Jak se připravit na Čínu? Vytvořit speciální evropskou tréninkovou jednotku. Přesně takhle vypadal recept, který zrealizovali před Hrami v Pekingu stolní tenisté.
Nechyběl mezi nimi ani jediný český hráč Petr Korbel. Sedmatřicetiletý veterán už míří na své páté letní Hry. „Olympiáda v Číně je pro stolní tenis šlehačkou na dortu,“ říká před odletem.
Jak jste se na ten ping–pongový svátek připravil? Jaká byla speciální příprava s evropskými hráči?
Horká!
Jak to myslíte?
Nepřálo nám počasí. Bylo parno a měli jsme neklimatizované haly, takže jsem se potil jako už dlouho ne.
Jak často jste měnil trička?
Za čtrnáct dnů jsem propotil všech čtyřicet, které jsem měl s sebou. Dvakrát za den jsem měnil i šortky a jednou mi prosakovaly boty.
Cože?
Musel jsem přerušit trénink, protože jsem zanechával na taraflexu vlhké stopy a klouzalo to jak na ledě.
Jak jste na tom zdravotně?
Všechno je v pohodě. Taky už vím, jak se o sebe starat.
Takže jste se šetřil?
To ne, ale vím, co si můžu dovolit a jak mám cvičit.
Skrýval jste v přípravě před ostatními některé své zbraně?
(smích) Ne, já už žádné nové nemám.
Jak jste se na evropském kempu hecovali, že v Číně domácím hráčům vypálíte rybník?
Bavili jsme se o tom docela často.
K čemu jste dospěli?
Že v družstvech mají Číňané zlato jasné. To by jim mohli dát rovnou a ať si ostatní zahrají o stříbro.
A v mužské dvouhře?
Tam to tak jednoznačné není. Na rozdíl o mistrovství světa mohou hrát jen tři a budou pod obrovským tlakem. Úspěchem pro ně je jen triumf. Tam vidím šance Evropy a Číny padesát na padesát.
Číňané mají údajně seznam nebezpečných Evropanů, o kterých si dělají záznamy. Je to mýtus, nebo pravda?
Má to tak opravdu být.
Jak to v praxi vypadá?
V pekingském tréninkovém centru, kam se nikdo nedostane, mají místnost, kde visí na zdi fotky Evropanů, a u nich mají taktiku, jak na ně. To jsem slyšel.
A Petr Korbel tam visí?
Prý jo. A je fakt, že v poslední době na mě hrají strašně nepříjemně, že se vůbec nedostanu do hry. Určitě nás mají zmapované.
Barcelona 1992 (vypadl ve skupině) - „Měl jsem štěstí, že jsem se kvalifikoval. Bydlel jsem s pólisty mimo vesnici a byla s nima sranda, i když jsem klukům z Košic občas nerozuměl, když spustili.“
Atlanta 1996 (4. místo!) - „Měl jsem radost ze skvělého výsledku, ale byl i smutný, že mi nedali medaili, protože v Barceloně ji semifinalisté dostávali. Jinak to tam úplně neklapalo.“
Sydney 2000 (1. kolo) - „To byla nejhezčí olympiáda, nejraději na ni vzpomínám. Atmosféra byla absolutně skvělá.“
Atény 2004 (3. kolo) - „Měl jsem dobrý los i formu, ale před odletem mi ruply záda, takže jsem se pak jen dával dohromady, abych vůbec nastoupil."