VYBERTE SI REGION

Na svých cestách se modlil společně s židy i muslimy

Ústí nad Orlicí /ROZHOVOR/ – Dvě pozoruhodné cesty, které před nedávnem absolvoval, by při troše snahy vydaly na knihu. Možná i dvě.

2.4.2013
SDÍLEJ:
Fotogalerie
13 fotografií
Z putování děkana ústecké katolické farnosti Vladislava Brokeše.

Z putování děkana ústecké katolické farnosti Vladislava Brokeše.Foto: archiv V. Brokeše

První pouť děkana ústecké katolické farnosti VLADISLAVA BROKEŠE vedla z kraje března do míst, kde se začaly psát dějiny křesťanství, tedy Izraele, Jordánska a Egypta. Před několika dny navíc absolvoval duchovní krátký výlet do Říma, aby si nenechal ujít inaugurační mši nového papeže Františka. „Tyto dvě cesty jsou mými největšími duchovními zážitky za poslední roky," prohlásil s úsměvem krátce před začátkem Velikonoc.

Daleká pouť byla spíše dílem náhody, nebo jste o ní přemýšlel delší dobu?
Snil jsem o cestě ještě se spolubratrem knězem z Litomyšlska. Jak Egypt, tak Jordánsko a Izrael jsou místy, kde se odehrávaly biblické dějiny. Je sen každého studenta teologie či kněze se sem dostat. Koncem ledna přišel jeden farník s tím, že bychom měli udělat pouť do Svaté země. Natolik mě to inspirovalo, že jsme do měsíce vyrazili.

Finančně to není asi úplně laciná záležitost, viďte?
Když jsem slavil před rokem a půl deset let kněžství, farníci se mě ptali, po čem bych toužil. Poprosil jsem je o příspěvek na pouť, vybrala se určitá částka. A díky dalším třem větším sponzorským darům jsem cestu prakticky dostal. Dohromady stál zájezd asi pětadvacet tisíc korun.

Podle fotek na internetu jsem odhadl, že vás jelo více.
Nakonec nás z Ústí a okolí cestovalo 28. února deset, přidali jsme se k zájezdu, který dohromady čítal čtyřicet osm osob. Letěli jsme do izraelského Tel Avivu, odtud autobusem do Ejlatu, nejjižnější části Svaté země, kde je hraniční přechod s Egyptem.

Na hranicích panoval klid, nebo se nějak projevuje obava z možných útoků?
Už bezpečnostní opatření na hranicích jsou důrazná a pečlivá. Navíc nemůžete ani s autobusem přejet hranici. Vysadí vás na jedné straně hranice, pěšky s kufry procházíte zónou, do druhého autobusu nastoupíte už v Egyptě.

Tedy zemi, která je teď spíše synonymem pro nepokoje. Právem?
Politická situace je neklidná, vše je těžší, turistický ruch očividně poklesl. Směřování země k islámu je očividné. Na druhou stranu jsme se setkali i s koptskými křesťany, například naším řidičem autobusu, se kterým jsme tyto otázky řešili.

Má jedna z nejstarších křesťanských komunit vůbec v Egyptě nějaký vliv?
Cítí se být ve veliké menšině, spousta hlavně mladých utíká do Evropy či Spojených států. Že se bojí, veřejně neříkají, ale současné těžkosti vnímají.

Kam směřovaly dál vaše kroky?
Vycestovali jsme na jih Sinajského poloostrova ke klášteru svaté Kateřiny, kde se navštěvuje Mojžíšova studně a tak zvaný hořící keř. Odtud začíná přibližně dvou až tříhodinové putování na Mojžíšovu horu s výškovým rozdílem dvanáct set metrů, fyzicky slabší mohou využít širokou nabídku „camel taxi". (směje se)

Povozil jste se?
Šel jsem pěšky a těšil se na výstup. V závěru mě čekalo ještě tvrdší poutní cvičení v podobě sedmi set schodů na úplný vrchol.

To asi člověk dobře upevní vlastní víru, při takovém stoupání.
Určitě a často říká: „Pane Bože, pomoz mi!" (směje se) Mojžíš byl ve výhodě, šel tam tři dny. Nahoře jsme my tři kněží, což bylo pro mnohé účastníky překvapení, sloužili mši svatou.

Liší se nějak běžná mše, kterých odsloužíte do týdne vícero, od té vysokohorské?
Spojení slavení mše svaté se čtením textů, které se přímo váží k místům, kde jsme se nacházeli, byl pro nás pochopitelně ohromný zážitek.

Druhá část pouti směřovala do Jordánska. Kam přesně jste zavítali?
Cílem poznávacího zájezdu bylo historické město Petra, jeden ze sedmi novodobých divů světa a ukázka umění, které byli schopni lidé před dvěma tisíci lety vybudovat. Jeli jsme přes Královskou cestu, po níž v dějinách putovaly různé karavany.

A teď vzhůru do Izraele.
První zastávka byla v Hebronu na západním břehu Jordánu, tedy palestinském území. Co nás překvapilo, už v katalogu jsme se o tomto místě dočetli: „Navštívíme Hebron a posvátná místa, pokud nám to aktuální politická situace dovolí." Je tam opravdu velké napětí.

Až takové, jaké člověk vidí na televizních obrazovkách?
Měli jsme štěstí, že nám vůbec dovolili vstoupit do Hebronu, kde jsou hroby patriarchů Jákoba a Izáka. Zadruhé jsme měli štěstí, že i řidič svolil a jel. Obával se zničení autobusu, často na něj házejí kameny.

V lepším případě…
Nakonec jsme se k hrobům dostali, složité vztahy jsme vnímali i tam. Z jedné strany objektu je synagoga, kde člověk přes mříže hrobky vidí. Při vstupu jsou ohromné bezpečnostní kontroly, nesmí tam vstoupit žádný muslim. Z druhé strany se vstupuje skrz mešitu, ženy musely být zahalené. Mám odtamtud první opravdu velký izraelský zážitek.

Jaký?
V jednom koutě bylo krásně vidět na hrob Abraháma, považovaného za praotce víry všech tří monoteistických náboženství. Když jsem se rozhlédl kolem sebe, tak se u jednoho hrobu modlili jak židé, tak z druhé strany já a jeden muslim, usebráni v modlitbě k jedinému Bohu. To byl pro mě velký duchovní zážitek.

To je hezká, smířlivá chvíle. Člověk by čekal spíš nějakou vyhrocenou.
Podle mého běžní lidé všech třech náboženství touží po pokoji a míru. Brání tomu určité pohledy na budoucí rozdělení státu. Otázka Izraele a Palestiny není otázkou náboženskou, ale především teritoriální.´

Tedy problém těžko řešitelný?
Tragédii, která se dnes váže k Izraelcům a Palestincům, člověk registruje především na hranicích různých území. Celý konflikt dnes ovlivňuje skutečnost, že v pásmu Gazy operuje hnutí Hamas, velmi extrémní zastánce palestinské myšlenky. Zatímco na západním břehu Jordánu působí Fatah, který je daleko vstřícnější. Palestinci bohužel nejsou schopni vystupovat jednotně.´

Je podle vás řešení zapeklité situace vůbec reálné?
Vnímám touhu lidí nalézt nějaké řešení. V současné situaci se jim strašně špatně žije. Věřím, že mír je otázkou maximálně dvou generací.

Ještě k náplni vaší pouti. Dostali jste se do Betléma a vy jste na svůj facebookový profil s humorem napsal biblické: „Bydlíme v Betlémě, protože jinde neměli místo." Jenže já slyšel, že to bylo ve skutečnosti málem jinak, že?
Měli jsme pět dní pobývat v jednom hotelu a bylo trochu legrační, když jsme se dověděli, že náš hotel je obsazen větší skupinou. Prosili nás, abychom se první dva dny ubytovali v jiném hotelu. Museli jsme se smát, že přijíždíme do Betléma a nemají pro nás místo.

A co místo Kristova ukřižování? Jaký dojem na vás udělal Jeruzalém?
Neopakovatelný. Člověk se zde může ponořit do událostí, které se tam odehrávaly. Uvědomí si, co vše vydrželo, přetrvalo. Lidé si těchto míst vážili, byli schopni za ně položit vlastní životy.

Předpokládám, že jste nevynechal ani křížovou cestu, viďte?
Samozřejmě že ne. Je to trochu ztížené tím, že dnes křížová cesta prochází velmi frekventovanými místy, historickým centrem, malými uličkami, skrz různé tržnice, bazary. Žádná cesta v klidu po kapličkách. Proti nám šel třeba pohřební průvod s palmovými ratolestmi a otevřenou rakví. Jinak křížová cesta vrcholí posledními zastaveními v bazilice Božího hrobu na hoře Golgotě, tam člověk nabere atmosféru velmi hlubokou.´

Vy jste kromě atmosféry musel nabrat i dostatek energie, protože jste nedlouho po návratu do Ústí zamířil na inaugurační mši nového papeže do Říma. Necítíte se teď trochu unavený?
Naopak, tyto dvě cesty jsou mými největšími duchovními zážitky za poslední roky. Mezitím jsem byl ještě v Alpách na lyžích, což už ovšem čtenáři Orlického deníku vědí. (směje se)

JAN POKORNÝ

Autor: Redakce

2.4.2013
SDÍLEJ:

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies