VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Triatlon? Mela, kde se nevyhnete ani kopanci, říká Frintová

Praha /ROZHOVOR/ - Nejlepší česká triatlonistka Vendula Frintová z brněnského Ekol Teamu usiluje o účast na druhých olympijských hrách.

4.5.2012
SDÍLEJ:

Vendula Frintová.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Ve vodě někdy schytá téměř boxerské údery, zápasnické chvaty nebo kopy skoro jako od thajboxerů. Přitom její sport mezi bojové rozhodně nepatří. Občas se však strhne velká řež.

Vendula Frintová už z plavecké části triatlonových závodů odešla i s monoklem. „Došlo také už k několika otřesům mozku. Když vám někdo kopne do plaveckých brýlí, může vám natrhnout i obočí," popisuje nejlepší česká triatlonistka z brněnského Ekol Teamu bojovnou úvodní část sportovního zápolení. To se kromě plavání skládá ještě z jízdy na kole a běhu.

Kterou z těchto tří disciplín byste nejraději vyškrtla?

Asi plavání, i když jsem se sportem začínala v bazéně. Specializovala jsem se ale na prsařské závody, zatímco v triatlonu se plave jinak a na otevřené hladině. Jedná se o moji největší slabinu.

Při soubojích ve vodě občas schytáte i ránu…

Bohužel, někdy je to dokonce i úmyslně. Ani si nemůžete dávat pozor, protože na světové úrovni plavete v balíku třeba šedesáti lidí, což je obrovská mela, ve které se kopanci nevyhnete. Navíc ne vždy tam všichni vyznávají fair play.

Rozhodčí vás neochrání?

Bohužel, ti tam ani téměř žádní nejsou. Objevily se snahy hlídat pravidla, ale nejde to, protože jde o složitou věc. Ani z doprovodné lodi vše nevidíte. Je to boj, ve kterém se staráte hlavně o sebe.

Jaké nejvážnější zranění jste si odnesla?

Asi dva monokly. Došlo také už k několika otřesům mozku, nebo když vám někdo kopne do plaveckých brýlí, může vám natrhnout i obočí.

Musíte zvládat tři rozdílné disciplíny. Je příprava mnohem složitější?

Hlavně časově náročnější. Když třeba běhám s atlety, zatímco oni končí, já jdu ještě jezdit na kole nebo plavat do bazénu. Strávím tréninkem mnohonásobně víc času. Triatlon je práce na plný úva-zek. Ve dne si nestihnu ani odpočinout.

Která část tréninku je nejnáročnější?

Záleží, v jaké fázi roku se nacházím, ale obecně jízda na kole zabere nejvíc času. Denně klidně tři až čtyři hodiny, zatímco běhání a plavání asi jen hodinu a půl. I přesto se na závodech cítím nejsilnější právě v závěrečném běhu.

Neplánovala jste proto přejít pouze na duatlon, kde plavání úplně chybí?

Určitě ne, protože tento sport je v posledních letech na ústupu. Navíc není olympijský.

Vstupenku na letošní souboje pod pěti kruhy v Londýně zatím nedržíte. Momentálně jste jedno místo za postupovou padesátkou…

Oba roky, kdy se sbírají olympijské body, jsem byla velkou část hlavní sezony zraněná, zatím mi chybí potřebné výsledky. Teď mě čekají ještě poslední tři důležité závody.

K Londýnu vám chybí sedmnáct bodů. Dá se takové manko rychle smazat?

To je opravdu minimální rozdíl. I za dvacáté místo na Světovém poháru totiž dostanete ještě přes stovku.

Věříte, že vám vyjde i druhá účast na olympiádě?

Musím si věřit. Nepřipouštím si, že by to nevyšlo. Uvidím za měsíc.

Na první před čtyřmi lety v Pekingu jste skončila na 23. místě, ve sbírce máte jako první Češka vítězství v závodě Světového poháru. Kterého úspěchu si ceníte nejvíc?

Dala bych rovnítko mezi premiérový triumf ve Světovém poháru a loňské stříbro na mistrovství Evropy. Ani medaile z Londýna by ale nebyla špatná. (úsměv)

Plánovala byste cestu jen na váš závod, nebo byste zahrnula i prohlídku města či výlet na ostatní disciplíny?

Londýn není daleko, takže je nejlepší ničím se nerozptylovat, zůstat doma do poslední chvíle a odjet tam až úplně těsně před závodem. Jak dlouho tam zůstanu, záleží na Českém olympijském výboru. Pokud bychom mohli zůstat déle, podpořím i ostatní členy české výpravy. A památky? Turistické popocházení už mám za sebou. (úsměv)

O víkendu závodíte v Mexiku, týden nato v americkém San Diegu a v závěru května ještě letíte do Španělska. Jak zvládáte náročné cestování téměř po celém světě?

Spíš už mě obtěžuje, protože dlouhé přesuny třeba do Austrálie zaberou i třicet hodin.

Čím se bavíte při dlouhých přesunech letadlem?

Záleží, jak odcestuji. Někdy jsem tak unavená, že většinu času prospím. Jinak si třeba čtu.

Ráda také navlékáte korálky. Nezkoušela jste to někdy i po cestě?

Vzhledem ke všem turbulencím by to asi nedopadlo dobře a musela bych je lovit až někde v pilotní kabině. (smích)

Co vás na navlékání baví?

Člověk musí dělat také něco jiného než jen sport. Jedná se o ruční práci a určitý způsob odreagování a učení se trpělivosti. Hodně jsem se tomu věnovala, když jsem byla zraněná a nemohla jsem trénovat. Teď v sezoně mám ale menší pauzu, protože korálky zaberou dost času.

Nosíte i vlastní výrobky?

Nemám moc příležitost, protože většinu času trávím na trénincích. Spíš obdarovávám kamarádky a rodinu.

Kolik času strávíte ročně mimo domov?

V uplynulých dvou letech jsem trénovala pod australským trenérem, takže třeba deset měsíců.

Nechybí vám rodina a přátelé?

Někdy už ano. Když mám kolem sebe dobrou partu lidí a jde mi trénink, cítím se fajn. Jakmile se ale dostaví zranění nebo špatné výsledky, raději bych byla doma u nejbližších.

Kde se v zahraničí už necítíte jako v cizině?

Zamilovala jsem si Austrálii a Nový Zéland, kam se ráda vracím. Většina lidí se tam chová přátelsky. Pravý opak jsem zažila letos na mistrovství Evropy v Izraeli, kde se mi tedy vůbec nelíbilo. Velice důkladné celní kontroly byly hrozně nepříjemné.

Vozíte si ze zahraničních cest suvenýry?

Už přerostly míru mého bytu, proto čím dál méně. Spíš kupuji dárky pro své blízké.

Po konci kariéry neuvažujete o trenérské práci, ale chcete se věnovat vystudovanému vysokoškolskému oboru. O co se jedná?

Už na střední škole jsem se rozhodla, že chci studovat genetiku. Kvůli vrcholovému sportu bych to ale stejně nemohla dělat naplno, takže jsem si jako obor na fakultě zvolila aspoň příbuznou antropologii a genetiku člověka.

Co přesně byste chtěla dělat?

Pořád doufám, že budu pracovat v laboratoři. Nebo si mohu udělat pedagogické minimum a učit na středních školách. To je ale poslední možnost, kterou moc nepreferuji. A trenéřina? Ta mě vůbec neláká. Chci raději do laboratoře a zkoumat.

Autor: Tomáš Valaškovčák

4.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
1 19

Dům si nyní postavíte sami. Stačí odborný dozor

Stanislav Šulc.
4 5

Pohledem Stanislava Šulce: Zdravá Francie?

VIDEO: Protest proti Babišovi. Klub okradených blokuje ministerstvo financí

Členové Klubu okradených zahájili dnes blokádu Ministerstva financí. Jejich protest se vztahuje k ministrovi financí Andreji Babišovi, jenž podle nich svými podvody okradl celou řadu jednotlivců.

Útoky na městské úředníky: Paní, která plive, pán, který vyhrožuje smrtí

Paní, která v rozčílení plive po lidech, nadávky nejhrubšího zrna či dokonce útok pěstmi, výhrůžky smrtí za to, že jisté dámě odmítli kopírovat její soukromé dokumenty. Vítejte v kancelářích a dalších prostorech k jednání s veřejností na místních radnicích a magistrátech.

Peníze na Trumpovu zeď? Prezident má (zatím) smůlu

V předvolební kampani i krátce po zvolení prezidentem slíbil Donald Trump postavit velkou pohraniční zeď , která by zabránila Mexičanům a dalším příchozím vstupovat nelegálně na území Spojených států. Chuť by byla, ale peníze mu Kongres jen tak neodsouhlasí. Ve státním rozpočtu se finance zatím nenašly.

Brambor v jižních Čechách postupně ubývá

Pranostika praví, že brambor vysazených na svatého Marka (25. dubna), bude při sklizni plná jamka. V jižních Čechách ale v současnosti osazují zemědělci jen část dřívějších ploch.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies