Domníváte se, že neúčast českého ministra Lišky, nebo kupříkladu plavkyně Kazíkové (promiň Sandro, za vypůjčení jména jako prototypu) pohne Čínou?

Nebo ji aspoň donutí k zamyšlení? Pak jste naivní prosťáčci.

Bojkot olympiády, k němuž teď hrdinně vyzývají někteří politici, velmocensko-komunistické impérium nezmění. Co nedokázali sami u jednacího stolu nebo s tanky, chtějí, aby řešili hoši v tretrách?

Troufnu si tvrdit, že Hitlera by nezastavil ani bojkot her v Berlíně 1936. A bez nich bychom se nemohli obdivovat jak černému atletovi Jessie Owensovi, tak bílé filmařce Leni Riefenstahlové…

Komu pomohla neúčast afrických zemí v Montrealu 1976? K čemu přispělo americké odvrhnutí Moskvy 1980? Nebo komunistická odveta v Los Angles 1984? Nevybavuji si.

A koho poškodila? Řada sportovců by zabrala víc místa než tento útvar dovoluje.

Svět se nesnaží Čínu měnit totální izolací, ale evolucí, jejíž je olympiáda součástí. Jeden udatný bojovník na sportovním poli udělá své zemi mnohem důležitější reklamu než hromada bezejmenných politiků.

Proto: jeďte do Číny! A tam promluvte nejdřív na hřišti, a potom klidně i do mikrofonu. Jedině tak vás budou poslouchat.