Po vrcholu letošní sezony v podobě olympijských her, mistrovství světa a nejlépe dotovaném závodě na světě nyní dospává závodnice brněnského Ekol týmu manko. „Přes noc spím klidně devět hodin. Když si lehnu ještě po obědě, minimálně další hodinu jsem téměř v bezvědomí," směje se Vodičková, kterou ještě před dovolenou čeká obhajoba republikového titulu v olympijském triatlonu při sobotní brněnské Ekol Superprestige.

Jak zvládá vaše tělo náročný program posledního měsíce?

Cítím velkou únavu. Po obědě jsem zvyklá spát, ale teď bych se nevzbudila ani do večera. Také mě trápí dost velké puchýře na nohou, které se nestíhají hojit. Pro jsem si slíbila, že po brněnském závodě si dám volno. Pojedu s mamkou do Řecka.

Kolik teď denně v průměru naspíte?

Přes noc klidně devět hodin. Když si lehnu ještě po obědě, minimálně další hodinu jsem téměř v bezvědomí. (smích)

Únavě se bráníte odpočinkem. Jak to ale děláte u puchýřů na nohou?

Dlouhou dobu jsem je měla v pohodě, ale před dvěma týdny v Americe jsem si kvůli velkému vedru vzala superlehké boty a bylo to… Minulý týden při závodě v německé bundeslize jsem si na ně dala náplast a pořádně si je zatejpovala. Když jsem doběhla, v cíli jsem říkala trenérovi: Jo, myslím, že je to dobrý. Po odstřihnutí náplastí jsem ale pod nimi měla krvavé skvrny. Bylo to dost nechutný. (úsměv) Při závodě ale člověk bolest nevnímá.

Na olympijských hrách jste doběhla dvacátá. Místo oslav a odpočinku jste zvolila náročný závodní program. Proč?

Jelikož jsem cítila formu, rozhodla jsem se ji využít a vrhla jsem se na mistrovství světa i na americký závod Hy-Vee v Des Moines, což byl hlavní cíl sezony.

Nejlépe dotované klání triatlonistů pro vás znamenalo víc než účast na hrách?

To ne. I díky termínové blízkosti považuji oba za letošní vrcholy. Bylo mi ale jasné, že na Hy-Vee mám větší šanci uspět. Závodí se totiž bezhákově (soupeřky nemohou jezdit na kole v závěsu za sebou – pozn. red.), takže jsem se mohla víc soustředit na jízdu na kole a nemusel rozhodovat až závěrečný běh. V něm se nikdy nevyrovnám nejlepším Britkám nebo Australankám.

Nakonec jste si připsala deváté místo a odměnu téměř čtvrt milionu korun. Už jste si ji užila?

Dorazí na účet až koncem roku. Využiju ji hlavně na vánoční dárky. Na první pohled jde o vysokou částku, ale ještě mi ji zdaní třiceti procenty, takže hnedka o pár desítek tisíc klesne. Žádný milionář ze mě není. (smích)

Jedná se i přesto o nejvyšší částku, kterou jste kdy vyhrála?

Rozhodně. Žádné loterie nesázím. Jen když jsem byla malá, jednou jsem v soutěži dostala kolo.

Zažila jste nejúspěšnější sezonu?

Určitě. Společně s rokem 2008, kdy jsem skončila šestá na triatlonovém a první na duatlonovém mistrovství Evropy. Ještě pro mě neskončila, protože po dovolené hodlám až do prosince objíždět oblíbené závody v Asii. I kdyby se mi teď o víkendu brněnské klání nepovedlo, nebudu smutná a budu na ni vzpomínat jako na moc úspěšnou.