VYBERTE SI REGION

Olympijská vítězka Růžičková slaví 85. narozeniny: Neemigrovala bych

Brno /ROZHOVOR/ - Moderní olympijská historie zná nespočet fantastických historek a nečekaných okamžiků. Příběh gymnastky Věry Růžičkové k nim bez diskuze patří. Dojemný a smutný. Na první poválečné olympiádě v roce 1948 získala zlatou medaili v družstvech.

10.8.2013
SDÍLEJ:

Olympijské šampionky Věra Růžičková (vlevo) a Věra Čáslavská.Foto: ČTK/Igor Zehl

Jenže deset hodin poté přišla o kamarádku a členku týmu Elišku Misákovou, která zemřela na dětskou obrnu. „Původně jsem byla náhradnice. Ale nikdo nečekal, že se do týmu dostanu za tak tragických okolností," vrací se úspěšná gymnastka k 65 let starým událostem z Londýna.

Právě dnes oslaví 85. narozeniny. Ve zdraví. „Také chodím po schodech," hlásí ve dveřích brněnského bytu ve třetím patře.

Na 85 let rozhodně nevypadáte. Na kolik se cítíte?
(Úsměv) O tom nechci přemýšlet. Musím stáří brát tak, jak přijde. Jsem ráda, že nejsem nemocná, a že to pořád jde.

Jak se udržujete v kondici?
Nebaví mě procházky. (smích) Ráda se projdu pěšky, ale ne jen okolo bloku. Chodím plavat a cvičit. Jestli se to tak dá nazvat. Snažím se být v pohybu.

Jste tak vitální právě díky tomu, že jste se takovou dobu pohybovala mezi sportovci?
Určitě. Velký vliv má, že jsem celý život strávila mezi mladými lidmi. A hlavně: pohyb je život.

Gymnastky mají poměrně krátkou aktivní kariéru. Nechybělo vám, že jste se svému sportu nevěnovala déle?
Ano, to je nevýhoda. Já jsem měla hned po olympiádě dva syny, takže jsem končila velice brzy. Ale gymnastika mi přinesla do života hodně.

Co vás na ní fascinuje?
Je to velice obtížná disciplína. Má všestranné nároky. Proto zanechá na člověku větší stopy.

Jaká je vaše nejčastější sportovní vzpomínka?
Toho je víc. Celá londýnská olympiáda, kde jsme získaly zlato. Na to se nedá zapomenout. Nehledě na velice tragické okolnosti. Ráda vzpomínám i na trenérskou dráhu, kdy jsem byla denně s děvčaty.

Loni při olympiádě jste se znovu do Londýna podívala. Jak se jedna ze světových metropolí změnila od „vašich" her?
Památky zůstaly. (smích) Ale pohyb v ulicích, v metru, spousta lidí… Bylo to náročné.

To ale šlo až o vaši druhou londýnskou návštěvu.
Ano. Měsíc před olympiádou se natáčel film Zlato pro Elišku. Prošli jsme všechna místa z roku 1948. Koleje, na kterých jsme byly ubytované, halu, ve které jsme soutěžily. Prostě ta hlavní místa.

Co s vámi natáčení filmu udělalo?
Vzpomínky byly hodně živé. Vrátily se mi. Tehdy jsme si říkaly, že když vyhrajeme my, tak vyhraje i ona. Vyburcovalo nás to. My jsme s ní žily. Nepodlehly jsme smutné náladě. Ale dopadlo to jinak. (odmlčí se) Tělo se navíc nesmělo převážet, takže jsme musely týden čekat na její kremaci.

Těžko se věří tomu, že jste v takové atmosféře dosáhly na zisk nejcennějšího kovu…
Pro nás to bylo velice těžké vítězství. Já byla nejmladší, a tedy náhradnice. I když to mi přišlo nespravedlivé. Eliška po příletu onemocněla, ale vypadalo to jako chřipka. Její stav se pak velice rychle zhoršoval. Pro mě to znamenalo, že jsem nastoupila do družstva. Někdy mi lidi říkají, že jsem se dostala do družstva kvůli její nemoci. Nikdo si ale nepředstavoval, že to bude za tak tragických okolností. Chtěla jsem dokázat, že do družstva patřím. Skončila jsem celkově šestá a třetí v družstvu.

Pojďme k radostnějšímu tématu. Na 12. září pro vás v brněnském klubu Šelepova přichystali oslavu. Jak se na ni těšíte?
Těším se, ale nemusí kolem toho být takový humbuk. (smích) Za prvé si čím dál víc uvědomuju, že je mi pětaosmdesát. Budu ráda, když přijdou přátelé.

Už jste zmínila svoji trenérskou kariéru. Jak se za tu dobu změnil přístup dětí ke sportu?
Rozdíl samozřejmě je. My jsme měly všestranný výcvik. Dneska se víc specializuje. Taky se jednalo o velké lákadlo, protože sport byl jediná možnost, jak se dostat do ciziny.

Taky jste se hodně nacestovala. Kam se v myšlenkách vracíte nejraději?
Do Velké Británie. V roce 1965 jsem tam tři měsíce přednášela trenérům. Seznámila jsem se tam se způsobem života, poznala jsem jinou kulturu.

O emigraci jste nikdy neuvažovala?
Nikdy. Kvůli rodině. V roce 1968 mi hned druhý den po okupaci přátelé z Londýna volali, že nám všechno zajistí. Ale já jsem nechtěla.

Co vám na minulém režimu v Československu nejvíc vadilo?
Přetvářka. Všichni jsme se přetvařovali. Soudružko, soudruhu… Ta nutnost se podřídit životnímu stylu, který nám nebyl vlastní.

Věra Růžičkováje držitelka zlaté olympijské medaile ze soutěže družstev sportovních gymnastek z Londýna 1948. Kromě gymnastiky se věnovala plavání, skokům do vody a po druhé světové válce hrála i první basketbalovou ligu v SK Židenice. Po roce 1989 se podílela na obnově sokolského hnutí. Stála také u založení Českého klubu olympioniků a byla první předsedkyně jeho jihomoravské organizace.

Zlato s pachutí…Ve svých devatenácti letech byla Růžičková nejmladší členka týmu a na olympiádu cestovala jako náhradnice. Její osud však změnila tragédie o tři roky starší Elišky Misákové, u které propuklo onemocnění obrnou. Místo ní pak do základní sestavy zaskočila právě Růžičková. Na zlato gymnastek ale padl smutek, neboť deset hodin po skončení soutěže Misáková zemřela.

Autor: Michal Čejka

10.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
5 18

Poslanec ČSSD chce od Babiše vědět, kde vzal peníze na dluhopisy

Ilustrační foto.

Šok. Brazilská policie našla spálené tělo zpěvačky hitu Lambada

AKTUALIZOVÁNO

Podívejte se na pustý stadion před zbouráním. Nástupce je ve hvězdách

Nadšený řev fanoušků vítězného týmu se rozléhal brněnským zimním stadionem za Lužánkami, když domácí hokejisté Rudé hvězdy, dnešní Komety, poprvé doma před Brňany přebírali mistrovský titul. Tehdy se psal rok 1957 a stadion měl za sebou deset let fungování a před sebou ještě mnoho radosti i smutků fanoušků brněnských hokejistů. Nyní, sedmdesát let od slavnostního otevření stadionu, už na něj odkazuje jen název zastávky hromadné dopravy. Slibovaná nová aréna je v nedohlednu.

Vicekancléř Gabriel: AfD se radikalizuje, měla by ji sledovat kontrarozvědka

Berlín - Německý vicekancléř Sigmar Gabriel navrhuje, aby německou protiimigrační stranu Alternativa pro Německo (AfD) sledovala tajná služba. Reaguje tak na hojně kritizované výroky představitele AfD Björna Höckeho, který vyjádřil nelibost nad přítomností památníku holokaustu v Berlíně.

Lavina na italský hotel spadla, když už hosté měli sbaleno

Řím - Hosté italského hotelu Rigopiano měli v okamžiku pádu ničivé laviny sbalené kufry a budovu na úpatí pohoří Gran Sasso se chystali opustit. Museli ale počkat, dokud sněžný pluh neodstraní sníh, který zablokoval přístupovou cestu. Italskému listu La Repubblica to dnes řekl Quintino Marcella, přítel a zaměstnavatel jednoho ze dvou přeživších, kuchaře Giampiera Pareteho, který byl v hotelu s rodinou na dovolené.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies