Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cesta kolem světa dobrodruhům ze Svitav trvala téměř dva roky

Svitavy - Ne v každé zemi je cesta za láskou jednoduchá

12.9.2013
SDÍLEJ:

CESTOVATELÉ Bára a Matěj s Shibani a jejím přítelem.Foto: Bára a Matěj Čuhelovi

S našimi cestovateli Bárou a Matějem Čuhelovými tentokrát navštívíme Jalgaon a Bophal.

V Jalgaonu nic není. Vzhledem k tomu, že jsme tam strávili pouze den, tak to bylo v pohodě. Ráno jsme si v klidu pospali (hotel byl opravdu luxusní, majitel nám dokonce při odjezdu věnoval doporučovanou knihu o Indii White tiger, nechal nám u sebe celý den batohy a ještě si s námi pěkně povídal) a jediný plán na odpoledne byla návštěva centra proti jezení masa. Měli tam spoustu fotografií týraných kraviček, vepříků a kuřátek a jiných plakátů propagujících vegetariánskou stravu jednu dokonce s Martinou Navrátilovou!

Průvodce nám dělal mladý klučina, kterého nejdříve půl hodiny sháněli (asi jako jediný umí anglicky), který nás na elektrickém vozíku provezl po areálu, kde si všude možně šťastně žijí krávy. Na závěr jsme ochutnali čerstvé mléko a areál jsme opustili s tím, že už nikdy jíst maso nebudeme.

Vydrželo nám to do večera, kdy nám na večeři číšník přinesl výborně masové kuličky, které jsme si sice neobjednali, ale s chutí se do nich pustili, protože byly vynikající. Po prvním soustu jsme zjistili, že to bylo pro dvojici od protějšího stolu, která se na nás jen škaredé podívala, zaplatila a odešla. Večer jsme se už jen rozloučili s naším hodným panem recepčním a vyrazili na vlak do Bophalu.

Shibani

Vlak do Bophalu měl více jak hodinu zpoždění a nijak jsme nepředpokládali, že by ho dohnal. Budík jsme si tedy nastavili na pozdější dobu, než byl příjezd a v klidu usnuli. Jaké bylo překvapení, když jsme se náhodou probudili dřív a zjistili, že už stojíme v zastávce, ve které máme vystupovat. Popadli jsme krosny, spacáky a rychle vyběhli z vlaku, který už houkal na odjezd. Měli jsme ještě asi 40 minut čas, v sedm nás měla vyzvednout Shibani, naše hostitelka. Při čekání se kolem nás na nástupišti pořád motal prodejce novin v hindi a opakovaně mu přišlo hrozně vtipné nám také jeden výtisk nabízet.

Shibani slovo dodržela a po sedmé jsme už seděli v autě směr její domov, který byl asi patnáct kilometrů od Bophalu, kde bydlí se svou sestrou a rodiči. Rodiče byli naprosto úžasní, maminka sice moc nemluvila, ale výborně nám celou dobu vařila. Dělala úžasné věci pouze z rýže nebo kukuřice! Pokaždé, když někde řeknu, že nemůžu jíst věci z pšenice, tak tomu nikdo nerozumí, protože tady žádné podobně alergie neznají. Ale je zase super, že mají neskutečný výběr druhů mouky, které běžné používají (kukuřičná, rýžová, čočková, cizrnová, hrášková) a nikdy proto není problém použít jinou.

Tatínek

Úplně jiná nátura byl ovšem tatínek. Ten nás ihned po našem příjezdu vřele uvítal a debatoval s námi o podobnostech všech jazyků apod. Byl povoláním filozof a učitel a i když teď už mu je 67, stále učí, čte spousty knih a bádá. Shibani nám poté řekla, že ještě nikdy s nikým takhle nemluvil a z nás byl prý šťastný, protože jsme z Čech a on byl kdysi na delší dobu v Rusku, takže o Čechách něco ví.

Jelikož byla sobota a Shibani nemusela do práce, rozhodla se strávit den s námi a ukázat nám alespoň některá místa ve městě. Vydali jsme se do Taj-úl-Masijd, což je třetí největší mešita na celém světě. Je opravdu krásná a překvapivě tam skoro nikdo nebyl, jen pár muslimských žáků, kteří měli zrovna vyučování. Udělali jsme pár fotek a při odchodu jsme zjistili, že asi tři dny platí nové nařízení, že je tam zákaz focení.

Pivo

V průvodci jsme se dočetli, že je možné koupit ve městě točené pivo, což nás samozřejmě zaujalo, protože to je v Indii opravdu vzácnost. Nenápadně jsme začali vyzvídat, kde to je, že bychom tam třeba v příštích dnech zašli a k našemu překvapení ze Shibani vypadlo, že ví, kde se dá točené koupit a že má pivo ráda, tak můžeme klidně hned na jedno zajít. Z jednoho byly samozřejmě tři, ale bylo to super, pěkně se prolomily ledy a pokecali jsme si úplně o všem. Dozvěděli jsme se, že má přítele, o kterém ale nikdo neví (pouze její rodina a teď my), protože je muslim a ona je hindi, což je samozřejmě dost problém a ještě k tomu je ona o pět let starší, což se v Indii také moc nevidí. Už jsou spolu takhle tajně rok a půl. Úplně jsme zírali, když nám to celé popisovala. Moc jsme doufali, že ho potkáme. Pak jsme ještě zajeli jen na obhlídku k jezeru a vydali se domů, dali si úžasnou večeři a celí utahaní zalehli spát. Já se Shibani v jednom pokoji, protože rodiče nám nedovolili spát s Matějem spolu, když nejsme manželé, a Matěj ve druhém.

V neděli jsme se vydali na Bhimbetku. Jsou to skály, kde jsou zachovány 12 tisíc let staré jeskynní malby. Bylo to naprosto úžasné, hlavně mají všechno tak volně přístupné, že se člověk courá po skalách a kdykoliv se na některou z nich podívá, uvidí nějaký obrázek. Fantazie pracovala naplno, nutilo nás to přemýšlet, jak tam ti lidé žili a proč zrovna malovali tyto obrázky, jak míchali barvy, které jsou již tak dlouho vystaveny vlivům počasí a přece jsou stále tak výrazné. Bhimbetka se nachází asi patnáct kilometrů od místa bydliště a nejezdí sem skoro žádný autobus. Jelikož Shibani s námi nemohla, rozhodli jsme se pro nový druh dopravy stopování. Měli jsme strach, ale bylo to úžasné. První auto zastavilo ještě dříve, než jsme se vůbec zastavili a rozkoukali. Dva mladíci nás původně chtěli hodit jen na rozcestí, ale nakonec nás odvezli až na místo. Zpátky nám zastavil sympatický pán v obrovském luxusním autě. Byl to ředitel jedné firmy na pesticidy a dokonce nám dál vizitku, kdybychom někdy něco od něj potřebovali.

Odpoledne jsme se domluvili, že pojedeme do Bhojpuru, kde měly být pozůstatky obrovského chrámu a k tomu skály. K našemu překvapení s námi nejela jen Shibani, ale i její přítel, o kterém jsme toho do té doby tolik slyšeli. Byl to opravdu sympaťák, jenže se strašně styděl a skoro nemluvil anglicky, takže nám Shibani musela tlumočit. Chrám byl opravdu krásný, úžasné byly kresby vytesané do okolních skal, které byly vlastně plány na stavbu chrámu. Jak je to dnes jednoduché s počítačem nebo papírem a tužkou, co? Chvíli jsme pak strávili ještě u řeky krmením hus a na zpáteční cestě jsme byli opět milé překvapení, když jsme zjistili, že nejen Shibani, ale i její přítel má rád pivo a že bychom mohli na jedno zajít. Chvíli nám trvalo najít vhodné místo, které bylo dostatečně vzdálené od domů obou a kde nebyli žádní známí, protože je prostě spolu nikdo nesmí vidět. Usadili jsme se v zahradní restauraci úplně v rohu a strávili krásný večer u piva některých místních specialit. Večer skončil několika novinkami bylo nám slíbeno, že v červenci bude svatba (což asi nejvíce překvapilo Shibani), na kterou určitě musíme přijet a také tím, že Shibani využila situace a přemluvila přítele, aby zůstal přes noc. Je to u nich samozřejmě jinak nemyslitelné, ale jelikož já jsem spala se Shibani a on mohl spát s Matějem, tak nakonec svolil on i rodiče.

Poslední den

V pondělí jsme si naplánovali návštěvu Sanchi. Je to městečko asi padesát kilometrů od Bophalu a jsou zde překrásné stupy. Stupa je budhisticky chrám. Jsou to různé velké kopule, postavené z kamenných kostek. Některé z nich jsou opravdu obrovské a nachází se u nich zdobené brány toranas, které jsou považovány za nejnádhernější budhistické památky na světě. V každém z dílu je vytesán nějaký výjev z budhistických pověstí. Kolem je krásný park a spousta stromů, takže bylo dost míst, kde se dalo sednout ve stínu, odpočinout a kochat se. Stupy jsme obdivovali asi tři hodiny a pak se vydali autobusem zpět. Čekal nás poslední večer u Shibani, takže jsme ještě poseděli, povečeřeli a dali si konečně také skleničku vína, na které jsme měli už dlouho chuť, ale moc se nám kupovat nechtělo, protože láhev solidního vína stojí kolem 700 rupií!! Ráno jsme se sbalili, rozloučili se s rodiči (což bylo nečekaně dojemné, protože maminka nám nabalila spoustu ovoce a dokonce snad na nás poprvé promluvila a řekla, ať zase určitě přijedeme a tatínek nás objímal). Shibani nás odvezla na zastávku a přišlo i na loučení s ní. Je to vždycky těžké, rozloučit se s někým, u koho pár dní bydlíte a s ní to bylo ještě o něco těžší, protože jsme s ní strávili docela hodně času a dozvěděli se o sobě navzájem opravdu hodně věcí. Snad to vyjde na svatbě. Uložili jsme si krosny do úschovny a vydali se do místního skanzenu, kde jsou postavené repliky vesnic a předvádí se zde řemesla a různé místní techniky. Jelikož je již po sezoně, tak jsme si pouze prohlédli pár domečku, přes poledne zašli do muzea (kde jsou i sekce o původu člověka a pak různé krajové kroje, hudební nástroje a podobně) a vydali se do centra dát si něco k jídlu a pití. Samozřejmě se stavili ještě na jedno (rozuměj dvě) točené a v pět hodin nám jel vlak směr Ajmer.

P.S. Svatba nakonec nebyla v červenci 2011, ale až v dubnu 2013. V podstatě celé ty dva roky museli Shibani s přítelem řešit problémy s uskutečněním muslimsko-hindské svatby, pro nás věc naprosto nepředstavitelná.

MATĚJ A BÁRA ČUHELOVI

Autor: Redakce

12.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Happening Dollars of Colours před Slezskostravským hradem.
8

Bojkot Colours of Ostrava: Fajn hudba, ale velké korporace jsou fuj

Následky zemětřesení na ostrovvě Kos.
AKTUALIZUJEME
2 9

Ostrov Kos postihlo silné zemětřesení: nejméně dva mrtví, stovky zraněných

EXKLUZIVNĚ

Helena Suková: Nevěřila bych, že Plíšková bude světovou jedničkou

Byla v Londýně. Na tribuně nad kurty All England Clubu sledovala úchvatné bitvy Wimbledonu. A sama si zavzpomínala: právě tady zažila nejvíce radosti.

Michal Hrůza: Vše záleží na úhlu pohledu. Jsem věčný optimista

/ROZHOVOR, KLIP/ Zpěvák a skladatel Michal Hrůza má za sebou úspěšné miniturné po českých a moravských zámcích. Nadělil si ho k 20. výročí na hudební scéně. Zároveň také vydal svou čtvrtou sólovou desku s názvem Sám se sebou. Posluchač na ní najde i tři filmové písně z nedávné doby.

Při protestech ve Venezuele umírali lidé, stávkují už miliony obyvatel

/VIDEO/ Do čtyřiadvacetihodinové generální stávky, která je reakcí na politiku socialistického prezidenta Venezuely Nicoláse Madura, se zapojily už miliony obyvatel. Provází ji však násilné demonstrace. Střety si prozatím vyžádaly tři oběti a podle BBC bylo více než 300 protestantů zatčeno.

Kam se Pražané schovají v případě ohrožení?

/INFOGRAFIKA/ - Jak by byli Pražané chráněni v případě ohrožení státu? Kolik stálých úkrytů je v české metropoli, kde se nacházejí a jaká je jejich kapacita? Jelikož roste napětí ve světě, rozhodli jsme se pro vás situaci zmapovat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení