VYBERTE SI REGION

"Když ve Státech řeknete klaun, lidé si představí šaška z McDonaldu"

Polička - Svět by přišel o jednoho věhlasného baviče, mima a klauna zároveň, kdyby v sedmdesátých letech minulého století MICHAEL TRAUTMAN nezahodil učebnice práva a nevydal se na dráhu komedianta, jak o sobě sám mluví.

19.9.2015 1
SDÍLEJ:

KOLIK MÍČKŮ UMÍM SPOLKNOUT? Michael Trautman při své efektní show dělá s míčky různé kejkle. Od pokusu nasoukat jich spousty do úst, po hříčky s pálkami, strefováním plechovek. Nakonec jich až deset vystřelí dělem sám na sebe.Foto: Radim Hromádko

Dnes patří mezi nejvyhlášenější kabaretní umělce, hrál na Broadwayi, stál po boku slavných filmových herců a teď má dost napilno. Doma v Portlandu na gauči ho jen tak neuvidíte. Půlroku totiž obráží svět se svou show King Pong's Ping Pong Rodeo, v níž dokazuje, že s míčkem na stolní tenis není nic nemožné. „A řekl bych, že jinde na světě mi dokonce rozumějí víc, než doma v Americe," říká jednašedesátiletý mim.

Jednou jste řekl, že existuje mnoho dalších možností, které jste prozkoumával s plastovým míčkem, ale ještě nejsou vhodné pro spotřebu veřejnosti. Jak to myslíte a oč přesně jde?
Když jsem vytvořil tuhle show, přemýšlel jsem o procesu hledání nápadů. Je to jako s malíři: někteří používají olejové barvy, jiní zase tužky. A pro mě je ping pongový míček začátek. Takže, když jsem začínal dělat krále ping pongu, vešel jsem do studia a řekl si, co vůbec můžu dělat s tímto balónkem. Nakonec jsem zjistil, že můžu dělat spoustu věcí. Některé nápady byly opravdu dobré, ale z něčeho zase vyšlo, že se to do představení nehodí. Ale musíte zkusit úplně všechno a potom vybrat to dobré.

Jak jste tedy postupoval?
Hodně mých nápadů nebylo dobrých, ale to, co jste viděli na pódiu, opravdu funguje. Strávil jsem čtyři roky práce nad tím, abych s touhle show mohl vyjít na jeviště a dva roky už číslo s balónky na stolní tenis hraji před publikem. Počítám, že za deset let to bude vážně dobré. (úsměv) Jsem takový, že na něčem usilovně pracuji, tvořím a pak to se vší vervou neustále zdokonaluji. Přemýšlím o něčem, co vlastně vůbec nefungovalo. Ale snažil jsem se například hrát na bubny tak, že balónkem vystřeleným z pusy do bubnů vytvořím melodii. Měla to být vojenská skladba. Jednoho dne by to mohlo být vážně skvělé, ale ještě na to není čas.

A jak je to vlastně s tou haldou balónků? Opravdu je polykáte a držíte je v dutině ústní?
(úsměv) Nepolykám je. Víte, jsem schopný nasoukat do pusy až pět balónků (ukazuje, kam se přesně vejdou). A když mám v ústech jen jediný, vypadám úplně normálně a přitom to nikdo nevidí. A zbytek? To je kouzlo. Abyste mohl udělat takové kouzlo, musíte být dobrý kouzelník.Dívejte se na mé ruce… Tak to je mimika (představuje svůj trik).

Kromě toho, že jste mim a klaun, mluvíte o sobě jako o vizuálním komikovi, kabaretním baviči, vypravěči, bláznovi či kouzelníkovi. Ale čím se cítíte být nejvíc?
Všichni jsme mimové a pro mě jsem zkrátka mim. Komunikuji fyzicky. Můžete mluvit a zpívat pohybem. I herec může být skvělý mim. A já si myslím, že jsem herec. Používám prostě tělo ke komunikaci. Využívám prostor a snažím se dělat vše možné tělem, pracuji také s mimikou obličeje. Buster Keaton, Charlie Chaplin, Jaques Tati jsou skvělí mimové. Ve skutečnosti jsou to herci, ale vlastně spíše mimové.

Jsou právě toto osobnosti, které vás formovaly a popostrčily vás k opuštění právnických studií?
Když jsem byl dítě, díval jsem se na spoustu starých filmů, byly to tiché komedie. A na tom jsem vyrostl. Když jsem se dal na právnická studia, zabýval jsem se také politologií. Vždycky mě to zajímalo a myslel jsem si, že jako právník změním svět. Potom jsem pochopil, že být právníkem by znamenalo, že bych to byl já, kdo by se změnil. Nechtěl jsem být jako ostatní právníci, a tak jsem ze školy odešel a začal se věnovat pantomimě. Bylo to v roce 1976 a pantomima byla tehdy ve státech ohromně populární. Vysílali se televizní show věnované jenom mimům, ta doba patřila Marcelu Marceauovi. Začal jsem se všechno učit, byla to spousta práce. Zkoušel jsme pouliční vystoupení. Viděl jsem potom slavného švýcarského mima a jakmile jsem ho spatřil, řekl jsem si, že tohle chci dělat. No a už to dělám od roku 1977. Našel jsem spoustu dalších stylů, dělám i klasickou pantomimu.

A dokážete si představit, že byste se stejnou chutí vykonával i práci právníka?
Ne! Nebyl jsem dobrý student a škola pro mě byla těžká. Koukal jsem během hodin pořád z okna. Miluju pohyb, tanec a mohl bych tančit cokoliv. Mám rád i taj-či, taekwondo. Prostě ho studuju. Cokoliv můžu udělat, jdu do toho a to je moje silná stránka. Jenže jak stárnu, musím se o sebe víc starat a už jsou zase další věci, které jsem dříve dělal a teď už je dělat nemůžu. Dělával jsem různé pády, přemety. A to už prostě nejde. A to je důvod, proč jsem si napsal tuhle show. (úsměv) Je mi jednašedesát a show s balónky ještě pořád můžu dělat.

Jakou roli tedy ve vaší show King Pong's Ping Pong Rodeo hraje režisér Robert Post, s nímž jste spolupracoval?
Podívejte, vždycky spolupracuji s režisérem. Vždyť je to vlastně divadlo. Spousta mimů pracuje bez režiséra, ale já potřebuji někoho, kdo se podívá a řekne, co vidí a co dělám. Myslím si, že něco dělám a vlastně to vypadá jinak. Když pracujete sám, nemůžete být objektivní. Funguje to tak, že nejprve sám dva měsíce nacvičuji scénku ve studiu a teprve potom přichází režisér, s kterým se poradíme, jakým způsob to nakonec udělat. Potkáváme se s Robertem dvakrát do roka.

Na jevišti děláte s balónky nejrůznější triky a ztřeštěné věci. Spotřebujete jich opravdu dost. Uvedl jste, že do Evropy jste si přivezl sedm set balónků. Ale kolik jich máte doma?
Balónky mám vyrobené přímo pro mě na zakázku. No a doma jich mám uložených možná až dva tisíce. (smích) To už samozřejmě něco váží. Podívejte, jak vypadají. Tak víte co – jeden je pro vás.

Díky. Ale povězte mi, manželce nevadí takové množství už proto, že jste umělecká rodina, že?
No, není to se mnou zrovna jednoduché. Ale zhruba půl roku strávím na cestách po světě. Ale moje žena je také velice vytížená svou prací. Navrhuje kostýmy pro divadlo.

Pomáhá vám vaše žena Judy také s kostýmy?
Ne, kompletuji je jinde, ale každopádně s ní podobu propriet pro představení probírám. Dělá design a zároveň je i ilustrátorkou.
Vystupoval jste na spoustě míst světa. Jak moc jiné je pro vás hraní například na Broadwayi a potom v Poličce při Mime Festu?
Je to samozřejmě velký rozdíl, protože se setkáváte s jinými kulturami. Jsem rád, že představuji zrovna klauna, který nemluví, protože není potřeba jazyk. Takže v Evropě proto můžu pohodlně pracovat, zatímco v americkém pojetí najdete spoustu mluvy, říkáte spoustu vtípků. A můžu mluvit také o svých balóncích. A v podstatě mě to tak baví, že jsem jaksi unikl sem.

Přizpůsobujete svá vystoupení kultuře i zemi, kde právě hrajete?
Určitě. Třeba když jedete do Číny, je to zase něco jiného. Vždyť už jen u současné scénky vyzývám publikum ke spolupráci a vyvolávání uááá při vystřelování míčků. Jenže, jak jsem posléze zjistil v Číně, právě tohle znamená v jejich jazyce něco špatného. No a když jsem hrál v Japonsku, jen tak zlehka jsem mluvil, špital a u nich je to brané velice neslušně. Protože normálně si ústa zakryjete. Je potom pro ně, jako by se dívali na nějakou automobilovou nehodu. Ještě si vzpomínám na dobu, kdy jsem v Číně dělal jednu velkou televizní show. Publikum bylo nadšený, jenže má show končila tím, že mi míček vypadl ze zadku a to tam bylo velice nepřijatelné. Normálně je to jinak velice legrační.

Mělo to ještě dohru na jiné úrovni?
Potom už ne. Jinak mě přijímají a rozumí mi. Možná mi rozumí víc v cizině, než doma v Americe. Američtí mimové a klaunství není tak vnímané a lidé ho mají na žebříčku na nízké úrovni.

Takže vás válcuje třeba stand-up? Je tam mnohem více populárnější?
Je to tak. Podívejte, někde hodně nahoře je stand-up comedy, která má obrovskou podporu, vysílá se každý týden v televizi, ale mimové jsou tam bohužel hodně hluboko pod těmito komiky. Když ve Spojených státech amerických řeknete před někým slovo klaun, představí si toho velkého šaška s nánosem makeupu a červeným nosem z McDonald's.

Mluvil jste o tom, že klauni nejsou ve státech tak populární. Ale zahrál jste si na Broadwayi, v New Yorku i se slavnými herci Jimem Dalem a herečkou Glenn Close. Takže už jste nějakého uznání dosáhl a tak špatné to přece být nemůže, že?
Mám velké štěstí a mám zase sebou dlouhou a zajímavou kariéru. Ale když prodávám svou show, neříkám, že jsem klaun, nebo že dělám pantomimu. Protože si lidé hned vybaví ten bílý obličej, jak se plazí po skle. Pantomima je pro Američany jen Marceau a McDonald. Proto tvrdím, že jsem typický komediant. Během roku pro sebe mám spoustu pojmenování. V New Yorku jsem proto něco jiného, umělec, který něco předvádí a jinde zase něco jiného.

Znáte dobře i českou školu pantomimy?
Poprvé jsem byl v Česku vloni. Poznal jsem Radima a jeho společníky. Musím říct, že někteří z nich jsou velice talentovaní a skvělí umělci. Jako v každém umění najdete začátečníky i ty zkušené. Jeden z mých vzorů a hrdinů je dokonce Bolek Polívka. Znám se s ním od roku 1991. Tenkrát přijel do Ameriky, dělal tam na představení Šašek a královna. Když jsem jeho schopnosti a talent uviděl naživo, byla to pro mě obrovská inspirace. Potom jsem viděl jeho další show. Potkal jsem se také s Ctiborem Tubou. A to je pro mě přesně ten druh klaunství, které já chci dělat. Vloni jsem přijel do Prahy a Bolek se zase přišel podívat na mé vystoupení. Po něm za mnou zašel a říkal mi, jak se mu velice líbila moje show. Měl jsem z toho opravdovou radost. Doufám, že až příště přijedu do Češka, mohl bych s ním spolupracovat. Byl bych rád, kdybychom něco mohli dělat dohromady.

Profil Michaela Trautmana
- Jednašedesátiletý mim chtěl být původně právníkem. Jenže během studií zjistil, že více by se našel v umělecké branži. Proto se v roce 1976 rozhodl přejít k nauce pantomimy. V roce 1997 se stal spoluzakladatelem skupiny Mimewock poskládané v Kansas City.

- Zahrál si na velkých pódiích v Kanadě, Japonsku, Jížní Korey, Číně, Francii, Itálii, Německu, Řecku, Švýcarsku a Střední a Jižní Americe. Doma v USA vystupoval také v New York City, představil se i na Broadwayi a lidé ho mohou znát také z tamní televizní show.

- Oženil se s designérkou Judy Gailen, která vytváří divadelní kostýmy a věnuje se také z velké části ilustraci. Pomáhá mu při konzultacích ohledně jeho kostýmů vytvářených pro pantomimické scénky

- V současnosti vkládá všechnu energii do své aktuální a hodně populární show King Pong's Ping Pong Rodeo, s níž se představil tento týden také na Mime Festu v Poličce. Čtyři roky pracoval na tom, aby jeho vystoupení mělo grády. Dva roky s ním už vystupuje po celém světě.

Autor: Bohuslav Stehno

19.9.2015 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZOVÁNO

Koukalová ovládla stíhačku! Zazářili i Krčmář s Puskarčíkovou

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Eva Puskarčíková skončila osmá, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá. V mužské stíhačce se Michal Krčmář posunul proti sprintu o 31 míst a dojel sedmý.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies