VYBERTE SI REGION

„Já už si ho najdu sám," řekl gestapák a odešel

Proseč /70 LET PO VÁLCE/ - Je 1. listopadu roku 1944. Slunce ještě nestihlo vyjít, když obyvatelé Proseče uslyší střelbu, která se nese od nedalekých Pasek. V kulometné palbě tu zahyne velitel odbojové organizace Rada tří Josef Svatoň a jeho pobočník Eduard Soška. Nacistům se tak podařilo zlikvidovat velení největší partyzánské skupiny, která na území Protektorátu Čechy a Morava působila a měla stát v čele otevřeného boje proti okupantům.

3.6.2015
SDÍLEJ:

Kapitán Eduard Soška (1913 - 1944) - vlevo na snímku - a generál Josef Svatoň (1896 - 1944) padli v Pasekách u Proseče. Foto: archiv MěÚ Proseč

Rada tří, někdy zkracovaná jen jako R3, vznikla v roce 1942. V jejím čele stanul generál Vojtěch Luža a Josef Grňa. Skupina působila především na Českomoravské vrchovině a spadala do oblasti Chrudimska.

Od samotného počátku je R3 ve spojení se zahraničím. Odbojářům se však zoufale nedostává těžkých zbraní, jídla i přístřeší. Partyzáni proto přežívají v lesích a pořádají přepady četnických stanic, odkud berou především zbraně a munici.

Zajatec promluvil

Vojtěch Luža je však 2. října roku 1944 zabit ve vesničce Hřiště u Přibyslavi. „Grňa po otcově smrti jmenoval Svatoně vojenským velitelem Rady tří. Svatoň vzápětí převedl velení na vojenský kolektivní výbor, který tvořil on, Štainer a Soška, jenž jej provázel ve všem, téměř jako Svatoňovo alter ego. V podzemí se běžně říkalo, že Soška je skutečným mozkem, který stojí za Svatoněm, a já se k tomu tvrzení klonil. Soška byl dozajista chytřejší, i když na mne jeho kouzlo moc nezapůsobilo. Svatoň byl pevný, typický polní velitel, měl o sobě vysoké mínění, ale bylo na něj spolehnutí," píše syn generála Luži Radomír v knize V Hitlerově objetí.

Soška i Svatoň se skrývají v Záboří u Proseče v domě poštovního úředníka Jan Hartmana. Gestapo však postupně utahuje kruh kolem odbojářů a od podzimu roku 1944 podniká zásahy proti ilegálním organizacím hasičů, které byly součástí legálního Svazu českých hasičů. Dne 27. října 1944 zatknou odborného učitele Václava Hegera, člena Svatoňovy odbojové skupiny, který velel ilegální činnosti hasičů. Začíná hon na samotné velitele.

Když se Jan Hartman dozvěděl, že Hegera zatkli, ihned volal na poštovní úřad v Luži, a nenápadně se tamní telefonistky ptá, co je u nich nového. Ta mu zatčení partyzána potvrzuje. Hartman proto ihned odchází domů a varuje Svatoně. Ten se rozhoduje ihned dům opustit.

Hrozí nebezpečí

„Předvídavě řekl, že by asi u nás musel střílet, z čehož vysvítá, že sám nevěřil v pevnost Hegerovu," cituje Josef Němeček v knize II. odbor 1939 - 1946 v okrese Chrudim zprávu Jana Hartmana z 9. dubna 1947

Svatoň Hartmana vybízí, aby odešel také. Společně prchají na Paseky, kde nachází útočiště u Josefa Ehrenbergera. V domku však bydlí hajný se svou ženou a švagrovou, proto Jan Hartman brzy odchází a přístřeší nalézá v nedalekém domku rodiny Křemenákových.

Svatoň, ačkoliv je situace navýsost kritická, stále čeká poblíž Proseče, protože spojenci sem měli shodit parašutisty, dodávku zbraní a vysílačku.

Josef Němeček ještě dodává, že když nacisté zatkli Hegera, tak se dva partyzáni Točík a Kuchař rozhodli neprodleně přepadnout četnickou stanici v Chrasti, kde byl zajatec držen. Chtěli jej buď osvobodit, nebo umlčet navždy, protože Heger toho: „Věděl příliš mnoho a mohl toho také hodně prozradit," píše Josef Němeček. Zpozdili se však o čtvrt hodiny. Gestapo jej stihlo odvézt do Pardubic, kde, podroben krutému výslechu, Heger promluvil.

Připravená past

Po šesté hodině ráno, 1. listopadu, zabuší na domek u Hartmanů muž v šedém plášti, klobouku, celý zablácený. Na manželku Jana Hartmana Boženu bezchybnou češtinou naléhá, že má zprávu pro jejího muže a generála Svatoně. Překvapená žena mu zpočátku nevěří.

„Pod dubem, zda dubem," pronesou náhle cizincovy rty. Přísně tajné heslo Svatoňovy skupiny definitivně zlomí podezření paní domu, uvěří mu a pozve jej dál. Dcera Hartmanových Boženka se nabízí, že pro otce dojde.

Neznámý muž, který je ve skutečnosti člen gestapa jménem Hubert Hanuske, pojí nabízené občerstvení, vstane a odchází. „Já už si ho najdu sám," dodává na odchodu. Za pár chvil se od Pasek ozve střelba.

„Eda byl ten den strašně neklidný. Říkali mu Skřivánek, protože byl usměvavý a rozdával radost všem okolo. Svatoň mu ale řekl, že půjdou až ráno," vzpomíná na svého strýce Zdeňka Popelková.

Josef Němeček ve své knize uvádí výpověď Ludmily Drahošové, neteře hajného Ehrenbergera, pomocí níž vysvětluje, proč se Svatoň a Soška zdrželi v hájence tak dlouho. V kamenech měli pálit citlivé dokumenty, ale papír hořel špatně a plamenům trvalo dlouho, než důkazy dokonale spálily.

Poslední boj

Gestapo nad ránem vtrhne do hájovny. „Svatoňova poslední bitva byla krátká a osudná. Jejich chalupu obklíčilo osm Němců s kulomety," píše Radomír Luža. Odbojáři se nejprve úspěšně brání.

Utečou z domku a prchají k nedalekému lesíku. Soška je mladší, sportovně nadaný, dobíhá ke stromům jako první, ale sám. Ohlédne se a vidí, že velitele zasáhli. Zemřel na místě. „Kdyby si lehl, tak by se ukryl, jenže se otočil a okamžitě běžel ke Svatoňovi, byť to byla jasná sebevražda," říká Zdeňka Popelková. Za své hrdinství zaplatil Eduard Soška životem.

Těla obou partyzánů nacisté převezli do pardubického krematoria, avšak tamní pracovníci popel hrdinů uchovali a nyní je v urnách uložen v základech památníku na Pasekách.

Jan Hartman se zachrání na poslední chvíli. Z domu Křemenákových utíká, když je vůz gestapa vzdálený jen 300 metrů od stavení. Nacisté si jej nevšimnou. Setká se s rodinou a všichni se zapojí do odbojové činnosti.

Autor: Lukáš Vaníček

3.6.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies