VYBERTE SI REGION

"Neodpustil bych si, kdybych to nezkusil. Teď je to na mně," říká David Kovář

Letohrad - Po několika letech plánů letos našel odvahu a z více než devíti stovek přihlášených do soutěže Muž roku 2015 postoupil mezi dvanáctku nejlepších.

16.8.2015
SDÍLEJ:

Finalista Muže roku 2015 David Kovář.Foto: archiv Davida Novotného

Teď ho čeká finále, které se uskuteční příští pátek v Náchodě. Osmadvacetiletý DAVID KOVÁŘ v rozhovoru přiznává, že při postupu mezi finalisty takový pocit štěstí zažil poprvé. Překvapen byl i z reakcí okolí. „To je ta chvíle, kdy člověk pozná opravdové přátele," říká.

Věřil jste si, že se do TOP 12 dostanete? Nebo vás to spíš překvapilo?
Na začátku jsem neměl co ztratit, tak jsem nad tím nepřemýšlel. Základem mého úspěchu bylo věřit sám v sebe. Vím, jaký jsem a co bych mohl dokázat, když zůstanu sám sebou, a po castingu jsem tomu začal věřit naplno. Opravdu se povedl a já tam ze sebe vydal vše, co jsem mohl. Byl jsem spokojený.

V tu chvíli by mi bylo svým způsobem jedno, jestli postoupím, nebo ne, i když by to samozřejmě zamrzelo. Překonal jsem sám sebe a cítil jsem se nadšený z toho, co jsem tam předvedl. Kdyby mě nevybrali, měl bych klid na duši, že jsem to zkusil, a život by šel dál.
Nicméně povedlo se a postoupil jsem. Když mi bylo oznámeno, že jsem ve finále, rozklepal jsem se, zíral a nemohl tomu uvěřit. Ten pocit štěstí, co mě zahrnul, jsem ještě nikdy nezažil. Dokonce ukápla i nějaká ta slza, ale ne, že to někomu řeknete. (směje se)

Odkud vůbec vzešel nápad se přihlásit?
Do soutěže jsem šel s tím, že chci životní změnu. Cítil jsem potřebu posunout se dál, tak jsem se snažil chopit výzvy. Popravdě, tento nápad jsem měl v hlavě vlastně už několik let, ale vždycky jsem si našel výmluvu sám v sobě, proč tam nejít. Můj vlastní strach z neúspěchu mě pokaždé vyřadil ze hry. Až letos jsem se zdravě naštval a šel do toho. Už jenom vzhledem k mému věku. Soutěž je věkově omezená a už teď jsem tam nejstarší. Nikdy bych si neodpustil, kdybych to alespoň nezkusil.
Můj původní plán byl odcestovat do Austrálie studovat angličtinu. Vrátil bych se sice se spoustou nových zkušeností a dobrou angličtinou, která mě, přiznávám, trochu trápí, ale po návratu už bych nestihl tuto soutěž. Nebylo na co čekat. Když člověk nezkusí, tak nikdy nezjistí.

Jak vaši účast v soutěži vzalo okolí?
Tato otázka je pro mě velmi zapeklitá. Byl jsem z hodně reakcí překvapen, ať už pozitivně, či negativně. Myslím, že tohle je ta chvíle, kdy člověk pozná opravdové přátele. Popravdě dodnes si nejsem některými lidmi jistý, jestli je jejich přejícnost ve tvářích opravdová. A přiznávám, že mě to v určitých chvílích podráželo sebedůvěru. Ale beru to jako další zkušenost do života a naučil jsem se pracovat hlavně sám na sobě a nezabývat se druhými.
Nicméně pozitivní ohlasy samozřejmě převládaly – a naopak od lidí, od kterých bych takovou podporu nečekal. Moc si jí vážím. Samozřejmě se nemohu nezmínit o mé rodině a nejbližších, všichni jsou z toho nadšeni. A i když to se mnou nemají kvůli tomu úplně jednoduché – jsem totiž tak trochu nervák, když mi o něco opravdu jde – vždy budou stát při mně a přát mi jen to nejlepší.

Máte za sebou soustředění v Novém Městě nad Metují – jaké bylo?
Této otázky jsem se trošku obával, protože ze soustředění jsem přijel se smíšenými pocity. Ne tak z toho, co se tam odehrávalo, ale hlavně sám ze sebe.
Na začátku, když jsem postoupil, jsem si řekl, že si to chci hlavně užít a nechci se soustředit na cíl, ale na tu cestu. Jak už to tak bývá, tlak a vidina dosti reálné výhry mě trochu semkly a přestal jsem být uvolněný a svůj. Začal jsem nad vším moc přemýšlet, a to byla asi ta největší chyba. Jako bych zapomněl na svou největší zbraň, a to jsem já sám. Nejsem se sebou úplně spokojený, představoval jsem se v této roli úplně jinak. Ale jak se říká, člověk míní, život mění.

Ale aby to nevypadalo, že z toho mám jenom ty špatné pocity, naopak musím říct, že se všemi úkoly, co pro nás byly připraveny, jsem se popral dobře. Od natáčení medailonků, po rozhovory pro media, až po přehlídku. V tomhle smyslu jsem si to užíval. A když už nic jiného, je to obrovská zkušenost do života a člověka to opravdu zocelí.

Různé přednášky, jako třeba s Martinem Gardavským či se stále vitálním a nepřekonatelným panem Přeučilem, nikdy nezapomenu. Normálně bych neměl nikdy tu čest být u toho. Poznal jsem lidi, které bych nikdy nepoznal. Jsem moc vděčný, že jsem to mohl zažít, a doufám, že spoustu nových zážitku díky této soutěži ještě získám.

Jaká je parta finalistů? Vládne tvrdá konkurence?
V první řadě bych chtěl podotknout, ať si každý říká co chce, každý z těch kluků tam je opravdu právem. Za tu dobu, co jsem je stihl alespoň trochu poznat, každý je něčím výjimečný. Myslím, že letos si dala porota hodně záležet na výběru. Každý je jiný, a to je koření této soutěže. Takže svým způsobem vidím konkurenci v každém z nich. I když podle mě má člověk vždy největšího konkurenta hlavně sám v sobě. V mém případě záleží, v jakém rozpoložení se nacházím, a podle toho se potom dějí, nebo naopak nedějí velké věci.

Co se týče party, každý z nich by vám určitě odpověděl, že vládne dobrá atmosféra, a já se s tímto názorem ztotožňuji a rád to rozvedu i dále. Já jsem totiž od přírody dost vnímavý člověk a moc dobře vím a vidím, co se kolem mě děje. Muž roku je jedna velká hra a někteří tu hru hrají opravdu dobře. Teď jde o to, do jaké míry je to od nich přirozené a do jaké míry už je to jenom ta „hra".

Škoda, že není více času se poznat. Určitě bychom byli všichni chytřejší a budoucí Muž roku by byl objektivnější a tím pádem i zaslouženější. Hlavně by se mohli projevit i tací, kteří nebyli tak vidět. Myslím, že tam má spousta kluků obrovský potenciál, který nestihli ukázat v plné parádě.

Jak se udržujete v kondici?
Já se udržuji v kondici vlastně celý život. Dříve jsem hrál závodně fotbal a teď už několik let pravidelně cvičím. Nikdy jsem nebyl ten typ, co by nic nedělal, něco by mi totiž chybělo. Jsem věčný sportovec a dělám vše, co vás napadne. Já sport prostě miluji. Momentálně se hlavně snažím chodit do fitka. Chodil jsem s klukama hrát fotbal, ale na to teď není moc času, tak se těším, až si zase trochu „čutnem" merunou.

Musel jste poté, co jste se probojoval do TOP 12, něco změnit?
Kromě toho, že jsem zvýšil dávky tréninků, jsem zpřísnil jídelníček. Hlavní změnou bylo asi to, že jsem se začal více učit angličtinu, a dokonce jsem chodil na doučování. V testu, který jsme psali na soustředění, jsem sice nezazářil, ale udělal jsem ho, takže to alespoň k něčemu bylo. Samozřejmě, pokud by se mi poštěstilo a měl bych reprezentovat ČR na nějaké mezinárodní soutěži, budu makat i nadále. V opačném případě nejpravděpodobněji odcestuji, podle původního plánu. Naučit se pořádně řeč a cestovat je další z mých snů. Já to s tou změnou života totiž myslím vážně a v podstatě nezáleží, jak soutěž dopadne.

Finále je už příští týden – jste nervózní?
Ano, už příští týden, já vím. Nervózní? Přiznám se, že vůbec. Víte, po soustředění jsem si řekl, že už se nebudu ničím stresovat. Chci se dostat do pohody, jako na začátku, kdy jsem si říkal, že o nic nejde a nemám co ztratit. Jenom tak jsem byl silný. Zbytečné přemýšlení o něčem, co jak bude a nebude, mně ubližovalo. A když už nic, tak si to finále chci naplno užít. V životě jsem se naučil, že není tak důležité, jak životní příběhy začínají nebo jak probíhají, ale hlavní je, jak končí. To si každý pamatuje. Chci, aby ten poslední pocit, co zůstane ve mně i v mém okolí, byl přinejmenším nadšení. Hlavně tam chci ze sebe vydat vše nejlepší, abych odešel ze vztyčenou hlavou a měl ze sebe dobrý pocit, jako poprvé, když jsem do této soutěže přišel.

Tím pádem ani nic neočekávám, můžu jenom získat. Možná tak jediné, co můžu očekávat a doufat v to, je, že u lidí, co ve mě tak věří a nepochybují o mně, se nic nezmění, ať už ta soutěž dopadne jakkoli.

Všem moc děkuji za podporu, kterou jste se mi snažili celou dobu předávat. Ale teď už je to jenom na mně. A pamatujte, že život není o tom, co se vám v něm stane, ale jak se k tomu postavíte.

Autor: Iva Janoušková

16.8.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Počasí na Vánoce a v závěru roku? Mráz jen v noci, srážek bude méně

Praha - Teploty v závěru roku včetně Vánoc by se přes den měly držet slabě nad nulou, v noci bude mrznout. Výkyvy jsou ale možné, uvedli meteorologové ve čtyřtýdenním výhledu počasí. Sněhu a deště bude ve srovnání s dlouhodobým průměrem méně. Výhled dnes zveřejnil Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ).

Na pražském Smíchově aktivisté prodávali "psí maso"

Praha - Ke koupi "vánočních psů" v sobotu vyzývali aktivisté na pražském Smíchově. Protestovali tak proti tradičnímu vánočnímu prodeji a zabíjení kaprů v ulicích. Akci pořádala organizace 269life, která dlouhodobě upozorňuje na utrpení zvířat v různých odvětvích průmyslu.

Při nehodě dvou aut v Rajhradě se zranil kojenec

Rajhrad – Čtyři zraněné včetně jednoho kojence si vyžádala nehoda dvou osobních aut. Ta se střetla v sobotu dopoledne v Rajhradě na Brněnsku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies