Bouřlivou diskuzi vyvolal zákaz kouření na ostravských koupalištích, kde se od letošní sezony může kouřit jen v kuřáckých koutcích a u stánků s občerstvením. Koupaliště na Orlickoústecku zásadní změny nechystají. Kouřit bude možné v aquaparcích v Ústí nad Orlicí i v Žamberku, oba zahájí provoz v příštím týdnu.

Na ústeckém koupališti mají kuřáci k dispozici přenosné popelníčky. „Pokud tím neobtěžují své okolí, je možné zde kouřit," potvrdila Markéta Vojvodíková z ústeckého Tepvosu. Žádné změny je nečekají ani na městském koupališti v Žamberku. Provozovatel aquaparku Jan Kulhánek žádné stížnosti na kouření dosud nezaznamenal. „Za celou tu dobu, co tu jsem, se přišlo pár lidí zeptat, jestli se na koupališti kouřit může, aby to nebylo zakázané a neudělali něco špatně," podotkl.

Vysokomýtská Tyršova veřejná plovárna zahájí sezonu během června, až bude vhodné počasí, a podle informací z technických služeb ani zde nejsou „ostravské zákazy" v plánu. O zákazu kouření se neuvažuje ani v Letohradu. „Nic takového jsme zatím neřešili a nemyslím si, že v nejbližší době řešit budeme," potvrdil letohradský starosta Petr Fiala.
(daf)

Je správné, aby stát zakázal kouření v hospodách?

Neúspěch ve sněmovně vládu neodradil. Tento týden kabinet znovu projednal a schválil novelu protikuřáckého zákona a poslal ji do dolní komory. Návrh je v podstatě ve stejné podobě, jak prošel třetím čtením ve Sněmovně, než byl zamítnut. Jen v něm chybí návrh poslance ODS Marka Bendy na zavedení kuřáren přímo v hospodách, kam by nesměla obsluha. Zákon tedy obsahuje zákaz kouření cigaret či doutníků v restauracích, ale naopak ponechává možnost kouřit tam vodní dýmky a elektronické cigarety. Zakazuje i kouření na nekrytých zastávkách veřejné dopravy či v zoo s výjimkou vnějšího prostoru vyhrazeného ke kouření. Ambicí vlády je, aby zákaz kouření začal platit už od ledna 2017. Jaký názor na to mají samotní restauratéři? Redaktoři Deníku se jich zeptali.

Roman VANĚK, kuchař, popularizátor oboru gastronomie

Stát by měl plošně zakázat kouření v restauračních zařízeních a samozřejmě, že to zakáže, až přestanou do rozhodování o návrhu zákona zasahovat populisté a pokrytci. Jsme poslední země, kde se kouří – orient uprostřed Evropy.

A ano – samozřejmě, že to je omezování podnikání. Je to stejné omezování podnikání, jako že lidem v restauracích nesmíme podávat drogy nebo nalévat dětem alkohol. Je jasné, že kouření škodí zdraví. Před 18 lety jsem byl silný kuřák a něco jsem si vykouřil. Kouřil jsem 60 cigaret denně, ale nejsem psychopatický vyléčený kuřák. Občas si rád vychutnám doutník, ale nikdy bych si ho nezapálil v hospodě, protože mi to nedovolí etika. Etika vůči těm, kterým je to nepříjemné a smrdí jim to.

ŽLUTÉ KVÍTKY ANO, ZÁKAZ NE?
Jestliže si tato úžasná společnost dává do klopy žlutá kvítka a bojuje proti rakovině, ale na druhou stranu se nedokáže domluvit jen na tom, aby zakázala v hospodách kouřit, tak o čem se bavíme? Na jedné straně si náš národ hraje na to, jak mu jde o zdraví, na druhé vymýšlí miliony nesmyslných výjimek tam, kde by věci měly být jasné a černobílé.

LIDÍ PŘIJDE VÍC!
Tvrdím, že se zákazem kouření přijde do restaurací určitě víc lidí. Je to jednoduše dokazatelné na příkladu ostatních zemí kolem nás. Jsem přesvědčen, že zákaz kouření v restauracích podnikání v konečném důsledku vůbec neuškodí. Opačná tvrzení podnikatelů jsou výkřiky do tmy. A kdyby náhodou byly restaurace, které by poté, co tam přestanou chodit kuřáci, zbankrotovaly, rozhodně mi jich líto nebude. Ale to se nestane, nikdo nezbankrotuje, stejně tak jako nikdo nezbankrotoval jinde v Evropě. Naopak do podniků začne chodit víc lidí.

DEN JAKO OSTATNÍ
Zažil jsem den, kdy se přestalo kouřit v Itálii. Co se stalo? Nic. Všichni si šli zapálit ven, nikdo nic neřekl a tam, kde jsme si každý den dávali kafe, to přestalo smrdět.

Aleš BUKSA, úspěšný podnikatel, majitel dvou restaurací

Jsem snad ten poslední člověk, který by nešel s dobou a bránil se novinkám a věcem, které posunou každou společnost dále. Chci taky zdůraznit, že mi v celé problematice vadí prakticky jen absolutní a striktní zákaz kouření v restauracích. Jsem celý život přítelem absolutní lidské svobody a všechny podobné zákazy mi bytostně vadí. Jinak s protikuřáckým zákonem obecně nemám problém a v mnoha bodech ho podporuji, protože respektuji to, že některým nebo možná i většině společnosti kouření vadí. Ale jsem pro to, aby se nechala volná ruka trhu, který dovolí zákazníkům si vybrat, do které restaurace chtějí jít.

Od roku 1966 až do pádu komunismu jsem žil v Německu, kde jsem poznal, jak tvrdý je život v kapitalismu, resp. svobodné zemi. Byl to ostrý kontrast proti tomu, jak se žilo v socialistickém Československu, kde bylo podobných zákazů plno. Režim se snažil řídit i to, kdo má jak dlouhé vlasy a jaká hudba se má poslouchat. Rád na tu dobu v Německu vzpomínám hlavně proto, že tehdy bylo podobných nařízení a svým způsobem i diskriminujících zákonů minimum. Proto jsem u protikuřáckého zákonu ve vztahu k restauracím velice rezervovaný. A to i proto, že jsem roky vášnivým kuřákem dýmky.

U NÁS SE KOUŘÍ
Sám vlastním dva podniky – jde o prvorepublikovou kavárnu v centru Ostravy Jet Set Elektra a restauraci Borová v Beskydech s více než devadesátiletou historií. A v obou podnicích bylo vždy povoleno kouřit, a to i proto, že máme kvalitní vzduchotechniku, což považuji za důležité. Já tedy nemám důvod, chuť a svým způsobem ani právo to měnit. Pro mě jako podnikatele je zásadní, abych si sám rozhodl, jak bude můj byznys fungovat. Považuji to za jeden ze základních principů podnikání ve svobodné zemi. Platím daně, dodržuji všechna nařízení a vyhlášky a od státu očekávám, aby respektoval i mou podnikatelskou vizi a neomezoval mě ve způsobu a formě podnikání. Když to přeženu, tak principem fungování státu by nemělo být rozhodovat, zda budu provozovat kuřáckou nebo nekuřáckou restauraci.

SÍLA TRHU ROZHODUJE
Chápu vyhlášku, která zakazuje kouření během podávání obědů, další omezení mi už ale přijde za hranou. Zrovna v kavárně Elektra pořádáme hudební jazzové večery, které si řada návštěvníků bez dobrého pití, dýmky nebo cigaretky nedokáže představit. Ze svého podnikání dobře vím, že v byznysu vždy rozhoduje síla trhu. 
A myslím si, že tak, jak se i bez omezujícího zákonu daří nekuřáckým restauracím, bude se stejně dařit i těm kuřáckým. A každý ať si sám zvolí, kde mu je lépe.

Zdena Kolářová, Aleš Uher