Akin byl libyjský rybář, ale do šťastného a spokojeného rybáře měl daleko, jako astronom k prozkoumání celého vesmíru. S Falami se poznal před čtyřmi lety, byla to ta nejkrásnější žena, kterou Akin kdy viděl, a hned věděl, že s ní chce strávit zbytek života, ať už mají ustláno na růžích a nebo musí pokořit sta tisíce překážek. Bohužel, jejich život byl spíše plný nemilosrdných zkoušek. Rybaření je sotva uživilo, ryb zde bylo málo a hladových rybářů velké množství. A když se milenci dozvěděli, že Falami bude mít dítě, rozhodli se pro ten nejriskantnější krok. Rozhodli se pokořit zrádné a strastiplné Středozemní moře a doplout až do slunné Itálie. Nejdříve byli pro tento plán oba dva velmi nakloněni, ale s blížícím se odjezdem dostávala Falami čím dál větší strach a v hlavě se jí míhalo čím dál více otázek. Šest měsíců trvalo než našetřili dostatek peněz, jídla a pití na cestu a Akina rybářská loď byla ta nejlepší v celém okolí, stačilo na ní provést jen pár úprav a byla připravena na dalekou cestu za lepší budoucností.

Krok vpřed

Falami se naposledy porozhlédla po krajině, kde strávila celý svůj dosavadní život, nadechla se, zavřela oči a udělala krok vpřed. Nebyl to pro ní jen krok, byla to pro ní životní výzva, tajemné neznámo a nebezpečí, které zároveň naplnilo dobrodružství a vidina lepšího zítřka. Ruce stále držela na břiše, to jediné jí dodávalo odvahu a víru. V lodi už na ní čekal Akin, který jí něžně pohladil po vlasech a políbil jí. Vypluli…

První den byl asi nejobtížnější, zvyknout si na život na moři, na stále narážející vlny a na stísněné prostory bylo každou minutu těžší. Akin měl pro svou orientaci v moři pouze kompas, ale byl tak odhodlaný dosáhnout svého, že jakékoliv vychýlení z trasy si nepřipouštěl. Falami se zatím snažila přijít na jiné myšlenky, přenést se někam, kde zrovna není tak blízko slané a všemocné nestvůře. Často si představovala život v Itálii. Připadala jí jako nebe na zemi. Věděla, že začátky budou tvrdé, ale Akin byl šikovný a nepochybovala, že si brzy najde práci a jejich život chytí nový směr. Jak strašně moc se nechávala unášet svými, možná i naivními představami, ale Evropa pro ní bylo něco jako ráj, vše co o ní kdy slyšela bylo úžasné, tolik možností, co ten svět sice hned za mořem, ale stejně tak vzdálený hlavně svým životním standardem přináší.

Hodiny ubíhaly a již byl večer, Akin chtěl mít vše pod plnou kontrolou, tak si šel lehnout jen na okamžik, ale i ta chvíle nešla vydržet. Když zavřel oči měl před sebou mořskou hladinu a nedokázal myslet na nic jiného než na cíl. Falami ho sice kárala, ať si alespoň na chvíli odpočine, ale on byl neoblomný,nechtěl dovolit aby jen sebemenší drobnost mu překazila plány. Dny ubíhaly a bylo neskutečné kolik zátěže Akin zvládl. Falami tomu nemohla uvěřit, přišlo jí to jako boží zázrak. Akin se zdal stále tak čilý a neústupný a stále v jeho očích viděla tu jiskru, tu která zase jí dávala chuť jít dál, byla pro ní něco jako důkaz, že štěstí, láska a osud opravdu existují.

Cíl se blíží

Nevěděli kolikátý den už to je, neobtěžovali se počítáním, ale cítili, že jejich konečný a láskyplný cíl se blíží.

Falami se chtěla nadechnout čerstvého ranního vzduchu, aby jí slunce jemně pohladilo po tváři, ale v hloubi duše věděla, že se jde podívat z úplně jiného důvodu. Cítila to. Cítila jak se loď blíží ke břehu, nedokázala to vysvětlit, jen to cítila, byla si tím skoro jistá. Ano, jejich cesta se blíží ke konci. Ale když vyšla na palubu dříve než stačila zjistit zda její pocity a jistota jsou opravdu skutečné, našla Akina ležet na zemi skoro bez pohybu. Přiběhla k němu, hořel více než vycházející Slunce na obloze a sotva ze sebe vydal slůvka. Akin zůstal na palubě opět celou noc a ta zátěž se na něm najednou všechna projevila. Její oči se zaplavili slzami, nevěděla zda jde jen o nějaké vyčerpání oraganismu a nebo o něco vážnějšího.

Dala mu na čelo mokrý kus hadru a snažila se mu dát napít, Akin však už nereagoval. Když viděla jaké zásoby vody mají, došlo jí, že Akin nosil vodu jen pro ni a on jestli pil tak to bylo v tak malém množství, že to sotva šlo postřehnout.
Falaminino tušení však bylo správné, byli blízko břehu. Kolem jejich loďky se objevila italská pobřežní hlídka a dostali je do bezpečí na Sicílii. Falami cítila nadšení ,radost a neskutečnou úlevu, ale také nevyslovitelný strach. Nezbývalo jí jen věřit, že je Akin v dobrých rukách a vše dobře dopadne. Ale už je tu, je v ráji, je v zemi neomezených možností. Cesta byla sice trnitá a vzala si své oběti, ale oni to dokázali. Jsou tu, jsou "doma" v Evopě.

Nikola Škorvagová
Gymnázium Kadaň
Podbořany
Ústecký kraj
Téma: Svět v EU