VYBERTE SI REGION

Znakařka Baumrtová: Chtěla bych se pokusit o medaili z Ria 2016

Pardubice /ROZHOVOR/ - Když v pardubickém bazénu plavala minule, do vody s sebou málem táhla učebnice. Česká plavecká hvězda Simona Baumrtová měla v květnu před státnicemi na FTVS. Výsledek? Prošla!

4.7.2013
SDÍLEJ:

Znakařka Simona Baumrtová. Foto: DENÍK/Karel Pech

„Dopadlo to dobře, uspěla jsem a teď mám v kapse už i přijímačky na magisterské studium," spokojeně se usmívala při mistrovství republiky, které se konalo právě v pardubickém bazénu.

Ve škole všechno „cinklo". Zářila i na šampionátu, byť vynechala znak, svoji nejsilnější disciplínu. Odvezla si tři zlaté medaile a v závodě na 200 metrů volným způsobem dokonce překonala český rekord.

Téhle mladé dámě úspěch přát prostě musíte. Zaprvé je ohromně sympatická, moc hezky a často se směje. Zadruhé, myslí jí to. Zatřetí, slušelo by jí to, i kdyby závodila v pytli od brambor. Ale hlavně: Je prostě dobrá… Poslední slovo prosím dvakrát podtrhnout!

Během pár minut povídání s ní vám dojde, že přesně ví, co chce. Jednou se jí může klanět celý svět. Ráda by totiž přivezla první českou plaveckou medaili z olympiády…

Simono, byly státnice hodně záludné?
Měsíc a půl jsem se na ně chystala. Věděla jsem, že něco umím, ale tam na vás můžou vytáhnout cokoliv, takže jsem přece jen docela nervózní byla. Ale dopadlo to.

V bazénu je to asi brnkačka, skočíte do vody, makáte naplno a pak se kouknete na čas. Tohle byl na nervy asi větší nápor, že?
Hlavně jsem byla docela vyklepaná, když jsem od komise odešla. Pořád mi hlavou běhalo, jestli jsem to udělala a neřekla tam náhodou něco špatně.

Bude z vás fyzioterapeutka. Není to ale trochu průšvih? Až se to pořádně rozkřikne, budou za vámi ostatní plavci na závodech chodit s tím, že je co píchá…
A víte, že si zatím nikdo ani netroufl? Asi ze mě mají strach (usmívá se). Ale třeba to začne.

Byl vůbec čas úspěšnou bakalářskou zkoušku oslavit?
Na to přijde asi až po sezoně. Byly státnice, hned po nich jsem odjížděla na soustředění, pak následovaly přijímačky na magistra, hned zase závody, teď je mistrák v Pardubicích, za chvíli jedeme na další soustředění a nakonec mistrovství světa v Barceloně. Je toho hodně a moc času není.

Za poslední rok jste se stala hlavní tváří českého plavání. Je to příjemné, nebo popularita spíš obtěžuje?
Zatím ten frmol není až takový. Sem tam se někdo přihlásí po závodech nebo kvůli mistrovství světa jdeme do televize. Jsem hlavně ráda, že se všechno netočí jenom kolem mě. Vynikající výsledky mají i Petra Chocová, Bára Závadová nebo Míca (Jan Micka). Plavce máme teď slušné, tak doufám, že to bude vidět i v Barceloně.

Ale musíte cítit, že vaše popularita po olympiádě vzrostla, ne?
To asi máte pravdu.

A vážně vás ještě neustálé rozhovory a focení nezačaly štvát?
Co mám s vámi dělat? (rozesměje se)

Dostáváte třeba nějakou stále stejnou otázku, která vám už pije krev?
Ty jo, a víte, že asi ani ne? Je to standard. Jenom třeba, když se někdo ptá: Kolik toho uplaveš za rok, kolik toho dáš za jeden trénink…? Když vám pak povím, že šest kilometrů, tak vám to stejně moc neřekne. (usmívá se)

Tak to se pletete. Pro nás, kteří bychom se po sto metrech kraulem začali topit, je to neskutečné číslo.
(směje se) Aha, tak takhle jsem se na to nedívala. Ale jinak jsou všechny otázky většinou v pohodě.

Sem tam se v rozhovorech s vámi objeví i téma přítel. Žádného jste dosud neprozradila, takže mi vychází, že jste taková Martina Sáblíková českého plavání. Všechno obětujete ve prospěch kariéry. Je to tak?
To si zase nemyslím. Nekoukejte na mě tak. Fakt ne. (rozesměje se) Tak hrozný to vážně není.

Takže vás otec nedrží na řetězu?
Ale to on by držel, jenže co má se mnou dělat? (usmívá se)

A jak se váš odboj projevuje? Utíkáte tajně na diskotéky?
To zase ne, tam moc často nechodím. Tohle téma přeskočíme, můžeme? (směje se)

Klidně, jenom by mě zajímala ještě jedna věc… Fronta vašich nápadníků se musela po olympiádě v Londýně docela rozrůst. Jak je odháníte?
Hlavně na Facebooku to bylo šílený, po olympiádě psalo dost kluků. Bylo to až docela debilní. Všichni si chtěli najednou dávat kafe. Já tam pořád musela odpovídat: Ne, děkuju, není moc čas, teď toho mám fakt hodně. (usmívá se)

Aby vám to nebylo líto… Kolik kilometrů během jednoho roku uplavete?
(rozesměje se) Loni, když byla olympiáda, tak zhruba kolem dvou tisíc. Ale osobák mám nějakých 2300 kilometrů.

Slušná nálož jsou závody i pro vašeho otce. Pořád platí, že za každou velkou akci, které se účastníte, dělá 50 tisíc kliků?
Teď už ne, přestal. Tahle sázka je stará asi šest let a moc se nevědělo, jak na tom budu, takže proto to řekl. Když už teď vidí, že kvalifikaci na svět nebo Evropu mám v podstatě jistou, tak to padlo.

Říkal jsem si, že při vašem tempu by z něho byl za chvíli Rambo…
To je pravda. Navíc jsem se bála i o jeho zdraví, aby to s ním neseklo. Jsem ráda, že toho už nechal.

Zpátky k vašemu závodění… Myslíte, že už přišla doba, kdy můžete přivézt domů velkou medaili z mistrovství světa?
Letos asi ještě ne. Mám udělaný ale takový plán, který by měl směřovat k olympiádě v Riu. Tam bych medaili udělat chtěla. Jenže záleží na spoustě okolností, tři roky jsou ještě hrozně dlouhá doba. Do Londýna jsem byla přihlášená jako dvaadvacátá a skončila jsem desátá. Nepůjde jenom o mě, ale i o ostatní. Strašně moc se ale o medaili chci pokusit. Žádný český ani československý plavec ji ještě nepřivezl.

Mohl by takový úspěch naše plavání pořádně nakopnout?
Asi jo. Ono je vidět i teď, když se nám docela daří. Přijdou třeba Irové a zajímají se o naše plavání, to je super.

Co si budeme povídat, našemu plavání finance chybí. Věříte, že by případná medaile z olympiády nasypala do českých bazénů i trochu víc peněz?
Doufám v to. Pokud by se někomu z nás povedl velký výsledek, snad by to plavání pomohlo.

Dá se vůbec v Česku plaváním uživit?
Kdybych živila jenom sebe, tak asi jo. Ale to je dané hlavně sponzory, z těch my žijeme. Dostáváme plat, ale ten je spíš symbolický, bez peněz od různých firem by to bylo mnohem horší.

U plaveckých velmocí to funguje asi trochu jinak, že?
Rozhodně, největší hvězdy dělají plavání profesionálně a plat mají klidně kolem 100 tisíc. O tomhle se nám může jenom zdát.

Autor: Pavel Ryšavý

4.7.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies