VYBERTE SI REGION

Skifař Synek si olympiádu užije, jídelnu řešit nebude

Pardubice /ROZHOVOR/ - Nejlepší český veslař zkoušel nejdřív fotbal: „Jenže jsem byl kopyto.“ Nechytl se ani v atletice a judu. U veslování vydržel díky kamarádům.

10.1.2012
SDÍLEJ:

Ondřej Synek na jezeru Bled.Foto: ČTK

Medaile vozí z olympiád i mistrovství světa. Svoji neskutečnou sílu ukázal i na republikovém šampionátu ve veslování na trenažéru, který se konal v neděli v Pardubicích.

Jeden z nejlepších skifařů planety Ondřej Synek zasedl ke stroji a konkurenci rozdrtil. Suverénně získal zlato, navíc překonal český rekord. Na dvoukilometrové trati nyní platí čas 5:40,9. „Doufal jsem, že pojedu slušně, mám dobře natrénováno,“ říkal už v klidu a vydýchaný.

Zkuste se mu chvíli dívat do očí, a pokud neměříte jako on dva metry, budete mít problém. Ucítíte krční páteř. V létě svoji mohutnou figuru zaměstná na olympiádě v Londýně. Bude patřit mezi největší favority na zlato ve skifu.

Závodění na trenažéru je ale hodně specifické. Závodník dře jako kůň, přitom se nehne z místa. Dívá se přímo do lidí a pár metrů od něho leží na stole talíř plný chlebíčků…

Nevadí vám takové prostředí?
Trénuji na tom celou zimu, takže za těch třináct let, co na trenažéru závodím, jsem si docela zvykl. Ani mi to nepřijde a ty chlebíčky ani nevnímám. Nejhorší je, když vás u toho fotí. To pak chvíli vůbec nic nevidíte. S tím se ale člověk musí smířit.

V pardubické hale jste se jinak cítil dobře?
Líbilo se mi tady. Při závodech většinou bývá problém se vzduchem a teď to bylo super, hodně se větralo. Jak máte vydýcháno, strašně to pálí a pořádně se nedá jet.

Z jedné ostré jízdy na trenažéru se prý závodníci vzpamatovávají až dva dny. Vážně je to tak náročné?
Je to pravda. Navíc když se závodí na vodě, jedete finále a musíte nastoupit i čtyřikrát během víkendu, trvá pak zhruba týden, než si člověk orazí a je zpátky ve formě. Regenerace je u nás docela dlouhá, proto těch závodů nemáme během roku tolik.

Máte nějaký osobní recept, jak vyzrát na únavu?
Přežeru se (směje se).

Přitom se říká, že s veslováním jste začínal ve třinácti letech kvůli tomu, abyste shodil nějaké to kilo. Je to pravda?
Nejen abych zhubl. Hledal jsem sport, kde bych se mohl hýbat. Přišel jsem na veslování, kde byla super parta kamarádů a díky tomu jsem u toho zůstal.

Nějaké masovější sporty, jako fotbal nebo hokej, jste nezkoušel?
Ale zkoušel, fotbal jsem hrál, ale byl jsem hrozné kopyto. Na chvíli mě zlákala atletika, ale taky to nebyla žádná sláva. Pak jsem chodil i na judo, jenže taky mi to moc nešlo.

A veslování hned od začátku ano?
Taky ne (usmívá se). Ale byla tam ta skvělá parta, takže jsem už nic jiného nezkoušel.

Původně jste se chtěl jenom hýbat, teď vozíte medaile z velkých světových akcí, jezdíte na olympiády… Docela nad plán, nebo ne?
To teda je, nikdy jsem si něco podobného dopředu nemaloval. U nás v rodině nikdo vrcholově nesportoval, takže u nás jsem takový průkopník.

Kdy vám došlo, že se veslováním budete moci živit?
Řekl bych, že se to zlomilo, když jsme s Milanem Dolečkem udělali první medaili na dvojskifu. Pak nám v Dukle nabídli plat a začalo to vypadat docela slibně. Říkal jsem si, že to na chvíli zkusím a do práce hned nepůjdu. Vydržel jsem u toho a teď mě to živí, myslím, docela dobře.

Rodiče na vás netlačili, že byste si měl vydělávat standardně a chodit spíš do práce?
Vždycky mě nechávali dělat to, co jsem uznal za vhodné já, nikdy mě do ničeho nenutili. Tím, že u nás nikdo dřív na takové úrovni nesportoval, se třeba ani rodiče nechodili koukat na tréninky a ani se mě nesnažili nikde protlačovat, což třeba bylo důležité na tom fotbale.

Vyučil jste se zlatníkem. Věnoval jste se aspoň chvíli své profesi?
Těsně po škole jsem měl takovou mini dílničku, kde jsem si pro sebe něco dělal, ale to byl spíš takový koníček. Dál se to pak už nedalo, sport mi zabral hodně času.

Neprojevuje se u vás teď nějaká „úchylka“, že jen co dostanete medaili, prohlížíte ji okem odborníka na cenné kovy a hodnotíte, jak se povedla?
(usmívá se) To zase ne. Ale to moje původní povolání mě poznamenalo zase jinak. Jsem docela šikovný na ruce a většinu věcí, které jsou potřeba, si doma dělám sám. Kutilství mě hrozně baví. Jak je potřeba něco udělat, nemám problém.

Finále skifu mužů se na olympiádě jede 3. srpna. Skoro celá země bude v tu chvíli sedět u televize a držet palce. Je vůbec možné si ten obrovský tlak, že skoro každý ve vás vidí medailovou naději pro Londýn, nepřipouštět?
Teď už to tak složité není. Bylo to docela těžké, když jsem byl na první olympiádě v Aténách. Tehdy jsem ten tlak vnímal, nevěděl jsem, do čeho jdu. Naposledy v Číně jsem si z toho ale hlavu už nedělal. To ani nejde nad tím pořád přemýšlet, nesoustředíte se pak na nic jiného. Musím to brát tak, že jedu na olympiádu hlavně za sebe. Jestli se na to někdo kouká, je to jeho věc. Na druhou stranu je hrozně příjemné, když víte, že vám někdo fandí a přeje úspěch.

Nemáte někdy už plné zuby toho kolotoče Londýn, zlato, zlato, Londýn? Pořád to samé…
Tak to prostě je. Naučil jsem se to nevnímat.

O medaile budete bojovat v areálu Eton Dorney, čtyřicet kilometrů od Londýna. Patří mezi vaše oblíbené tratě?
Je to tam super, jen je tam občas problém s větrem. Zázemí je ale parádní a atmosféra bude v Londýně také skvělá.

Je pro vás při závodě důležité, abyste měl olympijský areál přečtený a orientoval se tam?
Určitě je docela dobré, když jste tam už někdy závodili. Podle nějakých bodů na břehu už pak můžete vědět, kdy nastoupit, dá se tím řídit.

Od první chvíle, co byly Hry přiděleny do Londýna, se říká, že budou komornější. Těšíte se?
Peking asi jen tak někdo nepřekoná . Těším se hlavně na ten můj závod, a jestli tam bude velká jídelna nebo malá, je mi už teď tak nějak jedno. V Číně jsem si toho užil dost, teď jedu hlavně sportovat.

Je asi pravda, že kdyby chtěl někdo Peking trumfnout v obřím pojetí olympiády, bude to mít zatraceně těžké…
Právě. Říká se, že „mega olympiáda“ byla i v Soulu, dvacet let nic a pak Peking. Myslím, že to bude platit znovu, dalších dvacet let se něco podobného opakovat nebude.

Užil jste si olympiádu v Číně víc, když jste tam dorazil coby „zkušený harcovník“, který si premiéru odbyl v Aténách?
Jednoznačně. V Aténách jsem byl zelenáč. Naposledy jsem už přesně věděl, do čeho jdu, dařilo se medializaci a všechno kolem vypouštět. Soustředil jsem se sám na sebe.

Jste velkým fanouškem rallye a MotoGP. Máte vůbec čas se na nějaký závod podívat?
Dokonce mám motorku, takže jezdím dost na výlety. I když je pravda, že vloni jsem toho moc nestihl, narodila se nám dcera. Občas se snažím jezdit do Brna, byl jsem třeba na superbicích. S Martinem Prokopem (český závodník v rallye) jsem byl v rallye autě na testování.

Takže jste si závodní speciál vyzkoušel jako spolujezdec?

Dokonce se mi poštěstilo Fiestu S2000 řídit. Nadchlo mě to. Jako spolujezdec jsem jel taky. A to mě nadchlo možná ještě trochu víc, protože jsem zjistil, že neumím vůbec řídit (usmívá se).

Jakou máte motorku, stále yamahu?
Pořád Yamahu MT-01. Je to motor z choppera v těle sportovní motorky.

Při vaší výšce si ale pomalu na každém stroji musíte připadat jako na minibiku, ne?
Je to tak, potřeboval bych nějaké cestovní enduro. To se ale nedá nic dělat. Vypadám na tom jako ten vlk z filmu „Jen počkej, zajíci“, který tam jezdil na kole (usmívá se). Ale už jsem si zvykl.

Manželka vám nenadává, abyste vyjížděk na motocyklu nechal, že je to nebezpečné a radši jste si koupili velké auto?
Ne, nenadává. A velké auto už navíc máme. Jezdila vždycky se mnou, i když vloni to moc nešlo. Až situace dovolí, zase spolu vyrazíme.

Autor: Pavel Ryšavý

10.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Policie vyšetřuje učitele, který se ve škole zamykal s žáky

Šumperk – Nestandardní chování pedagoga v Základní škole Sluneční v Šumperku vyšetřují kriminalisté. Učitel se koncem minulého týdne zamkl s několika žáky čtvrté třídy v jedné z učeben. Co se za zavřenými dveřmi dělo, je nyní předmětem dohadů. Údajně si kantor na mobilní telefon fotografoval hochy vysvlečené v prádle. Později měl učitel vysvětlovat, že se jednalo o projekt do hodin anglického jazyka.

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Trump pozval Zemana na návštěvu Bílého domu

Praha - Příští americký prezident Donald Trump pozval českého prezidenta Miloše Zemana k návštěvě Bílého domu. Řekl mu to v dnešním telefonickém rozhovoru, sdělil mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. Návštěva by se mohla uskutečnit v dubnu příštího roku. Zeman zároveň Trumpa pozval na návštěvu České republiky, americký prezident pozvání přijal.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies