Zatímco na ně před školou čekám, dívám se po městě a jeho okolí. Před několika týdny začala rekonstrukce silnic kolem Prahy. Člověk by řekl, že když začnou jednou stavět silnice, budou je stavět tak, aby vydržely. Za ta léta, která žiju v Praze, jsem si zvykla na to, že se vždy něco v našem okolí buď rekonstruuje, nebo staví. My jako stát jsme nikdy neprosperovali, a to se také nezměnilo. Opírám se o čisté dveře našeho nového auta a vzpomínám na všechny reportáže, články na internetu a fámy o Evropské unii.

Ve věku, kdy jsem chodila do školy, jsem se o dotacích EU moc nezajímala. Sem tam jsem si všimla na velkých billboardech nápisů – Z dotací Evropské unie, či pouze jeho znaku. Také jsem slýchávala o EU ve škole, když přispěla na výbavu škol, gymnázií a vysokých škol. Po 35-ti letech se toto nezměnilo. Evropská unie je ve všech – skoro ve všech – mozcích v Evropě. I mé děti o ní mluví a ví o ní více než já v jejich letech. Nevím, čím to přesně může být, ale odpověď na to je nasnadě. Kamkoliv se podíváme, vidíme parky, lesoparky, cyklistické a turistické stezky, školy, silnice, dálnice a budovy s cedulkou, na nichž je vlajka EU. Občas se sama sebe ptám, kde na všechno berou peníze. Ale když srovnám ekonomiku ČR s například Německem či s Francií, už se moc ani nedivím.

Výlet za babičkou

Začíná zvonit, a to mě vyruší z mého hloubání a pozorování Prahy. Kimi a Rosťa vyletí ze dveří školy a řítí se proti mně, aby mě objaly. Kimi mi ukazuje svůj výkres z výtvarné výchovy a piští na mě: ,,Tho je pro thebe maminko.". Kouknu na její výtvor a musím se přitrouble usmát. Na bílé čtvrtce jsem nakreslena já a mám v ruce lopatu. Je celá zmatená z toho stavění kolem nás. Očkem pokoukavám po svém synkovi Rosťovi. Jeho, díkybohu, všechny ty EU věci už přešly. Není to ano rok, co chtěl na stěnu pokojíčku přilepit modrou tapetu se světle žlutými hvězdičkami. Dám jim pusu, otevřu dveře auta a říkám jim novinu o neplánovaném výletu za babičkou. Jsou samozřejmě nadšeni.

Evropská unie vznikla za nějakým účelem. Ať to bylo za ekonomickým nebo vojenským účelem, za roky se z toho stala nadnárodní společnost, která vydělává a investuje peníze do států EU. Tohle by lidem ani tak moc nevadilo, ale z dobrého nápadu se vytvořila fraška. Ano, mé děti se učí v moderní škole a hrají si na novém a nepoškozeném hřišti. Ale EU je jako žvýkačka. Jednou se nalepila a už nepustí. Angažovanost vzrostla a na neunesitelnou míru. Buď je to postmoderní dobou, která se řítí jako splašená, nebo lidmi ve vedení. Neříkám, že můj postoj k EU je negativní, ale mám-li popsat můj pocit k EU, je to jako, kdybyste měli 7 dní v týdnu na oběd řízek. A to časem omrzí…

Nikol Kopecká
Gymnázium Kadaň
Vilémov u Kadaně
Ústecký kraj
Téma: EU v budoucnosti