VYBERTE SI REGION

Eva Stanovská představila výstavu Město a fotografie

Pardubice /ROZHOVOR/ - „Je prostě vidět, že ulice žije, stačí se dívat a pak zmáčknout spoušť," říká Stanovská.

17.6.2012
SDÍLEJ:

Eva Stanovská - DenverFoto: Eva Stanovská

Jedinečná výstava Evy Stanovské  vystavená v galerii Mázhaus na Pernštýnském náměstí nesla název Město a fotografie. Název je výstižný, neboť pardubická fotografka má město v oblibě a na svých snímcích to jasně dokumentuje.
Je to, jak sama říká, tím, že  se jí  líbí mnoho věcí, které se ve městě vyskytují, včetně architektury, překvapivých pohledů, detailů  a pochopitelně lidí. Ti nakonec dominují.

„Bez nich to není ono. Jistě, je spousta zákoutí, která se dají fotit bez lidí, ale mnohem raději mám, když se tam někdo pohybuje, tvoří pozadí či popředí, jsou tam stíny lidí, je prostě vidět, že město žije, lidi do města patří, stačí se dívat a pak zmáčknout spoušť," sdělila fotografka Eva Stanovská.

Většina vašich fotografií zachycuje lidi v pohybu, jakoby klid města neměl u vás místo.
To je i tím, že většinou stojím na ulici, pozoruji cvrkot kolem sebe, jak lidé odněkud někam spěchají a jsou pro mne velmi přitažlivým objektem.

Když jdete někoho fotit, tak s ním nejdříve pohovoříte?
Ne, alespoň v případě fotografování města. Když chci udělat dejme tomu výtvarnou fotografii města, tak si s nikým nepovídám a spíše lovím kolemjdoucí. Vyhlédnu si dobré místo, postavím se tam a třeba několik minut  čekám, kdo zajímavý půjde okolo. Když říkám zajímavý, tak tím myslím, že si třeba vyberu situaci, která je nějakým způsobem barevná a já čekám na člověka, který do ní zapadne. Je prostě  obdobně barevný.

Nikdo vás zatím při tom hledání neinzultoval?
Jsem dost plachá, tak to dělám většinou tak, aby si mne nikdo nevšiml. Je to různé, například  na výstavě jsou snímky z amerického města Denver, kde jsem vlastně měla největší problémy s focením lidí. Trošku jsem se toho obávala. Mám dojem, že jim to není úplně blízké, tak jsem je raději fotila z dálky.  Ale místo ani čas nejsou důležité.

Důležitý je tedy pro vás okamžik a jeho prchavost…
Je tomu tak, a také, aby situace byla nějak výtvarně uchopitelná. Proto se snažím, aby některé mé věci měly přesah do grafiky. Na té fotografii by měl být celek i detail. Mám ráda hodně široké sklo, takže se tam většinou vejdou oba dva.!

Více těch snímků je černobílých, barevná fotografie vám není tak blízká?
To je jak kdy. Většinou fotím obrázek a pak se zamýšlím,  zda je dostatečně barevný. Jestli ta barva hraje nějakou roli. Pokud ne, pak  obrázek udělám černobílý. Určitě to není tak, že bych si řekla – budu fotit barevně anebo černobíle, každý námět je jiný a na každý se hodí jiná technika zpracování.

Kdy u vás, řečeno vzletně, vypukla láska k fotografování?
Táta fotil a občas proměnil koupelnu ve fotolaboratoř a já jsem mu koukala pod ruku, jak roste obrázek, jak vzniká  z vývojky černobílý zázrak.  A tak nějak jsem k tomu „přičuchla", nejdříve jsem dělala rodinné snímky, přátelé, kamarády,  pak, když děti odrostly,  jsem se do toho pustila vážně. Absolvovala jsem fotografickou konzervatoř v Hradci Králové, stala se členkou Svazu českých fotografů a pardubického fotoklubu Alfa.  Jelikož v Hradci Králové to byl rok a půl nádherných fotografických zážitků, tak jsem se rozhodla v nich pokračovat   a  teď  chodím na pokračovací kurzy, protože focení to je neustálé učení.

Kniha z Uzbekistánu nazvaná Fotografové neumí létat - vy jste autorkou několika fotografií a textu…
Fotoaparát mi dělá skvělého společníka i při cestování do zajímavých zemí,  a jelikož se přátelím s lidmi okolo skupiny PhotoArt ,  poznala jsem i pana Garika Avanesiana, světového fotografa.  Ten totiž pořádá  unikátní výpravy a svého času vydával i časopis PhotoArt, kde jsem si jednou přečetla reportáž z Náhorního Karabachu, a také nabídku  o možnosti se  zúčastnit  oněch „výletů." Jsem celkem děvče odvážné, tak jsem se přihlásila, splnila si svůj cestovatelský sen.  Jsem šťastná, že  mohu se svými kolegy jezdit po  světě a fotografovat. Letos zamíříme na Bajkal…  Pokud jde o mé psaní, tak ze všech výprav vznikla kniha, na které se podílelo deset – patnáct fotografů. Text  posledních dvou publikací jsem dělala já.  Nejde o žádné literární výtvory, spíše deníkové záznamy, které jsou pro nás, účastníky,  důležité. Jsme prostě rádi, že zůstanou uchovány i do budoucna.


Milada Velehradská

Autor: Redakce

17.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies