Na výstavě „Pardubice v době pánů z Pernštejna" na pardubickém zámku je k vidění též několik vzácných archivních dokumentů. V jedné z vitrín je vystavena listina, která obsahuje městské zřízení. To pro Pardubice vydal Vilém z Pernštejna před 500 lety (18. VI. 1512), a spolu s ní tu je vystaven objemný svazek městské „Knihy Rudé". Právě jí se budeme v našem miniseriálu dnes věnovat.

Kniehy miestskee

„Kniehy miestskee Rudee miesta Pardubicz" (jak zní originální titul) byly založeny roku 1515. Název je odvozen podle původní brunátné kožené vazby. Objemný svazek byl později převázán a spojeno je v něm několik samostatných částí. Na úvodních 28 listech byly do knihy přepsány různé administrativně správní dokumenty a důležité pamětní záznamy. Zbytek knihy (přes 650 listů!) potom obsahuje zápisy o prodejích domů ve městě z let 1515 až 1561.

Jedná se o dokument mimořádné historické ceny a o nejstarší dochovanou pardubickou městskou knihu. Kniha Rudá i ostatní vystavené archivní dokumenty jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Pardubicích.
Takto staré dokumenty z pergamenu, z papíru a jiných organických materiálů jsou velmi citlivé na světlo a na vhodné klimatické podmínky. Nelze je tudíž delší dobu vůbec vystavovat. Díky pochopení ředitelství pardubického archivu se ale podařilo zhotovit kvalitní faksimile, které laik od originálu nerozezná.

Opis Vilémova řádu

Pro výstavu jsme z Knihy Rudé zvolili ukázku z oné úvodní části pamětních zápisů. Je tam také opis městského řádu, který vydal Vilém z Pernštejna v návaznosti na městské zřízení v roce 1512.

Ze 79 článků, které regulují různé stránky života pernštejnských Pardubic, jsme vybrali článek s názvem „O dělání škody na valech", který zní: „Jestliže (by) čí dobytek, buď svině, krávy neb cožkoli usvědčeno bylo, ani po valiech chodie a škodu dělají, ten každý trestán bude, a pokuty aby dal 1 kopu grošuov. Neb já sem na valy náklad velký udělal, a rád bych, aby z takových lidí sedlských pitomých nějací lidé městští byli. Pak to je divná věc, že se nákladové moji lehce vážie, a kde která cihla upadne, neb vápno kde odpaduje, nikdy se neopraví. A jestliže to opravováno nebude, kdež potřeba káže, 1 kopu grošuov z měšťan bez milosti vezmu. Též co se valuov dotýče, ty aby osekávali, kdež vrbím i jiným zarošťují, pod túž pokutú svrchu psanú."

Text tohoto článku od slov „Neb já jsem na valy náklad velký udělal…" byl v knize až do konce dodatečně přeškrtnut. Proč? Celý městský řád se totiž musel každoročně při nastolení nové konšelské rady nahlas předčítat spolu s ostatními privilegii, aby na ně všichni konšelé pamatovali.

Výtky a pohrůžky

Nevybíravá výtka a pohrůžka pana Viléma se pánům konšelům jistě nerada opakovaně poslouchávala, tak ji začali vynechávat.
Kdo ale dnes zajde do muzea na zámek na výstavu o Pernštejnech, může si zkusit ona slova, jak je zapsal v roce 1515 městský písař, přečíst. Vzbudí to v nás asi zvláštní pocit ze setkání se hmatatelným svědectvím generací žijících tu před pěti sty lety.
Možná se na okamžik i zamyslíme, jak propastně se doba změnila (?).

František Šebek, historik