Světoběžník jede do Kanady přes Argentinu

Ukázal se víc jako mocný domácí pán než jako uctivý hostitel.

„Chodím hrát pravidelně, snažím se aspoň jednou týdně,“ přiznal Michal Novotný, česká snowboardová naděje pro olympiádu ve Vancouveru 2010.

A taky spolumajitel Beach clubu Ládví v Praze. „Tady to moc nestíhám. Můj parťák Honza Hergert pracuje za dva,“ pochválí kamaráda.

Šest kurtů, k tomu domek se šatnami a barem. „A za rok chceme postavit nafukovací halu,“ plánuje aspoň.

Sám se teď zrovna vrátil z dvoutýdenní přípravy v Austrálii. Ve Sněžných horách ve středisku Parisher Blue strávil spolu s trenérem a dalším jezdcem Davidem Bakešem celých čtrnáct dní na sněhu.

Před devíti lety nedaleko odsud jako student v Sydney roznášel kafíčko, aby se naučil anglicky a vydělal na cestu. Teď mohl čerpat z reprezentačního účtu. „Ano, šetříš, abys vyšel. To, co Kanaďani si nebudeme moci dovolit nikdy. Ale nestěžuju si,“ říká.

Pro olympiádu se mu podařilo sehnat i kanadského servismana Jeffa Saddise. „Znalost místních sněhů je důležitá i pro nás, protože na tratích jsou dlouhé roviny.“

Loni tady ve zkoušce skončil šestý, v celkovém pořadí Světového poháru v krosu dokonce čtvrtý.

„Trénuju jak nikdy. Jsem v posilovně častěji, než bych chtěl,“ směje se. To je třikrát týdně, k tomu dvakrát cvičení jógy a pilates na bolavé plotýnky. Běhá, jezdí na kole.

Ale jestli úsilí opravdu přinese úspěch?

„To není jako běh na lyžích, kde máš po padesáti kilácích hodně pravděpodobné, že vyhraje ten nejlepší. Tady nikdo nic nezaručí. Náš sport je strašně nevyzpytatelný. Můžeš vyhrát, nebo spadnout a zůstat poslední. Na sebe bych nesázel. Raději bral sázky...“

Už 11. září se mu v Argentině roztáčí kolotoč Světového poháru. Jenže pak má dva měsíce pauzu, ve které chce doladit tvar nového prkna.

„Týden budu na horách, týden doma v posilovně. Nějak to musím přečkat.“