Ze západu na nás tlačí USA k přijetí Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP), z jihu pronikají do Evropy tisíce uprchlíků a imigrantů, na východě se rozpíná ruský medvěd; i v té pustině kolem severního pólu to vře kvůli ropě. Co si má o takovém světě myslet mladý člověk na prahu dospělosti? Jak bude starý kontinent vypadat v době, kdy dnešní maturanti budou moci kandidovat do Senátu?

Elitářský spolek

Prvním otazníkem je, zda dojde k naplnění samotné myšlenky EU, tedy spolupráce národů k lepší Evropě. Unie se hrdě nazývá "Evropská", avšak jak definovat výraz Evropa? Geograficky? Kypr je přece součástí Asie. Kulturně? To by z členství vylučovalo kandidátskou zemi Turecko, které stejně jako Kazachstán má v Evropě alespoň malou část svého území. V současnosti však neplatí ani jedno z těchto kritérií. V současnosti je EU elitářským spolkem, který mezi sebe přijímá pouze vyspělé ekonomiky. 


Rozdělování států na vyspělé, tedy vhodné k přijetí, a zaostalé jednak znemožní sjednotit Evropu, jednak se Evropská unie uzavře do sebe. Za 35 let by tak Evropa nebyla "babičkou", jak ji nazval papež František, ale spíš "zapšklou babiznou," marně vzpomínající na zašlou slávu.

Mocná lobby

Navíc, k jaké lepší Evropě máme mířit? Má se v ní lépe dařit lidem nebo ekonomice? A myslí se tím lidem Evropy nebo celého světa? Mohlo by se zdát, že jakmile se zlepší jedno, druhé bude následovat. To nemusí být nutně pravda. Jako příklad nám může posloužit USA. Má třetí nejsilnější ekonomiku na světě, avšak přes 16 procent Američanů žije pod hranicí chudoby. Americký trh není tolik regulovaný jako evropský, navíc tam existuje mocná lobby firem a korporací. A EU se chystá vytvořit se Spojenými Státy společný trh, který by umožnil dovážet do Evropské Unie produkty, jenž by, kdyby byly vyprodukovány v EU, nesplňovaly normy. V Evropě jsou spotřebitelská práva na velice vysoké úrovni, o občanských ani nemluvě. Evropská unie je, i přes některé mouchy, společenstvím, které slouží svým občanům, a pokud v tomto humánním ekonomickém růstu (v porovnání s například ČLR) bude pokračovat, za 35 let by se v Evropě mohlo žít obyčejnému člověkuz ekonomického hlediska minimálně stejně dobře jako dnes.

Nezapomeňme také na vývoj společnosti. Pro osud Evropské Unie je důležité, zda se obyvatelé Unie začnou cítit jako Evropané. V současnosti stále převažuje národnostní cítění a je to znát i na politice uvnitř Unie. Aniž bych chtěl být cynikem, jako Humphrey Appleby ve známé scéně ze seriálu "Jistě, pane ministře", nemůžu se ubránit dojmu, že každý stát v Unii stále kope především za sebe. Krize a růst napětí ve světě navíc nahrávají nacionalistům a extrémistům i v zemích, kde by to člověk na první pohled nečekal, například Nizozemsko. Zcela určitě v následujících letech zjistíme, zda multikulturní model společnosti funguje či ne. Současné problémy s menšinami můžou rozdmýchat nenávist, jenž by mohla být pohromou pro celou Evropu. Problémy prohlubuje i uprchlická krize na jihu a informační válka s Ruskem. Sjednotí-li se však evropské národy ve své rozmanitosti, Evropa by mohla stále hrát důležitou roli ve světě a mít dostatečnou sílu k vyřešení probíhajících problémů.

Odstranění frustrací

A co naše malá země? Situace u nás bude záviset na ekonomickém vývoji. I když to zní trochu machiavelisticky, budou-li se mít lidé dobře, nebudeme žádnou pátou kolonou Ruska v EU ani by neměl hrozit žádný "czexit." Máme tady již občanskou svobodu, ke spokojenosti většině Čechů bude stačit už jen slušná výplata ne moc drahé zboží. Do své generace vkládám naděje, že stihneme za těch 35 let odstranit některé frustrace, které tu jsou až příliš dlouho, například dědictví komunismu či Mnichov. A celkově bych si přál, aby se teď Evropa, stejně jako svatý Pavel ve známém příběhu, neotočila ke všemu zády a čelem se postavila výzvám tohoto století.

Jan Mašek
Gymnázium, České Budějovice
Dynín
Jihočeský kraj
Téma: EU v budoucnosti