Za posledních 35 let prodělala Evropská unie bouřlivý a jistě i úspěšný vývoj. V rámci tohoto vývoje byla do zmíněného společenství přijata i Česká republika. Nyní jsme tedy i my Evropskou unií. Jakou máme budoucnost?

Předně bychom se mohli zamyslet nad přijímáním i ubýváním členských zemí. Vstup dalších členských zemí je skoro zaručen. I v tuto chvíli se jedná s kandidátskými zeměmi (např. Srbsko) o možném přijetí do EU. Na druhou stranu jsme svědky i protikladných názorů. Velká Británie seriózně uvažuje o odchodu z Evropské unie. I v dalších zemích (např. Francii) sílí politické strany s protiunijní rétorikou. Pokud dojde k vystoupení silných západních států a přijetí východních zemí, můžeme se začít ptát, kam se přesune těžiště EU? Bude ležet na Balkáně? A budeme chtít být součástí takové Evropskou unie? Není divu, že i vlivní státníci mluví o zpomalení přijímacího procesu. EU by skutečně měla zpomalit a prohloubit spolupráci stávajících států. Po této konsolidaci by nic nebránilo přijeté dalších zemí. Snad bude jednou Evropská unie zahrnovat celý kontinent a stane se tak mluvčí celé Evropy a všech Evropanů.

Mlhavá existence

Zatím všichni jsme především členové národa, země, či města, a Evropané jsme až na posledním místě. Tvorba politicky mocných a odpovědných orgánů Evropské unie bude složitý proces. K tomu, abych se s jakoukoliv formou vlády smířil, musím s ní být, alespoň z části, ztotožněn. Obávám se, že pokud se EU toto nepodaří, její existence je mlhavá.
Já sám jsem příznivcem evropské integrace, nerad bych viděl konec EU, tohoto už více než půl století trvajícího projektu. Ale musíme si položit otázku. Dokážeme přenést přes srdce, že Česká republika bude muset část svých pravomocí odevzdat evropským orgánům? A budeme Češi a pak někde hodně v pozadí Evropané, nebo se „evropanství" stane součástí naší indentity? To je ten nejtěžší úkol pro nás a Evropskou unii.

Jaroslav Pexa
Střední odborné učiliště elektrotechnické, Plzeň
Nezbavětice
Plzeňský kraj
Téma: EU v budoucnosti