VYBERTE SI REGION

Nejet Velkou? To by byla muka, říká žokej Váňa

Mlýnce, Chyše - Nejslavnější český žokej Josef Váňa vypráví v rozhovoru pro Deník nejen o koních, ale i o myslivosti, karate a svém synovi.

8.10.2011
SDÍLEJ:

Josef Váňa se připravuje na další ročník Velké pardubické.Foto: DENÍK/Jan Čech

Tak tedy ještě jednou jako žokej. Možná naposledy. A pro osmý titul? Josef Váňa opět vyráží do Pardubic. Spolu s ním tam míří z Mlýnců u Chyše i jeho syn a žokej Josef Bartoš. Každý z nich bude sedlat jednoho z favoritů na Velké pardubické, v nejstarším a nejtěžším dostihu v České republice. Ještě předtím Josef Váňa odpověděl na otázky Deníku.

Jednoduchá otázka na úvod: jak se máte?

Dá se říci, že perfektně. Až na ty tlaky, které teď před Velkou pardubickou jsou. Nejsou to jenom média, ale třeba i veterináři. Museli jsme udělat odběry na doping. Je to rok od roku horší. Času na sebe mám méně a méně.

Na mediální zájem o vaši osobu jste si už zvykl?

Jak se říká, člověk si zvykne i na smrt. Snažím se s tím bojovat a snažím se být co nejméně naštvaný.

Je vám ale jasné, že dokud budete sedět v sedle koní, tak se okolo vás budou novináři stále točit?

Asi se s tím už nedá nic dělat. Když přijde ten inkriminovaný čas, je o dotyčného sportovce daleko větší zájem, než kdy jindy. O lyžaři Bauerovi taky nikdo v létě nepíše, nikdo si na něj nevzpomene. Až když vyhraje v zimě nějaký závod, tak se pod tlak médií dostane. Je to normální a u každého sportu stejné.

Dochází vám, že jste nejlepším žokejem a už možná i trenérem v historii českého turfu?

Já si to nemyslím. Nikdy jsem si nic takového nepřipouštěl. To je názor váš a dalších lidí. Já se jen snažím dělat svojí práci a zároveň koníčka.

Velká pardubická - infografika.

Schovává se na posedu

Když se chcete schovat před lidmi, kam jdete? Prý jste vášnivým myslivcem…

Vášnivým? Tak bych to neřekl. Ten čas možná teprve přijde. Bohužel stále jsem hodně zaměstnaný a nemám na to čas. Ale samozřejmě že se o myslivost zajímám.

Když už se do lesa vypravíte, tak jdete s puškou, fotoaparátem, nebo jen tak s dalekohledem?

Myslivost není o střílení. Ta je o odpočinku a relaxování. Já se dal na myslivost, abych se koukal na zvěř, jak se v přírodě pohybuje nebo jak se jednotlivé kusy k sobě chovají v tlupě. Nejsem žádný lovec. Tolik jsem toho nenalovil, abych se s tím mohl chlubit.

Ale „ulovil“ jste už různé trofeje a poháry v dostizích. Máte instinkt lovce i při nich?

To určitě ne. Když se jde pracovat, a tím mám na mysli ježdění na koních, tak se chovám jinak. Myslivost je věc úplně jiná. To je relax.

Co pro vás znamená pojem Velká pardubická?

Víte, já ke koním začal inklinovat v pozdějším věku. Tedy v patnácti, šestnácti letech. V té době jsem o tom, že bych někdy jel Velkou pardubickou, nepřemýšlel. To přinesl život a náhoda. V Malé Morávce jsem se jednou dostal ke koním a až život mě přivedl na start Velké. Koně jsem miloval od malička a jezdil jsem na nich, ale na dostihových koních až v těch zhruba 28 letech. Já vlastně začal jezdit, až když moji kamarádi z Kladrub začínali končit.

Velká jako všechno změnila

A pak přišla ta Pardubická…

Měl jsem štěstí, že když jsem ji jel poprvé, skončil jsem druhý. Pak jsem potkal Železníka a párkrát jsem ji vyhrál. Prostě jsem se do toho sportu zažral jako každý jiný sportovec do toho svého. Byl jsem dlouho všestranným sportovcem, ale kvůli koním jsem všechno další téměř opustil.

Teď jste sedminásobným šampionem Velké. Co byste poradil svým soupeřům? Jak by na vás mohli v neděli vyzrát a porazit vás?

Nikomu radit nemusím. Většinu koní trénují zkušení a renomovaní trenéři, kteří mají své metody a zkušenosti, jak vyhrát. Ale mohu popřát všem, ať jim koně jdou.

Letos jste připravoval na start tři své svěřence: Tiumena, Sixteen a Liraina. Byly ale doby, kdy jste do ní chystal i více koní. Máte letos trochu více klidu?

Ať jich je pět, tři, nebo jeden, nervy máte stále stejné. Je pravda, že s přibývajícím počtem startujících se zvyšuje riziko, že se něco stane.

Jaké svému triu letos dáváte šance?

Díky tomu, že koně byli a momentálně jsou zdraví, mohli jsme dělat stejnou osvědčenou práci. Takže příprava proběhla, jak měla. A Tiumen byl schopný vyhrát i kvalifikační dostih.

Je to velice klidný kůň. Působí dojmem, že ho nic nevyvede z míry. Jakou má doopravdy povahu?

Pravda je taková, že to je trochu jinak. Tiumen se při transportu hodně potí. Nemá rád cestování. A také záleží na tom, kdo na něm sedí. Před několika dny jsme měli ve stájích menší problém. Dívka nám spadla z jiného koně a už nebyla schopna na něm znovu jet, jelikož byl velice temperamentní. Proto jsem ji posadil na Tiumena a on hned poznal, že nahoře není něco v pořádku. Začal být nervózní a couvat. Vůbec to nebyl on. Vím, že potřebuje od jezdce psychickou podporu, a pak teprve je to pohodový kůň.

Hlavně, aby vyhrál můj kůň

V neděli opět budete v jeho sedle. Dokážete si však představit následující situaci? Letošní Velkou nevyhrajete vy, ale přesto bude jméno Josef Váňa napsáno u prvního místa. Tedy že ji vyhraje váš syn.

Nejde jen o syna s Lirainem. Jde i o Pepču Bartoše, který pojede Sixteen. Nejde o to, zda to vyhraje ten, nebo ten. Popřípadě já. Nádherné bude, když to vyhraje jeden z mnou trénovaných koní. Ale na startu bude ještě 12 dalších. Vyhraje ten, kdo je momentálně nejlepší a kdo má největší štěstí. Pokud se nám nic nestane a projdeme celý kurz bez úhony, tak všichni tři naši koně budou na předních pozicích.

Váš syn nyní dlouhodobě pracuje v Itálii a domů jezdí jednou za čas. Chybí vám?

Už jsem si na to zvykl. I celou zimu byl pryč – v Austrálii, tři měsíce. Když se vrátil, tak nám pak samozřejmě zase hodně pomohl. Ze začátku tady hodně chyběl, ale jakmile jsem obsadil mými lidmi všechny činnosti, které byl předtím schopný zvládat, tak už tu tolik nechybí.

Kdyby on letos vyhrál Velkou pardubickou, můžete si sám říci: Už mohu skončit, mám nástupce?

To už jsem si mohl říct před deseti, patnácti nebo dvaceti lety. Tady vůbec nejde o mého syna. Mě tento sport pořád maximálně naplňuje. Já jsem za 25 let nejel Velkou pardubickou jen dvakrát. Ti, co mě znají, chápou, jaká jsou to pro mě muka, dívat se na ni ze země. Třeba už příští rok zase nepojedu a nic se nestane. Pro mě osobně je ale Velká pardubická veliké zadostiučinění. Když můžu jít na start a skočit si přes ten Taxis… Kdo to nezná, tak to nikdy nepochopí.

Hecujete se se synem před startem?

Já bych to nazval rýpání. Syn je v Itálii druhým žokejem ve stáji a skončí čtvrtý. Já mu na to říkám: Ty vole, co v té stáji strašíš, když si neumíš ani vybrat toho lepšího koně. Na druhou stranu, když on s tím druhým vyhraje nějaký dostih, tak mi zase říká. Ty vole, tak vidíš, jak jsem si vybral.

Před Velkou přibírá

Vaše paní říká, že potřebujete před Velkou přibrat nějaký ten kilogram. Přibral jste?

To si nechávám až na poslední dny. Najím se, jak jsem byl zvyklý, než jsem se pustil do diety.

Kvůli fyzičce hodně sportujete. Když řekneme in-line brusle, co nám o nich povíte?

Měl jsem je ve skříni několik let. Bohužel, nikde v okolí nebyl na silnici takový podklad, aby se na tom dalo jezdit. Zjistil jsem ale, že v Karlových Varech jsou místa, kde se to už dá. Takže jsem si koupil nové a snažím se jim párkrát v týdnu věnovat. Nic mě z toho nebolí a fyzicky je to docela náročné. Výborný trénink.

Co jiné sporty? Přemýšlel jste, že až nebudete žokejem, zkusil byste něco jiného? Třeba parašutismus?

Tohle všechno už mám dávno za sebou. Budu rád, že si sem tam skočím zaplavat a svezu se na kole a třeba na těch bruslích. Dělal jsem léta karate, ale doktoři mi ho zakázali kvůli kyčelním kloubům.

Dokázal jet i 200 km na kole

Jaké největší distance jste dokázal zvládnout na kole?

Za mlada jsem jezdíval i dvě stě kilometrů. Mezi dostihovými drahami jsem se tehdy prakticky přemisťoval jen na kole. A když jsem byl ještě v horské službě, tak na horách nebyla žádná vzdálenost na kole nepřekonatelná. V dnešní době ale jezdím jen z Mlýnců do Chyše. Abych překonával deseti a více kilometrové štreky, to už je pryč.

Máloco vás už dokáže překvapit. Může vás ještě něco překvapit při dostizích?

Každý den, každý dostih je něco jiného. Všude se objeví něco, co nikdo nedokáže předpokládat. To je na tom to krásné. Nevyzpytatelnost turfu je bezmezná.

Co byste už v životě zažít nechtěl?

Zranění. Jak koní, tak jezdců. Když jsem ještě lezl po skalách, tak Slováci měli hezké pořekadlo: „Predsa sa nebudeme jebať, kamaráti sa ťažko zabíjajů.“ Proto se držím hesla: Buďme kamarádi. Nikdo neví, jak dlouho tu bude. Je to tvrdé. Tohle mi v tom sportu vadí.

Říká se, že žokejové v Česku vymírají. Souhlasíte?

Za dobu, co si pamatuji, lidi vyrostli o 10 či 20 centimetrů. A tak vysocí lidé mají problémy s váhou. Klučina, který začne jezdit na koni a má metr osmdesát, těžko může mít 50 kilo. To nejde. Většinou žokejové odcházejí proto, že nejsou schopní držet si váhu, která je potřeba. Nezbývá nic jiného, než že se bude muset přidat v překážkách 10 kilo povolené váhy a to samé v rovinách. Jinak dostihový sport vymře na nedostatek jezdců.

A co pak bude za 20 let, až nebudou mladí jezdci?

Oni vždycky budou. Když ne kluci, tak holky. Dívky se momentálně hodně dávají ke koním. Je to hodně tvrdý sport, ale jsou takové. Takže v budoucnu budeme sázet na baby.

Kdo je Josef Váňa


Žokej, trenér a chovatel dostihových koní

Narozen: 20. října 1952 ve Zlíně

Sedminásobný vítěz Velké pardubické jako žokej, na třech různých koních: 1987, 88, 89 a 91 – Železník, 1997 – Vronsky, 2009 a 10 – Tiumen.

Osminásobný vítěz Velké také coby trenér: 1996 – Cipísek, 1997 – Vronsky, 2001 – Chalco, 2006 – Decent Fellow, 2007 a 08 Sixteen, 2009 a 10 Tiumen.

V roce 2011 získal Váňou trénovaný Roches Cross i vítězství v rovinovém Českém derby.

Svůj první dostih jel 30. září 1979 na klisně Kalině až ve 26 letech. Velkou pardubickou poprvé absolvoval v roce 1985.

Nejtěžší zranění: V roce 1994 na dostihu v německém Iffezheimu se v sedle Verona připletl do kolize a odnesl si z ní těžký otřes mozku, mnohačetné zlomeniny a těžké zranění plic. Lékaři tehdy pochybovali, že přežije.

Autor: Markéta Kosová

8.10.2011
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies