Když ve čtvrtek 14. srpna 2008 triumfoval v olympijském finále, stal se národním hrdinou. Mongolský judista Najdan Tuvšinbajar získal pro svou zemi historicky první olympijské zlato a doma ho označili za symbol revoluce.

V Mongolsku totiž tehdy probíhaly rozsáhlé demonstrace, lidé se bouřili proti výsledku parlamentních voleb. Postkomunistický prezident vyhlásil dokonce výjimečný stav.

„Protestovali vesměs mladí lidé, studenti, všichni brali moje vítězství jako veliký symbol,“ vzpomněl pětadvacetiletý judista. Situace v jeho zemi se změnila, letos byl zvolen demokratický prezident.

Změny ve vlastním životě po olympijském titulu si ale Tuvšinbajar nepřipouští. „Sportovec musí zůstat sportovcem, a ne zajímat se o finanční zisk, ale starat se o svůj milovaný sport,“ vzkázal skromný šampion, který strávil dětství na venkově po mongolském způsobu kovbojského života.

„Brzy jsem uměl jezdit na koni a v šesti letech jsem na něm už závodil, tak jako ostatní děti,“ vyprávěl těžko představitelný životní příběh.

Podobně jako východoafričtí vytrvalci rozvíjejí běžecké předpoklady v běžném životě, získal i Tuvšinbajar skvělý základ pro sportovní kariéru při obyčejném cestování do školy. „Od šesté třídy jsem jezdil na kole třicet kilometrů tam a třicet zpátky, díky tomu mám tak silné nohy,“ objasnil.

Jako první zápasovou zastávku po olympijském triumfu zvolil Najdan Tuvšinbajar exhibici v Praze. V pondělí večer se v rámci akce Judo Show Cup na Folimance utká s juniorským mistrem světa Lukášem Krpálkem.

„Udělám všechno pro to, aby akce dostála svému názvu, a byla to dobrá show,“ slíbil mongolský bojovník.