VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Olympijská vítězka Růžičková slaví 85. narozeniny: Neemigrovala bych

Brno /ROZHOVOR/ - Moderní olympijská historie zná nespočet fantastických historek a nečekaných okamžiků. Příběh gymnastky Věry Růžičkové k nim bez diskuze patří. Dojemný a smutný. Na první poválečné olympiádě v roce 1948 získala zlatou medaili v družstvech.

10.8.2013
SDÍLEJ:

Olympijské šampionky Věra Růžičková (vlevo) a Věra Čáslavská.Foto: ČTK/Igor Zehl

Jenže deset hodin poté přišla o kamarádku a členku týmu Elišku Misákovou, která zemřela na dětskou obrnu. „Původně jsem byla náhradnice. Ale nikdo nečekal, že se do týmu dostanu za tak tragických okolností," vrací se úspěšná gymnastka k 65 let starým událostem z Londýna.

Právě dnes oslaví 85. narozeniny. Ve zdraví. „Také chodím po schodech," hlásí ve dveřích brněnského bytu ve třetím patře.

Na 85 let rozhodně nevypadáte. Na kolik se cítíte?
(Úsměv) O tom nechci přemýšlet. Musím stáří brát tak, jak přijde. Jsem ráda, že nejsem nemocná, a že to pořád jde.

Jak se udržujete v kondici?
Nebaví mě procházky. (smích) Ráda se projdu pěšky, ale ne jen okolo bloku. Chodím plavat a cvičit. Jestli se to tak dá nazvat. Snažím se být v pohybu.

Jste tak vitální právě díky tomu, že jste se takovou dobu pohybovala mezi sportovci?
Určitě. Velký vliv má, že jsem celý život strávila mezi mladými lidmi. A hlavně: pohyb je život.

Gymnastky mají poměrně krátkou aktivní kariéru. Nechybělo vám, že jste se svému sportu nevěnovala déle?
Ano, to je nevýhoda. Já jsem měla hned po olympiádě dva syny, takže jsem končila velice brzy. Ale gymnastika mi přinesla do života hodně.

Co vás na ní fascinuje?
Je to velice obtížná disciplína. Má všestranné nároky. Proto zanechá na člověku větší stopy.

Jaká je vaše nejčastější sportovní vzpomínka?
Toho je víc. Celá londýnská olympiáda, kde jsme získaly zlato. Na to se nedá zapomenout. Nehledě na velice tragické okolnosti. Ráda vzpomínám i na trenérskou dráhu, kdy jsem byla denně s děvčaty.

Loni při olympiádě jste se znovu do Londýna podívala. Jak se jedna ze světových metropolí změnila od „vašich" her?
Památky zůstaly. (smích) Ale pohyb v ulicích, v metru, spousta lidí… Bylo to náročné.

To ale šlo až o vaši druhou londýnskou návštěvu.
Ano. Měsíc před olympiádou se natáčel film Zlato pro Elišku. Prošli jsme všechna místa z roku 1948. Koleje, na kterých jsme byly ubytované, halu, ve které jsme soutěžily. Prostě ta hlavní místa.

Co s vámi natáčení filmu udělalo?
Vzpomínky byly hodně živé. Vrátily se mi. Tehdy jsme si říkaly, že když vyhrajeme my, tak vyhraje i ona. Vyburcovalo nás to. My jsme s ní žily. Nepodlehly jsme smutné náladě. Ale dopadlo to jinak. (odmlčí se) Tělo se navíc nesmělo převážet, takže jsme musely týden čekat na její kremaci.

Těžko se věří tomu, že jste v takové atmosféře dosáhly na zisk nejcennějšího kovu…
Pro nás to bylo velice těžké vítězství. Já byla nejmladší, a tedy náhradnice. I když to mi přišlo nespravedlivé. Eliška po příletu onemocněla, ale vypadalo to jako chřipka. Její stav se pak velice rychle zhoršoval. Pro mě to znamenalo, že jsem nastoupila do družstva. Někdy mi lidi říkají, že jsem se dostala do družstva kvůli její nemoci. Nikdo si ale nepředstavoval, že to bude za tak tragických okolností. Chtěla jsem dokázat, že do družstva patřím. Skončila jsem celkově šestá a třetí v družstvu.

Pojďme k radostnějšímu tématu. Na 12. září pro vás v brněnském klubu Šelepova přichystali oslavu. Jak se na ni těšíte?
Těším se, ale nemusí kolem toho být takový humbuk. (smích) Za prvé si čím dál víc uvědomuju, že je mi pětaosmdesát. Budu ráda, když přijdou přátelé.

Už jste zmínila svoji trenérskou kariéru. Jak se za tu dobu změnil přístup dětí ke sportu?
Rozdíl samozřejmě je. My jsme měly všestranný výcvik. Dneska se víc specializuje. Taky se jednalo o velké lákadlo, protože sport byl jediná možnost, jak se dostat do ciziny.

Taky jste se hodně nacestovala. Kam se v myšlenkách vracíte nejraději?
Do Velké Británie. V roce 1965 jsem tam tři měsíce přednášela trenérům. Seznámila jsem se tam se způsobem života, poznala jsem jinou kulturu.

O emigraci jste nikdy neuvažovala?
Nikdy. Kvůli rodině. V roce 1968 mi hned druhý den po okupaci přátelé z Londýna volali, že nám všechno zajistí. Ale já jsem nechtěla.

Co vám na minulém režimu v Československu nejvíc vadilo?
Přetvářka. Všichni jsme se přetvařovali. Soudružko, soudruhu… Ta nutnost se podřídit životnímu stylu, který nám nebyl vlastní.

Věra Růžičkováje držitelka zlaté olympijské medaile ze soutěže družstev sportovních gymnastek z Londýna 1948. Kromě gymnastiky se věnovala plavání, skokům do vody a po druhé světové válce hrála i první basketbalovou ligu v SK Židenice. Po roce 1989 se podílela na obnově sokolského hnutí. Stála také u založení Českého klubu olympioniků a byla první předsedkyně jeho jihomoravské organizace.

Zlato s pachutí…Ve svých devatenácti letech byla Růžičková nejmladší členka týmu a na olympiádu cestovala jako náhradnice. Její osud však změnila tragédie o tři roky starší Elišky Misákové, u které propuklo onemocnění obrnou. Místo ní pak do základní sestavy zaskočila právě Růžičková. Na zlato gymnastek ale padl smutek, neboť deset hodin po skončení soutěže Misáková zemřela.

Autor: Michal Čejka

10.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Miloš Zeman na Pražském hradě ohlásil svou kandidaturu na prezidenta.
16 13

Zeman poletí za Trumpem. Termín návštěvy se dozví až tři týdny před odletem

Ilustrační foto
5

Sexuální asistentky poskytly postiženým zatím 250 asistencí

Poslední rozhovor Věry Špinarové pro Deník: Stále miluji živá vystoupení

/ROZHOVOR/ Připomeňte si spolu s námi Věru Špinarovou v posledním velkém rozhovoru, který poskytla Deníku loni v prosinci - tři dny před svými půlkulatými narozeninami. Rozjímala tehdy například nad vánoční svátky, které měla moc ráda. Jen se jí nelíbil ten shon a nakupování…

Provozovatel kiosku u Pekla skončil kvůli EET. Hledá se náhrada

Polná na Jihlavsku hledá nájemce bufetu v rekreačním a sportovním areálu u rybníka Peklo. Současný provozovatel bufetu skončil, dle vyjádření starosty kvůli elektronické evidenci tržeb (EET).

Islámský stát? Fanatici, kteří nemají náboženský cíl, říká lékař Abass Jahaf

/ROZHOVOR/ Jaké je být uznávaným lékařem v České republice, když pocházíte z muslimské země? A zvláště v době, kdy Islámský stát (IS) terorizuje svět stále početnějšími útoky? Doktor Abass Jahaf byl zhruba před třiceti lety z Jemenu vyslaný do tehdejšího Československa na studia. Dnes má české občanství, pracuje v Nemocnici Most na urologickém oddělení a spolupořádáním společenských akcí se snaží sblížit muslimskou komunitu s českými občany.

Trumpův zeť bude svědčit v kauze ovlivňování prezidentských voleb

Výbor pro tajné služby amerického Senátu chce vyslechnout prezidentova zetě Jareda Kushnera v rámci vyšetřování údajných kontaktů volebního štábu Donalda Trumpa s ruskými činiteli. Kushner, manžel Trumpovy nejstarší dcery, byl během kampaně Trumpovým poradcem. Tuto funkci vykonává i nyní. Termín výslechu soud zatím neoznámil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies