Jak se připravit na Čínu? Vytvořit speciální evropskou tréninkovou jednotku. Přesně takhle vypadal recept, který zrealizovali před Hrami v Pekingu stolní tenisté.

Nechyběl mezi nimi ani jediný český hráč Petr Korbel. Sedmatřicetiletý veterán už míří na své páté letní Hry. „Olympiáda v Číně je pro stolní tenis šlehačkou na dortu,“ říká před odletem.

Jak jste se na ten ping–pongový svátek připravil? Jaká byla speciální příprava s evropskými hráči?

Horká!

Jak to myslíte?

Nepřálo nám počasí. Bylo parno a měli jsme neklimatizované haly, takže jsem se potil jako už dlouho ne.

Jak často jste měnil trička?

Za čtrnáct dnů jsem propotil všech čtyřicet, které jsem měl s sebou. Dvakrát za den jsem měnil i šortky a jednou mi prosakovaly boty.

Cože?

Musel jsem přerušit trénink, protože jsem zanechával na taraflexu vlhké stopy a klouzalo to jak na ledě.

Jak jste na tom zdravotně?

Všechno je v pohodě. Taky už vím, jak se o sebe starat.

Takže jste se šetřil?

To ne, ale vím, co si můžu dovolit a jak mám cvičit.

Skrýval jste v přípravě před ostatními některé své zbraně?

(smích) Ne, já už žádné nové nemám.

Jak jste se na evropském kempu hecovali, že v Číně domácím hráčům vypálíte rybník?

Bavili jsme se o tom docela často.

K čemu jste dospěli?

Že v družstvech mají Číňané zlato jasné. To by jim mohli dát rovnou a ať si ostatní zahrají o stříbro.

A v mužské dvouhře?

Tam to tak jednoznačné není. Na rozdíl o mistrovství světa mohou hrát jen tři a budou pod obrovským tlakem. Úspěchem pro ně je jen triumf. Tam vidím šance Evropy a Číny padesát na padesát.

Číňané mají údajně seznam nebezpečných Evropanů, o kterých si dělají záznamy. Je to mýtus, nebo pravda?

Má to tak opravdu být.

Jak to v praxi vypadá?

V pekingském tréninkovém centru, kam se nikdo nedostane, mají místnost, kde visí na zdi fotky Evropanů, a u nich mají taktiku, jak na ně. To jsem slyšel.

A Petr Korbel tam visí?

Prý jo. A je fakt, že v poslední době na mě hrají strašně nepříjemně, že se vůbec nedostanu do hry. Určitě nás mají zmapované.

PETR KORBEL A OLYMPIJSKÉ HRY

Barcelona 1992 (vypadl ve skupině) - „Měl jsem štěstí, že jsem se kvalifikoval. Bydlel jsem s pólisty mimo vesnici a byla s nima sranda, i když jsem klukům z Košic občas nerozuměl, když spustili.“

Atlanta 1996 (4. místo!) - „Měl jsem radost ze skvělého výsledku, ale byl i smutný, že mi nedali medaili, protože v Barceloně ji semifinalisté dostávali. Jinak to tam úplně neklapalo.“

Sydney 2000 (1. kolo) - „To byla nejhezčí olympiáda, nejraději na ni vzpomínám. Atmosféra byla absolutně skvělá.“

Atény 2004 (3. kolo) - „Měl jsem dobrý los i formu, ale před odletem mi ruply záda, takže jsem se pak jen dával dohromady, abych vůbec nastoupil."