VYBERTE SI REGION

Kontroverzní Tý Jó. Erotika je kolem 
nás a vystaveni jsou ji i děti, ví mim

Polička - Rád provokuje a rád nechává diváka, ať si na téma jeho scének udělá vlastní názor a podle toho s ním naloží. RADIM VIZVÁRY udělal postavu malého kluka Týýý Jóoóó ještě hravější a otevřenější.

18.9.2015
SDÍLEJ:

CHCETE KONDOM? I tak uvažuje divadelní postava Radima Vizváryho, která překonává tabu a budí velké emoce.Foto: Radim Hromádko

Už nesleduje jen pornografický materiál v telefonu, ale z dárků, kterými je při narozeninách obdarovaný je cítit sexualita na každém rohu. Na jevišti nechyběly erotické pomůcky, prezervativy, nafukovací panna pro mužské potěšení. To má podle respektovaného mima a umělce za cíl jen jediné: poukázat na to, že spiritualita se z nás vytrácí a sex vidíme všude kolem a podle toho také jednáme.

Postava malého kluka Týýý Jóóóó byla kontroverzní už vloni, ale ještě jste tomu přidal grády. Kdy vám začaly naskakovat nápady na prodlouženou verzi?
Rozhodl jsem se tuhle krátkou scénku prodloužit proto, že se hodně líbila divákům. Publikum mě vybídlo. Byla to krátká scénka pojednávající o tématu pornografie a mládež. Dlouho jsem se kolem sebe koukal a zjišťujeme, že erotice jsme přece vystavení. Ať už jsou to billboardy nebo internet. Vystavené jsou tomu i děti. Řekl jsem si, že udělám takové představení pro dospělé s tím, ať si uvědomí, jak v dnešní době vychovávají své děti.

Vzniklo z toho hodně šokující číslo, kdy jste ještě přidal spoustu erotických pomůcek.
Postavičku malého kluka jsem položil do té situace, že dostává dárky tak, jak je dostává v běžném životě na ulici. Jde po městě, vidí výlohu s erotickými hračkami a vidí další věci. A neví a vnímá to ze svého světa – že je to nafukovací panna, nafukovací zvířátko, nebo balón. A zachází s tím tak, jak může dítě díky své fantazii. Když tedy dostane hračku v podobě dilda, tak neví, co to je, a na co to je. A vnímá to jako hračku. Dospělý divák si na základě vlastních zkušeností asociuje jiné obrazy, které mohou být pro někoho šokující. Protože každý má jiné zkušenosti s těmito „nástroji".

Jaké jsou tedy reakce?
Někdo to vidí poprvé, někdo má takové pomůcky doma a někdo se začne stydět. A zajímavé je to, že když je doma na internetu a dívá se na porno, je tam sám a užije si to. Jde pak například do společnosti a nemluví o tom. Ale ve chvíli, kdy je tomu bezprostředně vystavený v divadle, je to jiné. Tam takový intimní obraz sdílí třeba dvě stě lidí a někdo z nich je vybídnutý k tomu, aby dal klaunovi kondom, nikdo nereaguje a stydí se. A tady je pro mě najednou filozofická otázka.

Povídejte.
Proč najednou dospělý divák, který běžné pomůcky, jaké používá například v intimním životě, považuje za něco špatného jen proto, že je to v souvislosti se sexem? A proč si neuvědomuje v globálním aspektu, že jsou tomu vystavěné i ty děti.

Protože jsme léta vychovávaní v konzervativních vzorech a neprotínání tabu témat.
Přesně tak.

Byl jste ve velkém očekávání, jakou bude mít představení odezvu a jaká bude zpětná vazba od diváků?
Bylo to mé první celovečerní klaunské představení a vůbec jsem netušil, jak to celé dopadne. Lidé se celou dobu smáli, ale od jednoho diváka mi ráno (úterý) přišel email, že se cítil velmi pohoršený. Takže je to velmi individuální. Někteří lidé ještě prostě nevědí, jak se k tomu postavit.

Přemýšlel jste o tom, zda vaše scénka není na některé diváky až příliš velké a šokující sousto? A zda už se nepohybujete na hranici vulgarity?
Ano! Přemýšlel! Ale je to tak, jak mi to před lety říkal Boris Hybner: Klaun se nesmí ničeho bát a jako klaun musíš dát věci do kontrastu, aby nebyly tak konkrétní, protože by mohly vyjít trapně. A kontrast skutečné hračky s naivním světem a charakterem malého kluka vytváří humor. Lidé si asociují obrazy a zároveň se vlastně smějí sami sobě.

Takže jste chtěl mít Tý Ja kontroverznějšího a mnohem otevřenějšího k sexuálním otázkám?
Ano. Proč ne, vždyť umění by ve světě mělo provokovat a vzbuzovat otázky. Jsem šťastný za to, když se mi ozvali lidé a nevěděli, jak s celou látkou naložit, byli rozpačití. Ale přišli a řekli mi to. A když jsme vedli debatu a já se zeptal, proč to tak je, řekli mi, že to je něco, co nechtějí ve společnosti řešit, nebo se jich to dotklo. Provokace by měla vzbudit zamyšlení nad dětmi a naší generací. To je důležitý. A já si myslím, že jí nevychováváme správným směrem.

Takže jste přesvědčený, že negativní reakce vznikaly hlavně proto, že sex je zkrátka vnímaný jako soukromá věc?
Ano. Ale proč tedy komerce a byznys umožňuje i to, že tomu vystavíme děti. Připadá mi, že když jde o byznys, je to v pořádku. Ale jakmile jde o divadlo, už je to špatné. Ale musím přiznat, že spousta lidí bylo nadšených. Jedna paní za mnou přišla a povídá mi, že v tom viděla edukativní představení pro dospělé a čemu se dá předejít. Je učitelka a naznačila, že děti jsou potom agresivní. Je to vlastně podobné jako s počítačovými hrami.

Zrazoval vás někdo od přímého podání této umělecké látky?
Viděl to před premiérou jen produkční a osvětlovači. Hrozně mi fandili a říkali, ať jdu do toho i přesto, že sami nevědí, co se stane. U klaunu prostě nikdy nevíte. On pracuje s tím, co je tady a teď. Je to dialog mezi hercem a publikem.

Vloni jsme se společně bavili o potřebě společensky kontroverzních témat a bourání mýtů a tabu v divadle. Upřímně, obával jste se reakcí publika?
Jako Radim jsem se bál, ale jako Týýý Jóóó ne. Klaun Týý Jóóó reakce potřebuje, aby měl materiál, s nímž může dál pracovat, rozvíjet jej a rozpracovávat a na základě toho udělat fór. Obával jsem se spíše toho, že lidé nebudou reagovat a nebude materiál na zpracování.

Chystáte se scénku Týý Jóóó opakovat?
Určitě ano a zároveň jí ještě určitě rozvedu, nebo upravím. Dostal jsem dobrou zpětnou vazbu i od kolegů světových mimů. Už jsem mimo jiné dostal nabídku přivést toto číslo do zahraničí. Vnímají to v kontextu moderního klauna. Ve světě to berou jako odvážný počin. Vždyť mimo jiné jsme vloni pozvali na Mime Fest do Prahy amerického Red Bastarda, což je velmi provokativní klaun. Vlastně už to tu zaznělo, že je to klaun, který svou provokací je milován, nebo nenáviděn.

Divadelní umění se snaží pobavit, ale vy to vidíte s jiným přesahem, že?
Je důležité, aby se divák pobavil, ale také se zamyslel, co vlastně číslo z jeviště znamená. Red Bastard se dokáže dotknout individuálně každého. Ale popravdě už bych podruhé na jeho vystoupení nešel. (smích)

Proč?
Přímo jsem se potil a bál se, aby se na mě nepodíval a nechtěl ode mě něco. I když je pravda, že mi to hodně dalo. Byla to taková terapie a v podstatě jsem si uvědomil, jaký slaboch vlastně jsem. A jak se beru vážně. Srovnal jsem si v hlavě spoustu myšlenek. Moudří mudrcové a různé vzdělané babky, jak se to říkává, dávají různé rady, ale nikdy si je nevezmete za své. Ale ve chvíli, kdy někdo přijde a pohne vaším egem a svědomím, vyprovokuje v nás něco a jsme konfrontováni s jakýmsi interpersonálním konfliktem, tak se začne něco dít. Vždyť život vznikl jen z oscilace a když má něco existovat, musí to o sebe třít.

Kdyby jste neviděl loňské představení Red Bastarda, do prodloužené verze Tý Ja byste nešel?
Ano, neodvážil bych se jít touto cestou u Tý Ja.

Postavu Tý Ja jste navíc celou proměnil i vizuálně. Má nějakou souvislost s celým představením to, že je nyní kompletně oblečený do růžové?
Ne, to byla velká náhoda. (úsměv) Starý kostým jsem někde bohužel ztratil a tohle jsem rychle koupil v hrabáku. (smích) Bylo to to jediné, co se dalo v danou chvíli koupit. Kostým se ještě promění. A také jsem zjistil, že růžová barva není úplně tou správnou. Zavádí to do takové perverze, která tomu nesluší. A aby různé erotické symboly a pomůcky vynikly, musím jít více zpět k tomu, co už jsem měl – tedy ke kostýmu, který byl víc klukovský, jednodušší a naivní a potlačené barvy. Zelená s fialovou byla dobrá.

Vždyť růžová a rudá jsou takové…
…agresivní sexuální barvy. Ano. Byla to trochu špatná volba, ale jak jsem byl ve stresu a potřeboval jsem sehnat kostým, přemýšlel jsem hlavně jako klaun. A když jsem uviděl právě toto oblečení, napadlo mě – jéé, to je barevné. Ovšem až na jevišti mi vlastně došel ten kontext.

Možná proto i ty některé negativní reakce.
Zřejmě ano, protože vizuální stránka je také důležitá a je hmatatelná. Je to ponaučení. Ale jak jsem řekl – je to moje první celovečerní představení a já neznám žádného klauna, který by byl hned napoprvé spokojený. Boris Hybner mi říkával, že až po třicáté repríze se to bude dát hrát.

Autor: Bohuslav Stehno

18.9.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies