VYBERTE SI REGION

Eva Stanovská představila výstavu Město a fotografie

Pardubice /ROZHOVOR/ - „Je prostě vidět, že ulice žije, stačí se dívat a pak zmáčknout spoušť," říká Stanovská.

17.6.2012
SDÍLEJ:

Eva Stanovská - DenverFoto: Eva Stanovská

Jedinečná výstava Evy Stanovské  vystavená v galerii Mázhaus na Pernštýnském náměstí nesla název Město a fotografie. Název je výstižný, neboť pardubická fotografka má město v oblibě a na svých snímcích to jasně dokumentuje.
Je to, jak sama říká, tím, že  se jí  líbí mnoho věcí, které se ve městě vyskytují, včetně architektury, překvapivých pohledů, detailů  a pochopitelně lidí. Ti nakonec dominují.

„Bez nich to není ono. Jistě, je spousta zákoutí, která se dají fotit bez lidí, ale mnohem raději mám, když se tam někdo pohybuje, tvoří pozadí či popředí, jsou tam stíny lidí, je prostě vidět, že město žije, lidi do města patří, stačí se dívat a pak zmáčknout spoušť," sdělila fotografka Eva Stanovská.

Většina vašich fotografií zachycuje lidi v pohybu, jakoby klid města neměl u vás místo.
To je i tím, že většinou stojím na ulici, pozoruji cvrkot kolem sebe, jak lidé odněkud někam spěchají a jsou pro mne velmi přitažlivým objektem.

Když jdete někoho fotit, tak s ním nejdříve pohovoříte?
Ne, alespoň v případě fotografování města. Když chci udělat dejme tomu výtvarnou fotografii města, tak si s nikým nepovídám a spíše lovím kolemjdoucí. Vyhlédnu si dobré místo, postavím se tam a třeba několik minut  čekám, kdo zajímavý půjde okolo. Když říkám zajímavý, tak tím myslím, že si třeba vyberu situaci, která je nějakým způsobem barevná a já čekám na člověka, který do ní zapadne. Je prostě  obdobně barevný.

Nikdo vás zatím při tom hledání neinzultoval?
Jsem dost plachá, tak to dělám většinou tak, aby si mne nikdo nevšiml. Je to různé, například  na výstavě jsou snímky z amerického města Denver, kde jsem vlastně měla největší problémy s focením lidí. Trošku jsem se toho obávala. Mám dojem, že jim to není úplně blízké, tak jsem je raději fotila z dálky.  Ale místo ani čas nejsou důležité.

Důležitý je tedy pro vás okamžik a jeho prchavost…
Je tomu tak, a také, aby situace byla nějak výtvarně uchopitelná. Proto se snažím, aby některé mé věci měly přesah do grafiky. Na té fotografii by měl být celek i detail. Mám ráda hodně široké sklo, takže se tam většinou vejdou oba dva.!

Více těch snímků je černobílých, barevná fotografie vám není tak blízká?
To je jak kdy. Většinou fotím obrázek a pak se zamýšlím,  zda je dostatečně barevný. Jestli ta barva hraje nějakou roli. Pokud ne, pak  obrázek udělám černobílý. Určitě to není tak, že bych si řekla – budu fotit barevně anebo černobíle, každý námět je jiný a na každý se hodí jiná technika zpracování.

Kdy u vás, řečeno vzletně, vypukla láska k fotografování?
Táta fotil a občas proměnil koupelnu ve fotolaboratoř a já jsem mu koukala pod ruku, jak roste obrázek, jak vzniká  z vývojky černobílý zázrak.  A tak nějak jsem k tomu „přičuchla", nejdříve jsem dělala rodinné snímky, přátelé, kamarády,  pak, když děti odrostly,  jsem se do toho pustila vážně. Absolvovala jsem fotografickou konzervatoř v Hradci Králové, stala se členkou Svazu českých fotografů a pardubického fotoklubu Alfa.  Jelikož v Hradci Králové to byl rok a půl nádherných fotografických zážitků, tak jsem se rozhodla v nich pokračovat   a  teď  chodím na pokračovací kurzy, protože focení to je neustálé učení.

Kniha z Uzbekistánu nazvaná Fotografové neumí létat - vy jste autorkou několika fotografií a textu…
Fotoaparát mi dělá skvělého společníka i při cestování do zajímavých zemí,  a jelikož se přátelím s lidmi okolo skupiny PhotoArt ,  poznala jsem i pana Garika Avanesiana, světového fotografa.  Ten totiž pořádá  unikátní výpravy a svého času vydával i časopis PhotoArt, kde jsem si jednou přečetla reportáž z Náhorního Karabachu, a také nabídku  o možnosti se  zúčastnit  oněch „výletů." Jsem celkem děvče odvážné, tak jsem se přihlásila, splnila si svůj cestovatelský sen.  Jsem šťastná, že  mohu se svými kolegy jezdit po  světě a fotografovat. Letos zamíříme na Bajkal…  Pokud jde o mé psaní, tak ze všech výprav vznikla kniha, na které se podílelo deset – patnáct fotografů. Text  posledních dvou publikací jsem dělala já.  Nejde o žádné literární výtvory, spíše deníkové záznamy, které jsou pro nás, účastníky,  důležité. Jsme prostě rádi, že zůstanou uchovány i do budoucna.


Milada Velehradská

Autor: Redakce

17.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Psovod Jörg Kempe a fenka Hipi při pátrání po pohřešované Míše Patricii Muzikářové.
AKTUALIZUJEME
2 15

Po ztracené školačce pátrá německá fenka Hipi. Pomoci má dívčina bota

Z Ferrari 458 Speciale zbyl jen vrak.
5

Poněkud drahý večer. Opilý řidič zdemoloval Ferrari 458 Speciale

Prezidentský pár na Hradě uspořádal třetí charitativní ples

Večeři s prezidentským párem, výlet do Londýna či Paříže, divočáka z lánské obory nebo lístky na koncert Karla Gotta mohli na pátečním reprezentačním plese Ivany a Miloše Zemanových vyhrát hradní hosté. Za vstupenku na ples do Španělského sálu, která je zároveň lístkem do tomboly, museli zaplatit 8 tisíc korun. Sál byl i přesto zcela zaplněn. Mezi hosty nechyběla řada současných ministrů.

Kristýna Plíšková padla s jedničkou, fandil jí oscarový herec Russell Crowe

Melbourne – V prvním kole se prala s horkem, ale vyhrála. Ve druhém Kristýna Plíšková překonala Beguovou a vyrovnala své grandslamové maximum. Ve třetím ale lounská rodačka narazila na Kerberovou a s Australian Open se rozloučila.

AKTUALIZOVÁNO

Kontrolou kotlů si bude lámat hlavu Ústavní soud

Praha – Poslanci TOP 09 a ODS v pátek u Ústavního soudu napadli loni schválenou novelu zákona o ochraně ovzduší. Podle ní mohou úřady kontrolovat, čím lidé topí doma v kotlích.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies