Odpovědi nastínila celostátní literární soutěž „Otevřená Evropa", kterou spolu s českým Zastoupením Evropské komise zorganizovaly regionální Deníky u příležitosti vyhlášení roku 2015 „Evropským rokem pro rozvoj".

Z 316 příspěvků studentů středních škol posílaly poroty v okresech a krajích vítězné texty do finále, kde je v druhé polovině června hodnotila čtyřčlenná porota. V ní zasedala také publicistka Lída Rakušanová jako odborný garant za regionální Deníky.

Byl problém shodnout se na vítězi?
Jednoduché to rozhodně nebylo. Svědčí o tom skutečnost, že jsme nakonec vzdali cíl stanovit pořadí a první tři příspěvky jsme prostě postavili vedle sebe. Bez nároku je rozmísťovat na obvyklých stupních vítězů.

To byla úroveň textů tak vyrovnaná?
Lída RakušanováSpíš bylo obtížné je srovnávat, protože každý z nich měl své kvality v jiné kategorii. Všechny zaslané soutěžní příspěvky bylo totiž možno žánrově rozdělit zhruba na tři skupiny: na eseje, zpravodajské reportáže a rozhovory, a na texty s více či méně zdařilými literárními ambicemi. Esej Veroniky Stratilové ze Šumperka „Římská paralela" vynikala v první skupině analytickým, argumenty podloženým přístupem. Zpravodajský rozhovor Petra Vybírala z Jihlavy byl zase natolik profesně zdatný, že by „z fleku" obstál na stránkách novin. A povídka Jana Jindřicha Karáska z Uherského Hradiště se lišila od žánrově obdobných příspěvků tím, že autor konfrontoval, a to s velkou empatií, běžné předsudky vůči cizincům s fiktivním uprchlickým osudem.

Jaký tón převažoval ve vztahu k EU? Jak si dnešní středoškoláci představují její budoucnost?
Vesměs černě. Zdejší mediální masáž, líčící unii nikoli jako unikátní mírový projekt, ale jako byrokratický kolos, který nám nesmyslně diktuje první poslední a vnucuje nám euro, vykonala své. Horší ale je, že když se tento negativní obraz skloubí s dnes tak rozšířenou atmosférou nejistoty, začne se budoucnost v myslích mladých lidí podobat hororu. Řada soutěžních textů, týkajících se budoucnosti, tak ústila až do naprostého zmaru. Ovšem byly to vesměs povídky z žánru sci-fi, takže je snad možné to chápat i tak, že zdrojem chmurných vizí těchto mladistvých je spíš jejich autorská fantazie než přesvědčení. Každopádně porota ocenila, byť mimo soutěž, i jeden literárně obzvláště zdařilý text tohoto druhu.

Příliš deprimující pohled na svět

Pohledem Zdeňka Velíška

Přijal jsem pozvání k účasti v porotě, která hodnotila práce finalistů studentské soutěže Otevřená Evropa, a netušil jsem, jak jiný získám tou zcela novou zkušeností pohled na svět, na svou práci, na realitu kterou žiji já, a kterou žijí ti mladí lidé.

Hodnocení prací byl kolektivní úkol. Vyplynul mi z toho ale ještě jeden osobní. Tuhle glosu adresovanou nám všem dospělým, považuji za nutnou daň tomu, že nám teenageři dali nahlédnout do svých duší. Nosí v nich mnohem větší starost, než by bylo záhodno, mnohem větší obavu, než jakou jsme schopni rozptýlit přesto, že nám už jen samotné životní zkušenosti (a některým i povaha jejich profese) ukládají za to odpovědnost.

Dvě až tři ze šestadvaceti finálových prací, které jsem přečetl, se čtenáři svěřily s apokalyptickou vizí budoucnosti. Tak trochu se jí možná bojí i mnozí z nás starších, ale o to méně, oč jsme starší! Ve věku mezi 14 a 18 lety (věk soutěžících) by představa zkázy, konce civilizace, zborcení nadějí, konce normálního průběhu života neměla myšlení člověka zatěžovat. A možná je slovo zatěžovat slabé: Možná sem už patří slova deformovat nebo paralyzovat. Protože s touhle vizí není možné udržet (a možná v tom věku spíš vypěstovat) pozitivní přístup k životu.

Práce těch studentů prošly rukama pedagogů jednotlivých škol, okresů, krajů. Na všech těch úrovních si nutně museli jejich čtenáři klást otázku, jak se to stalo, že vize neodvratného konce toho, co ti mladí lidé právě začínají žít, stresuje duše některých z nich a deprimuje jejich mysl. Možná došli členové těch předchozích porot také tak daleko jako já, a položili si otázku: do jaké míry za tohle můžeme my a co můžeme ještě udělat, abychom ty obavy rozptýlili. Podle mě tohle: předkládat mladým lidem k úvaze mnohem víc než činíme všechna pozitiva naší doby, všechny naděje, které nabízí (a ona je nabízí!), ukázat jim tu cestu životem v úplnosti nejen všech rizik ale také všech šancí. Život dnešního mladého člověka bude zákonitě bojem o ty naděje proti těm rizikům. Ale to na něm bude za všech – i nepříznivých – okolností pozitivní, a třeba i strhující. Jako to bylo vždycky.

Vítězové

Petr Vybíral, Gymnázium Jihlava

Jihlava – Úplně poprvé se přihlásil do literární soutěže a jeho práce se hned probojovala mezi tři nejlepší z celé republiky. Patnáctiletý Petr Vybíral patří mezi aktivní studenty 1. ročníku Gymnázia Jihlava. Je předsedou studentského parlamentu a šéfredaktorem školního časopisu.

Petr Vybíral, Gymnázium JihlavaÚspěch v soutěži ho překvapil. „Vůbec jsem to nečekal, ani to, že postoupím z krajského kola dál," řekl. Proč se do soutěže přihlásil? „Téma EU kolem nás mi přišlo zajímavé, napadla mě spousta možností, o čem a jak by se dalo psát," dodává. Na internetu začal hledat organizace, které v Jihlavě pomáhají cizincům, a nakonec si vybral jihlavské centrum. Přímo v něm strávil asi tři hodiny, aby poznal, jak to tam chodí.

„Předtím jsem pořádně nevěděl, že vůbec takové centrum existuje. Hodně mě to zaujalo, nejvíce výuka češtiny pro cizince. Při zpracování tématu jsem použil dovednosti, které jsem získal v rámci práce ve školním časopise," doplnil student, který byl jedním z těch, kdo na jihlavském gymnáziu inicioval jeho vznik. „Spolu s dalšími členy studentského parlamentu jsme naznali, že by měl vycházet časopis, který bude informovat o aktuálním dění na škole," vysvětlil Vybíral. A jaké jsou jeho plány do budoucna? V tomto kontextu nijak překvapivé. Po studiu na gymnáziu by se chtěl věnovat právě žurnalistice.

Jeho text najdete ZDE

Veronika Stratilová, Gymnázium Šumperk

Zamilovala si češtinu. A přišel úspěch

Hrabišín - Šestnáctiletá Veronika Stratilová pochází z Hrabišína u Šumperku a studuje na šumperském gymnáziu, kde po prázdninách nastoupí do druhého ročníku. Soutěž Otevřená Evropa je první literární soutěž, které se zúčastnila.

Veronika Stratilová; Gymnázium Šumperk „Na základní škole mě nejvíce bavila matematika, ale na gymnáziu jsem si daleko více oblíbila český jazyk a dějepis. Vztah k těmto předmětům jsem získala také díky výbornému učiteli," říká Veronika Stratilová.

Prozradila, že ji baví čtení a jízda na koních, skvěle při ní relaxuje. Ráda se zajímá o dění ve světě, proto čte noviny a sleduje internetové servery.

Dříve hrála florbal a chtěla by se k němu vrátit. Po gymnáziu plánuje studovat na vysoké škole, ale jaký obor zatím neví. Určitě by chtěla zůstat něčeho, co souvisí s češtinou či dějepisem. (ktš)

Její text najdete ZDE

Jan Jindřich Karásek, Gymnázium Uherské Hradiště

Vadí mi černobílý pohled na uprchlíky

Uherské Hradiště – Studenta druhého ročníku uherskohradišťského gymnázia, sedmnáctiletého Jana Jindřicha Karáska psaní nadchlo již na základní škole. Učarovalo mu jednak vyprávění příběhů a líčení pocitů i situací, které zažil, ale i těch, které nezažil. „Nejdřív jsem zkoušel psát o zážitcích z vlastního života, pak jsem se přesunul do fiktivní roviny. Rád vykresluji rozpoložení a myšlenkové pochody svých postav," říká Jan Jindřich Karásek.

Jan Jindřich Karásek, Gymnázium Uherské Hradiště Kreativní student má na kontě již několik literárních ocenění, z nichž si zatím nejvíce považuje ceny z izraelské ambasády. Do soutěže Otevřená Evropa ho přihlásila třídní učitelka Miroslava Poláková, která o jeho tvůrčím potenciálu dobře ví. Mladík si vybral téma Svět v Evropské unii a čtenáře i porotu zaujal především sugestivním ztvárněním problematiky uprchlíků v Evropě. „Nejraději píšu formou dialogu, připadá mi, že tímto způsobem nejlépe vyjádřím stanoviska a postoje, která jsou podle mě důležitá," vypráví Karásek. Vadí mu, jak černobílý pohled mají Češi i ostatní evropské země na problematiku uprchlíků. „Zaráží mě absence jakékoli empatie, soucitu, solidarity, zkrátka to, že si lidé neuvědomují, že imigranti z Afriky se do své situace nedostali tak úplně vlastním zaviněním. Chtěl jsem na to upozornit a doufám, že se to povedlo," vysvětluje mladík, který kromě psaní také rád čte a kreslí.

Jeho text najdete ZDE