„Po příletu na Haiti jsme se zaměřili na postupnou kontrolu studní. Při obhlídce jsme se ptali lidí, jakou má voda kvalitu a jak je studna vydatná. Pokud nefungovala, zjišťovali jsme kromě příčiny poruchy také to, kam místní chodí pro vodu, jak je to daleko a jakou má zdroj kvalitu. Podle odpovědí jsme pak určili pořadí oprav," popsal z místa technik Ivo Roškanin. Členové mise takto upřednostnili například studnu Třetí den ve vesnici Sou-Pont, kde lidé chodili pro vodu k silně znečištěnému potoku, přičemž cesta tam a zpět jim zabrala často i tři hodiny. Běžně se přitom jedná o hodinu a půl až dvě. „Dali jsme tomu prioritu. Místní si sami rozbili betonové usazení staré pumpy a my jsme osadili nové," dodal Roškanin.
Technici podobný proces provedli také u dalších studní. Aktuálně je v provozu celkem sedmadvacet studní a další čtyři vrty, které mají hloubku šedesát metrů a více, čekají na dodání čerpadel do velké hloubky.
Kromě toho technici opravili také několik dalších, jimi nevybudovaných, studen. „Lidé za námi často chodili s prosbou o pomoc. Pokud jsme měli čas a na daném místě potřebnou techniku, vždy jsme jim vyhověli," uzavřel Roškanin. Hana Sedláková
O další misi vyslané na Haiti
Český rozvojový projekt Praga-Haiti vyslal na Haiti další misi. Tým složený ze čtyř pracovníků na místě setrvá pětačtyřicet dní. V jejich rámci se zaměří zejména na kontrolu čerpadel u všech již zbudovaných studní, včetně případné údržby či opravy. Tým by měl většinu času fungovat ve dvou samostatných tandemech. Misi to umožní zvládnout více práce.
Z Haiti se mise vrátí osmého března.
Pitná voda je pro nás vzácná, říká Haiťan
Ve vesnici Sou-Pont nedaleko haitského Bombardopolis zprovoznili technici Praga-Haiti studnu Třetí den. Čerpat vodu z ní chodí přibližně dva tisíce lidí. Je mezi nimi také Merisson Robert, učitel, který se však nyní pro nedostatek pracovních příležitostí živí výrobou šperků. Má dvě děti. Ty pravidelně posílá do školy. Vzdělání jim podle Merissona umožnila mimo jiné i studna vystavěná ve vesnici – děti nemusí docházet několikrát denně dlouhé hodiny pro vodu a čas mohou investovat praktičtěji, třeba do vzdělání, četby nebo her. K čemu dále je zbudovaný zdroj pitné vody užitečný? A co na Haiti znamená voda? Odpovídá Merisson Robert.
Haiti je známé jako velmi chudá země. Jak se vám tu žije?
Těžko. Ale oproti ostatním lidem se máme ještě dobře. Všichni jsme zdraví a měli jsme štěstí, máme vlastní pozemek a dům. A teď tu máme i opravenou studnu.
Když jsme zde byli před čtrnácti dny, říkali vaši sousedé, že nefungovala sedm měsíců. Kam jste chodili pro vodu?
To bylo složité. Necelé tři kilometry odtud je říčka. Voda v ní sice není tak kvalitní jako ze studny, ale jsme za ni rádi, využíváme ji hlavně v obdobích, kdy nemáme ani dešťovou vodu. Jsou to dvě až tři hodiny cesty, podle toho, kdo jde a kolik vody nese.
A kdo chodí pro vodu?
Všichni, ale především ženy a děti.
Proč jste vlastně nechodili ke studni v Clenette, která je odtud necelý kilometr?
Tam je situace ještě horší než tady. Víme, že jste tam vyvrtali studnu, ale v tamní vesnici bydlí hodně lidí a na mnohé se nedostane. Přijdou ke studni a jdou zase zpět bez vody, protože je vyčerpaná. A ještě abychom tam chodili my z jiné vesnice. To by nešlo.
Tak to proto jsou některé studny v okolí Bombardopolis zamknuté na řetěz se zámkem?
Ano. Také proto. Je to opatření, na kterém se dohodly rady jednotlivých vesnic. Jeho hlavním důvodem byla nehospodárnost některých lidí. Nevážili si vody. Neuměli šetřit. Kvůli tomu se uzamčené studny odemykají pouze dvakrát denně. Většinou od čtyř do sedmi a pak odpoledne od dvou do sedmi. Také je to proto, že si u studní často hrály děti. Studnu mohou poškodit a plýtvaly vodou. Voda je prostě vzácnost a musíme si ji chránit. No a poslední důvod je, že někteří lidé chodili ke studni v noci, kdy je více vody, protože lidí je méně. Ale čerpání pak lidi v okolí budilo ze spaní.
Vy ale studnu nezamykáte…
Ne. Nezamykáme. My se tady ve vesnici všichni známe. Tak to není potřeba.
Jak je to na Haiti s deštěm? Prší tady?
Včera odpoledne pršelo. Ale to pro nás není déšť. Musí pršet vydatně několik dní, aby se naplnily nádrže a byla voda v potoce. Déšť je tu vzácný. Na druhou stranu v listopadu a v květnu bývají cyklóny. Trvají tři až čtyři dny a s nimi přichází záplavy. Voda se prožene a je pryč. Skoro pořád jsme proto odkázáni na vodu z vaší studny. Jsme za ni vděční. Ivo Roškanin
Tři minipříběhy z Haiti
Čtyřčlenný tým techniků se na Haiti dostává do různých situací. Většina z nich souvisí s posláním mise, tedy kontrolou a servisem studní, některé z nich jsou však více osobní. Připomínají nám, že život na Haiti má svá vlastní pravidla. Nabízíme tři minipříběhy, které ilustrují situace, do nichž se technici dostávají. Ivo Roškanin
Kde bude voda, postaví školu
Obhlížíme patnáctihektarový pozemek u slaného jezera blízko hlavního města. Sestry svatého Františka zde plánují postavit školu. Je to buš s červenou hlínou rozpálenou sluncem. Není se kam schovat
„Jak tedy dopadl ten váš průzkum?" ptá se jedna z řádových sester. Odpovídám: „Budeme vrtat do třiceti metrů, kde je vápenec. Potom je kalcitová vrstva a pod ní se nesmí, tam už je slaná voda. Nebojte. Půjde to. Technik pozná podle odfuku, do čeho zrovna vrtá. A kde přesně chcete mít tu studnu?" „Tam, kde ji uděláte a kde bude voda, tam postavíme školu." „Aha."
Ve dvanácti nikdy nejela autem
Na cestě od opravené studny Šárka potkáváme dívku s barelem vody na hlavě. Bereme ji nahoru k cestě. Hrozně o to stála. Vlasy má jako většina kreolských dívek spletené do maličkých copánků s plastovými ozdobami. „Pili, kolik máš let?" „Dvanáct." „A čemu se tak směješ? Protože nemusíš s vodou až za kopec?" Neodpovídá a kouká se kolem sebe a ze staženého okýnka. Pak začne šveholit kreolsky a my jí stejně nerozumíme.
Vysazujeme ji u chatrče a odjíždíme z rybářské osady La Pierre. Baví se s kamarádkami. Pak Lojzovi, který umí plynně francouzsky, docvakne její odpověď a říká mi: „Ještě nejela autem. Až dneska."
Mototaxi hnal s větrem o závod
Máme klíčové jednání s biskupem a lidmi z charity v Port-de-Paix. Vyjížděli jsme před pátou ráno, abychom tam byli včas.
Po půlhodině, ještě za tmy, se ovšem zasekneme v průsmyku, kde uvízl porouchaný kamion. Jedeme oklikou, ale ztrátu už nemůžeme dohnat. Nakonec se rozhodneme auto odstavit a vzít si mototaxi, nejrychlejší, i když ne nejpohodlnější způsob dopravy na Haiti. Chlápek, co motorku řídí, jede snad osmdesát kilometrů v hodině. Svištíme v horských soutěskách a po planině letíme jako o závod. V té rychlosti mému průvodci uletí čepice. „Francinale, proč ses pro ni nevrátil?" „Chtěl jsem, abyste to stihli včas. Slíbil jsem padesát minut." „Dobře, až skončíme jednání na charitě, koupíme si oba novou. Ale zpátky pojedeme normálně."
Směje se a podáváme si ruku. Jak může mít někdo tak černý tak bílé zuby?
O projektu Praga-Haiti
Projekt Praga-Haiti je český rozvojový a humanitární projekt, který realizuje občanské sdružení Fidcon z Jablonného nad Orlicí. Na Haiti působí od roku 2008. Od roku 2010, kdy se pracovníci projektu specializují na budování studní, se podařilo postavit 33 studní pro zhruba 30 000 obyvatel Haiti. Informace je možné najít na webu: www.praga-haiti.cz. Projekt je financován hlavně ze sponzorských darů a příspěvků veřejnosti.