VYBERTE SI REGION

Triatlon? Mela, kde se nevyhnete ani kopanci, říká Frintová

Praha /ROZHOVOR/ - Nejlepší česká triatlonistka Vendula Frintová z brněnského Ekol Teamu usiluje o účast na druhých olympijských hrách.

4.5.2012
SDÍLEJ:

Vendula Frintová.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Ve vodě někdy schytá téměř boxerské údery, zápasnické chvaty nebo kopy skoro jako od thajboxerů. Přitom její sport mezi bojové rozhodně nepatří. Občas se však strhne velká řež.

Vendula Frintová už z plavecké části triatlonových závodů odešla i s monoklem. „Došlo také už k několika otřesům mozku. Když vám někdo kopne do plaveckých brýlí, může vám natrhnout i obočí," popisuje nejlepší česká triatlonistka z brněnského Ekol Teamu bojovnou úvodní část sportovního zápolení. To se kromě plavání skládá ještě z jízdy na kole a běhu.

Kterou z těchto tří disciplín byste nejraději vyškrtla?

Asi plavání, i když jsem se sportem začínala v bazéně. Specializovala jsem se ale na prsařské závody, zatímco v triatlonu se plave jinak a na otevřené hladině. Jedná se o moji největší slabinu.

Při soubojích ve vodě občas schytáte i ránu…

Bohužel, někdy je to dokonce i úmyslně. Ani si nemůžete dávat pozor, protože na světové úrovni plavete v balíku třeba šedesáti lidí, což je obrovská mela, ve které se kopanci nevyhnete. Navíc ne vždy tam všichni vyznávají fair play.

Rozhodčí vás neochrání?

Bohužel, ti tam ani téměř žádní nejsou. Objevily se snahy hlídat pravidla, ale nejde to, protože jde o složitou věc. Ani z doprovodné lodi vše nevidíte. Je to boj, ve kterém se staráte hlavně o sebe.

Jaké nejvážnější zranění jste si odnesla?

Asi dva monokly. Došlo také už k několika otřesům mozku, nebo když vám někdo kopne do plaveckých brýlí, může vám natrhnout i obočí.

Musíte zvládat tři rozdílné disciplíny. Je příprava mnohem složitější?

Hlavně časově náročnější. Když třeba běhám s atlety, zatímco oni končí, já jdu ještě jezdit na kole nebo plavat do bazénu. Strávím tréninkem mnohonásobně víc času. Triatlon je práce na plný úva-zek. Ve dne si nestihnu ani odpočinout.

Která část tréninku je nejnáročnější?

Záleží, v jaké fázi roku se nacházím, ale obecně jízda na kole zabere nejvíc času. Denně klidně tři až čtyři hodiny, zatímco běhání a plavání asi jen hodinu a půl. I přesto se na závodech cítím nejsilnější právě v závěrečném běhu.

Neplánovala jste proto přejít pouze na duatlon, kde plavání úplně chybí?

Určitě ne, protože tento sport je v posledních letech na ústupu. Navíc není olympijský.

Vstupenku na letošní souboje pod pěti kruhy v Londýně zatím nedržíte. Momentálně jste jedno místo za postupovou padesátkou…

Oba roky, kdy se sbírají olympijské body, jsem byla velkou část hlavní sezony zraněná, zatím mi chybí potřebné výsledky. Teď mě čekají ještě poslední tři důležité závody.

K Londýnu vám chybí sedmnáct bodů. Dá se takové manko rychle smazat?

To je opravdu minimální rozdíl. I za dvacáté místo na Světovém poháru totiž dostanete ještě přes stovku.

Věříte, že vám vyjde i druhá účast na olympiádě?

Musím si věřit. Nepřipouštím si, že by to nevyšlo. Uvidím za měsíc.

Na první před čtyřmi lety v Pekingu jste skončila na 23. místě, ve sbírce máte jako první Češka vítězství v závodě Světového poháru. Kterého úspěchu si ceníte nejvíc?

Dala bych rovnítko mezi premiérový triumf ve Světovém poháru a loňské stříbro na mistrovství Evropy. Ani medaile z Londýna by ale nebyla špatná. (úsměv)

Plánovala byste cestu jen na váš závod, nebo byste zahrnula i prohlídku města či výlet na ostatní disciplíny?

Londýn není daleko, takže je nejlepší ničím se nerozptylovat, zůstat doma do poslední chvíle a odjet tam až úplně těsně před závodem. Jak dlouho tam zůstanu, záleží na Českém olympijském výboru. Pokud bychom mohli zůstat déle, podpořím i ostatní členy české výpravy. A památky? Turistické popocházení už mám za sebou. (úsměv)

O víkendu závodíte v Mexiku, týden nato v americkém San Diegu a v závěru května ještě letíte do Španělska. Jak zvládáte náročné cestování téměř po celém světě?

Spíš už mě obtěžuje, protože dlouhé přesuny třeba do Austrálie zaberou i třicet hodin.

Čím se bavíte při dlouhých přesunech letadlem?

Záleží, jak odcestuji. Někdy jsem tak unavená, že většinu času prospím. Jinak si třeba čtu.

Ráda také navlékáte korálky. Nezkoušela jste to někdy i po cestě?

Vzhledem ke všem turbulencím by to asi nedopadlo dobře a musela bych je lovit až někde v pilotní kabině. (smích)

Co vás na navlékání baví?

Člověk musí dělat také něco jiného než jen sport. Jedná se o ruční práci a určitý způsob odreagování a učení se trpělivosti. Hodně jsem se tomu věnovala, když jsem byla zraněná a nemohla jsem trénovat. Teď v sezoně mám ale menší pauzu, protože korálky zaberou dost času.

Nosíte i vlastní výrobky?

Nemám moc příležitost, protože většinu času trávím na trénincích. Spíš obdarovávám kamarádky a rodinu.

Kolik času strávíte ročně mimo domov?

V uplynulých dvou letech jsem trénovala pod australským trenérem, takže třeba deset měsíců.

Nechybí vám rodina a přátelé?

Někdy už ano. Když mám kolem sebe dobrou partu lidí a jde mi trénink, cítím se fajn. Jakmile se ale dostaví zranění nebo špatné výsledky, raději bych byla doma u nejbližších.

Kde se v zahraničí už necítíte jako v cizině?

Zamilovala jsem si Austrálii a Nový Zéland, kam se ráda vracím. Většina lidí se tam chová přátelsky. Pravý opak jsem zažila letos na mistrovství Evropy v Izraeli, kde se mi tedy vůbec nelíbilo. Velice důkladné celní kontroly byly hrozně nepříjemné.

Vozíte si ze zahraničních cest suvenýry?

Už přerostly míru mého bytu, proto čím dál méně. Spíš kupuji dárky pro své blízké.

Po konci kariéry neuvažujete o trenérské práci, ale chcete se věnovat vystudovanému vysokoškolskému oboru. O co se jedná?

Už na střední škole jsem se rozhodla, že chci studovat genetiku. Kvůli vrcholovému sportu bych to ale stejně nemohla dělat naplno, takže jsem si jako obor na fakultě zvolila aspoň příbuznou antropologii a genetiku člověka.

Co přesně byste chtěla dělat?

Pořád doufám, že budu pracovat v laboratoři. Nebo si mohu udělat pedagogické minimum a učit na středních školách. To je ale poslední možnost, kterou moc nepreferuji. A trenéřina? Ta mě vůbec neláká. Chci raději do laboratoře a zkoumat.

Autor: Tomáš Valaškovčák

4.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Průměrná mzda v ČR se ve 3. čtvrtletí zvýšila na 27.220 Kč

Praha - Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostla o 1170 korun na 27.220 Kč, tedy o 4,5 procenta. Reálně, po odečtení inflace se lidem výdělek zvýšil o čtyři procenta. Informoval o tom dnes Český statistický úřad (ČSÚ). Podle něj na růst mezd v mnoha oblastech tlačil nedostatek pracovníků, o které zaměstnavatelé mezi sebou soutěžili. Růst výdělků se shoduje s odhady analytiků.

Případ úplatků Horkého a lobbistky Mrencové se vrací do Chebu

Plzeň - Krajský soud v Plzni zrušil původní verdikt a vrátil případ k novému projednání do Chebu.

Děti na Hájích ve Slaném našly cestou do školy mrtvolu

Slaný - Děti ve Slaném na Kladensku zažily v pondělí ráno šok. Cestou do základní školy totiž narazily na mrtvolu. Mladý muž, který nejevil známky života, ležel nedaleko nemocnice v lesoparku Háje. Podle informací kladenské policejní mluvčí Michaely Novákové přivolaný lékař konstatoval smrt a zároveň ale předem vyloučil cizí zavinění.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies