VYBERTE SI REGION

Íránskou pouští vede lepší cesta, než česká D1

Chrudim - Štěpán Klempíř, jeho přítelkyně Romanka Věžníková a pes Fany projeli autostopem pořádný kus světa. Před odjezdem do Mongolska se nám podařilo vyzpovídat chrudimského rodáka Štěpána Klempíře. S cestováním autostopem začal už v patnácti letech. Postupně mu začala být Evropa malá a dosud projel už 53 zemí.

10.7.2015 2
SDÍLEJ:

Štěpán Klempíř, jeho přítelkyně Romanka Věžníková a pes Fany projeli autostopem pořádný kus světa. Foto: archiv cestovatele

Na úvod mi dovolte prostou otázku, kam jste už dojeli?

Bylo toho hodně. Do severní Afriky jsme si stopli i loď. Jeli jsme do Íránu, mezi tu nechvalně známou bandu teroristů, z nichž se vyklubali ti nejpřátelštější lidé, co jsem kdy potkal. Byli jsme na Kavkaze, čtyři měsíce jsme cestovali za polárním kruhem. Z evropských hlavních měst už chybí jen Reykjavík a Moskva, jinak je to všechno projeté.

Jak se dá stopnou loď? Ve vodě na ni zamáváte?

Jsou dvě možnosti. Na delší štreku je lepší volit nákladní lodě, které vás mohou vzít na palubu za nabídku pomoci. Nejlepší jsou ale na krátké cesty jachtaři. Majitelé těchto lodí si chtějí jen zajezdit a je jim vcelku jedno, kam poplují. Stál jsem třeba v gibraltarském přístavu, nahodil jsem úsměv a ptal se lidí, kam mají namířeno. Když nevěděli, tak jsem se zeptal, zda by se třeba nechtěli otočit do Maroka a vyšlo to. Může se stát, že člověk stojí na molu pár hodin nebo tři minuty.

Dojel jste také na nejsevernější místo v Evropě Nordkapp. Jaké auto vás tam dovezlo?

V těch místech sice vede cesta, ale běhá okolo víc sobů než jezdí aut. Na posledním úseku nad nejsevernějším městem nám zastavil chlapík, co jel od severu na jih. Když nás u silnice viděl, tak se na místě otočil. Povídal nám: „To jako vážně stopem?" A když jsme vážně kývli, tak nás naložil a odvezl.

Měli jsme to štěstí, že deset let pracoval jako řidič autobusů s turisty, takže znal od průvodkyň všechny zajímavosti nazpaměť. Dostali jsme krásnou přednášku, jak vypadá nejsevernější kostel na světě, viděli jsme Christmas house, kam Američané posílají každý rok vánoční přání Santu Clausovi.

A z Nordkappu jste jeli kam?

Ještě o kus dál na sever. Obecně rozšířený omyl totiž tvrdí, že nejsevernější místo v Evropě je Nordkapp, ale to není pravda. Existuje ještě jedno severněji položené místo, Knivskjelodden. Dokonce je z Nordkappu vidět, ale nevede tam žádná cesta. Museli jsme po svých v opravdu drsném terénu.

Na nejseverněji položený bod Evropy jsme došli v sandálech. Byl tam tak neuvěřitelně mokrý terén, že bychom boty po chvíli promáčeli a v noci bychom je nijak neusušili.

To bylo v létě?

Na konci září. Přes den nebylo na sluníčku až tak špatně, okolo patnácti stupňů, v noci na nule. Nejsou tam ale žádné stromy ani větší kameny. Fouká tam brutální vítr a mokro je tam v jednom kuse a pořád.

S vámi cestuje i pes, není to občas přítěž kvůli útlocitným řidičům a tak?

Fany s námi dojela až do Íránu, kde je pes považován za nečistého a dokonce je zda zákonem zakázáno vodit psy po ulici. Možná to bude znít překvapivě, ale tamní lidé jsou super. Dokonce i policisté se na nás usmívali.

Jak je na tom Írán s dopravou? Také více velbloudů, než aut?

Naopak. Každý si tu zemi přestaví jako pár cihlových domů na kraji pouště, ale Írán je bohatší, než naše země. Přes poušť jim vede lepší cesta, než kdy byla naše D1.

Stopování není právě nejjistější způsob cestování. Jak dlouho průměrně člověk stojí na krajnici?

Chce to pozitivní energii, ať už na ni člověk věří, či nikoliv. Kdo jde na stop s tím, že tam bude čekat dlouho, tak tam dlouho skutečně stojí.

Jezdím se ženou a občas se nám stane menší ponorčička. Právě v tyhle dny, když to mezi sebou nemáme nejlepší, tak jen stojíme na krajnici a koukáme. Když je všechno v pohodě, tak do pár minut jedeme vždycky. Je třeba řidičům poslat tu správnou zprávu, a to nemluvím jenom o řeči těla třeba nemít ruce v kapsách nebo za zády. Mají strach z vás a vy z nich.

Během prvních minut rozhovoru spolu navazujete kontakt, který nemá obdoby. Najdou se sice mlčenliví řidiči, ale je jich minimum. Představte si, že v Čechách zastavíte klukovi a on vám řekne, že je z Íránu. To se hned začnete ptát.

Píšete si cedulky s destinací, kam chcete jet?

Začneme ji psát až na místě, když zjistíme, že by možná byla potřeba. Než ji ale dopíšeme, tak nám pravidelně někdo stopne.

Bylo vám na cestách někdy těžko?

Na Kavkaze mi zkolabovala žena, a to v místě, kde není vysokohorská služba a vede tam jedna asfaltová cesta. Sám bych ji dolů nedostal. Pomocí telefonu jsem přivolal pomoc a vyběhla pro nás skupinka nadšenců.

Naše Fanynka také v Íránu dostala smrtelnou leptospirózu. Museli jsme přijít na to, jak v zemi, kde je pes brán jako nečistý, seženeme zkušeného doktora, který by se jí neštítil.

Asi deset dní jsme zůstali v parku v Teheránu před nemocnicí pro zvířata, kam jsme denně chodili na testy a vyšetření. Díky místním se nám ji podařilo zachránit. Je to jako u stopování. Jakou energii jim pošlete, takovou dostanete zpět.

Jak je to s noclehem? Často spíte u někoho, kdo vás svezl?

Ano. Jsou na nás prostě zvědaví, tak se chtějí dozvědět, co nejvíc. Ale venku spíme prostě tam, kde se nám líbí. Většinou ta místa ale hledáme už potmě, takže se těšíme na ráno, kde se probudíme. Omylem jsme si třeba ustlali v Dalího zahradě v Cadaquesi.

Policisté vás nevyhání?

Je dobré se informovat, kde se může spát venku a kde ne. Třeba ve Francii se může spát kdekoliv, ale jestli se vám tam něco stane, je to na vás. Za těch patnáct let cestování nás odněkud vyhnali asi desetkrát a musím přiznat, že tak z osmi míst bych nás vyhnal sám.

Nyní tedy Mongolsko. Těšíte se?

Do 14 dnů bychom měli odjíždět. Bude to docela zajímavá stopařská výzva, protože pojedeme přes Rusko a máme vydané vízum jen na deset dní. Čeká nás tedy 4800 kilometrů přes Rusko, které za tu dobu musíme nějak ujet, jinak skončíme ve vězení. To samé na cestě domů. Pojedeme třeba přes Sibiř, takže vůbec netuším, jak tam jezdí auta a podobně.

Ušetříte za jízdenku i hotel, ale kde berete finance na další výdaje?

Udělal jsem si z toho takovou živnost. Pořádám besedy, přednášky, teď jsme dopsali sedmijazyčnou knížku o cestování. Vyjde v září. Naše zážitky jsou na stránce: www.stopemkolemsveta.cz.

Autor: Lukáš Vaníček

10.7.2015 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Při náletech v syrské provincii Idlib zahynulo nejméně 46 lidí

Damašek - Při několika náletech v syrské provincii Idlib, ovládané z velké části povstalci, zahynulo dnes nejméně 46 lidí. Většina mrtvých jsou civilisté, uvedli opoziční aktivisté ze Syrské organizace pro lidská práva (SOHR), která situaci v zemi monitoruje z Británie.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies