VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Čeští vojáci v Mali: Místní se v boji nekryjí, chrání je talismany

Východní Čechy, Mali – V africkém Mali, konkrétně ve výcvikovém centru v Koulikoru vzdáleném zhruba 60 kilometrů do hlavního města Bamaka, působí čtyři vojáci ze 43. výsadkového praporu z Chrudimi: rotmistr Petr Kopecký (32), rotný Martin Borovička (36), nadrotmistr Pavel Mužátko (24) a nadrotmistr Pavel Štrobl (25).

31.1.2014
SDÍLEJ:

Čeští vojáci v Mali.Foto: M. Borovička

Tito čtyři výsadkáři se přímo podílejí na výcviku malijských vojáků. Všichni jsou ostřílenými profesionály se zkušenostmi ze zahraničních misí.

Velitelem této skupiny instruktorů je rotmistr Petr Kopecký, pro něhož je tato mise po Kosovu a Afghánistánu, kde byl celkem třikrát, již pátá v pořadí.

Kdy jste se začali podílet na výcviku malijské armády?
Do Koulikora na základnu KTC (Koulikoro Training Center), ležícího asi 60 kilometrů po proudu Nigeru od Bamaka, jsme odjeli okamžitě po příletu do Mali a po obdržení zbraní a materiálu v září. Po dohodě mezi francouzskou a českou stranou jsme byli přiřazeni pod velení francouzské výcvikové roty.
Podmínky pro výcvik jsou 
v Mali velmi dobré. Výcvik probíhá venku. Za bránou KTC se nachází venkovní učebny, což je v podstatě několik laviček, tabule a plechová střecha. Po teorii vždy následuje praxe v prostoru za učebnami, který se vzhledem blíží našemu Vojenskému výcvikovému prostoru  Hradiště (hodně keřů, občas strom a dosti skalnaté). Při dvoudenním výcviku se jezdí vozidly dál do terénu. Savana je velká dost a místní obyvatelé své vojáky vidí rádi.
Na vycvičení malijské jednotky je vyhrazeno deset týdnů. Vojáci jsou ze dvou třetin nováčci. Z toho plyne, že práce tu je víc než dost. Výcvik je veden podle francouzských standardů a metodiky.
Začíná se v pondělí ráno, končí v sobotu obědem. Důraz je kladen na taktiku a používání zbraně. V sobotu odpoledne mají školení týkající se lidských práv nebo první pomoci. V neděli je volný den.
Na závěr výcviku probíhá závěrečné třídenní cvičení, kde je nechána iniciativa na Malijcích a my pouze dohlížíme a občas radíme. Po skončení výcviku mají vojáci desetidenní volno, pak jsou dovybavení výstrojí a přesouvají se na sever.

Jaké je vaše ubytování a stravování?
Bydlí se ve zděných domech v místnostech o rozměrech zhruba  3 krát 5 metrů, jsme všichni čtyři v jedné. Máme dvě patrové postele a každý skříň, stolek a židli. Toalety a sprchy jsou vždy společné pro jedno patro, kde je zpravidla osm pokojů. Máme za sousedy španělské, portugalské, italské a polské vojáky. Jídlo je na velmi dobré úrovni, většina surovin je dovážena z Evropy.

Na jakém výcviku jste se doposud podíleli?
Naší hlavní náplní je vševojskový výcvik pěší roty. Pracujeme v součinnosti 
s francouzskou rotou podle jejich metodiky. Samozřejmě využíváme naše zkušenosti, zjednodušení a vychytávky. Martin Borovička s Pavlem Štroblem pomáhají také s výcvikem s těžkými zbraněmi. Já s Pavlem Mužátkem pracujeme na pěší četě, kde nám francouzští kolegové nechávají celkem volnou ruku při specializovanějších taktických zaměstnáních jako je léčka či přepad. Oba dva se navíc podílíme na výcviku ve zdravotní přípravě pod vedením mediků a doktora rakouských SF. Dosti oceňují naše znalosti, které jsme nabrali na kurzu CLS v Hradci Králové. Oba Pavlové navíc pomáhají s výcvikem malijských řidičů.

Kolik vojáků jste vycvičili?
Výcvik jedné jednotky trvá zhruba 10 týdnů. První náš výcvik v pořadí začal dva týdny po našem příletu. Přes Vánoce byla tři týdny přestávka, kdy se formovala další jednotka, kterou jsme začali cvičit 6. ledna. Jedna malijská rota má kolem 120 vojáků, četa 30.

V čem se tento výcvik liší od toho, na jaký jste zvyklí z AČR?
Tak především je plánován francouzskými důstojníky. Malijci jsou svým naturelem veselí, otevření, rádi se smějí, zpívají a tancují. Jsou velice  chytří, přirozeně zvídaví, nemají v sobě tolik stresu a spěchu jako Evropani. Vše zde tak probíhá víc v klidu, přestože se pracuje od rána do večera. Přístup Malijců k povinnostem je dosti odlišný od našeho, nezřídka se stává, že na ranní nástup jich pět šest z čety nedorazí a ostatní neví, kde jsou, pak na výcvik přijdou a chybí jiní a tak dál. Čas tu nic neznamená. Úžasné je, že malijští vojáci při pochodování a běhání v tvaru stále zpívají a někteří i tancují. Zpívají své domorodé písně, ale i písničky třeba od Shakiry.

Nejzajímavější zkušenosti z vaší mise?
Mise v Africe je z mého pohledu neuvěřitelnou zkušeností. Vůbec nejde srovnávat mise v Afghánistánu a tady. Je tu naprosto jiné, přátelštější prostředí. Spolupráce s většinou evropských národů je naprosto bezproblémová. Tady v Koulikoru je celkem 23 evropských národů, hlavním jazykem je angličtina.

A co zážitky?
Skladba náboženství v praporu je zrcadlem malijské společnosti, převládají muslimové, ale své zastoupení mají i křesťané. Je úžasné, že jsme se nesetkali s nějakou nenávistí mezi vyznavači různých náboženství. Jeden příklad za všechny. Na naší četě je třicet dva vojáků, z toho jen tři křesťani. Ale když jeden 
z nich zvolá aleluja, celá  četa doplní ámen. Prostě respekt 
k ostatním.Samostatným fenoménem je grigri, který, ačkoliv má původ v islámu, ovlivnil například voodoo. Jedná se o talisman zhotovený z kůže nebo textilu. Většinou vypadá jako náramek s váčkem, ve kterém jsou ukryté kůstky drobných zvířat či jiné předměty. Na náramku jsou vyryté verše z Koránu. Talisman má chránit svého nositele a pomáhat mu v cestě životem. Nejedná se však o univerzální „nosič štěstí". Pro různé příležitosti jsou  různé grigri s různým veršem. Z toho plyne, že vojáci nosící grigri používají to, které je ochrání v boji. Díky tomu je někdy složité vojákovi klečícímu ve volném prostranství vysvětlit, že by se měl krýt za kamenem či keřem. On má přece grigri.
Místní vojáci jsou úzce spjati s přírodou a vědí, kde hrozí nebezpečí, protože mají místní krajinu načtenou. Jejich oko včas odhalí hada nebo vosí hnízdo. Vědí, kudy projít, kam si sednout, kam si lehnout. Znalost místní krajiny jim také pomáhá v léčbě, ke které využívají listy keřů k zastavení krvácení a průjmů, kořeny rostlin k odpuzování komárů, nebo třeba větvičky malého stromu Salvadora perská, které používají k čištění zubů. Velkým zážitkem obecně je tu fauna a flóra. Přiletěli jsme do končícího období dešťů a připadali jsme si jako v Jurském parku, všechny druhy hmyzu jsou tu veliké, rostliny buď jedovaté, nebo mají alespoň trny. Dalším fenoménem jsou komáři. Každý večer před spaním se je na pokoji snažíme vyhubit. Jak pronesl jeden z našich polských přátel, první věc, kterou se Evropan musí na africké misi naučit, je tzv. Hand Defence System. – prostě pleskání komárů.   (jap, jr)

Autor: Jan Pruška

31.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Budoucí zubaři se v Olomouci připravují na praxi pomocí špičkové stomatologické techniky
12

Stížností na zubaře přibývá, lidem vadí špatná čeština a drahé služby

Atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este
DOTYK.CZ
11

První světovou válku roznítil nedomrlý intelektuál, který dožil v Čechách

Krev v mobilech? Suroviny pro baterie se těží v drastických podmínkách

Věděli jste, odkud pochází suroviny pro mobily, notebooky, nebo televize? Přichází totiž nová doba železná. O kontrolu nad těžbou a obchodem s kovy, ze kterých se vyrábí plošné spoje do elektronických přístrojů, se vedou tvrdé boje, na jejímž počátku jsou zubožené děti v afrických dolech a na konci spokojení uživatelé se smartphony. Z celosvětového byznysu profituje Čína, zásoby ale nejsou nekonečné.

Karlovarský festival se blíží. Moderovat ho opět bude Marek Eben

S mezinárodním filmovým festivalem v Karlových Varech je tvář Marka Ebena spjata stejně silně jako Jiřího Bartošky, Evy Zaoralové nebo bratrů Cabanů. I letos bude oblíbený herec, skladatel a zpěvák na přehlídce plnit roli moderátora. Festival odstartuje už tento pátek. Která místa má Marek Eben ve Varech a v jejich okolí rád?

Módní, ale drahé „hipsterské“ občerstvení vyhání z koupališť chudší Švýcary

Letní horka přímo vybízejí k trávení času u bazénu doma, anebo také na veřejných koupalištích. Švýcarská Socialistická strana (SP) přišla s „letním tématem" – města by se prý měla zamyslet nad cenou občerstvení v plaveckých areálech. Jeho stále rostoucí cena prý odrazuje slabší sociální vrstvy.

V Sýrii zemřelo při bombardování 15, nebo také 30 lidí. Informace se liší

V obci, kterou ovládali bojovníci Islámského státu (IS), zemřelo podle různých údajů od 15 do 30 osob. Syrská organizace pro lidská práva (SOHR) uvedla, že letecké pumy zabily kolem třiceti civilistů. Jiné skupiny uvádějí přibližně poloviční počty. Všichni se ale shodují v tom, že mezi oběťmi byly ženy a děti.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies