prožíval daleko víc. Byl jsem rozehrávačem a měl jsem vždycky pocit, že mám zápas víc pod kontrolou. Jako trenér prožívám zápasy zase jinak.

Vaše čeština téměř nemá chybu. Dalo vám hodně práce naučit se česky?
Jelikož už tady žiji tak dlouho, trochu česky už umím. Zhruba před deseti lety jsem absolvoval tříměsíční kurs, jinak jsem ale český jazyk zvlášť nestudoval. Musím říct, že čeština je těžký jazyk.

V Kooperativa NBL hraje řada anglicky mluvících cizinců a nejinak je tomu také v Pardubicích. Považujete to za výhodu při koučování, když zvládáte oba jazyky?
Samozřejmě. Taky mám výhodu, že se dokáži dobře vžít do situace Američanů, kteří právě přišli do české ligy, a pomoct jim překonat nesnadné začátky.