'Role Billa Austina v muzikálu Mamma Mia! je pro mě výzvou,' říká zpěvák

Do města perníku zavítal během svého akustického turné jeden z nejvýraznějších hlasů tuzemské hudební scény, populární zpěvák PETR KOLÁŘ. Ten vystupoval už od svých osmnácti let s řadou rockových kapel. Důležitým bodem v jeho kariéře bylo navázání spolupráce s uznávaným hudebním skladatelem Karlem Svobodou. Píseň Ještě, že tě, lásko, mám se stala megahitem a svého času nejhranější skladbou v českých rádiích.

Kromě koncertů se svou kapelou se několikanásobný stříbrný slavík objevuje též na muzikálových jevištích.

V současné době ztvárňuje roli Billa Austina v novém muzikálu Mamma Mia!. Diváci ho však mohli vidět už v muzikálech Dracula, Vlasy, Tři mušketýři, Hamlet, Krysař a spoustě dalších.

Nejen o tom hovořil v rozhovoru pro Deník.

Jaký je to pocit vrátit se do východních Čech? Jak jste se těšil na pardubický koncert?
Těším se na každý koncert, takže i na ten v Pardubicích. Hrajeme tu poměrně často. Není to zas tak dlouhá doba,  co jsme zde byli naposledy. Vždy je tady dobré publikum a atmosféra. Mám pocit, že jsem tady hrál snad s každou kapelou, se kterou jsem zpíval.  Bylo to pokaždé příjemné. Stejně tak i tentokrát, i když to byl akustický, komornější koncert než obvykle.

Proč jste se rozhodl pro akustický koncert? Nemáte pocit, že je to teď v Česku trochu móda?
Tahle móda začala už někdy
v sedmdesátých letech minulého století, i když tehdy samozřejmě ještě ne u nás. Ale určitě už i tady hrály v té době nějaké party akusticky. Je pravdou, že teď je toho trochu moc, všichni dnes hrají akusticky. Ale já jsem už před pěti lety měl akustické koncerty, takže to pro mě není nic nového. Je to taková poloha, která je příjemná sedícímu publiku. Tak to prostě je. První turné jsem navíc hrával po divadlech i zámcích, což bylo moc hezké prostředí. Koncert je navíc hodně muzikantský. V této úpravě zase z písniček vylézají věci, které v té klasické podobě mohou lehce zaniknout. Určitě v tomto pojetí lépe vyzní třeba saxofon.

Vaše akustické album se také moc dobře prodává. Čím myslíte, že to je, že posluchači mají právě tenhle styl rádi?
Je to asi tím, že akustické koncerty jsme se vždycky snažili spojit s obrazem. Proto jsme vydávali i DVD. Pro posluchače je to zřejmě příjemnější pro chvíle, kdy má člověk čas si sednout, dát si skleničku dobrého vína a užít si hudbu. Já sám to mám rád u jiných interpretů.

V současné době vás plně zaměstnává také muzikál Mamma Mia!, kde ztvárňujete roli Billa. Čím vás tento muzikál zaujal?
Muzikál Mamma Mia! jsem  bral jako výzvu. Ne, že bych každý den doma poslouchal písničky skupiny ABBA, ale vnímal jsem už jako dítě, že se hrály v rádiích a lidé je znají. Muzikál je složený z hitů této světoznámé formace, má milý, veselý příběh. Určitě je to hezká podívaná pro rodiny.  Osobně jsem roli Billa Austina bral jako výzvu, protože je hodně činoherní. Spousta kolegů, která se mnou v tomto muzikálu účinkuje, se živí herectvím, takže jsem to bral svým způsobem jako školu.

Jaké jsou zatím vaše dojmy
z tohoto muzikálu?
Říkali mi, že prý jsem dobrý. (úsměv) Sám jsem k sobě velmi kritický, ale pokud by to nebylo v nějaké normě, tak by mě asi ani nepustili na premiéru. (smích)

I reakce diváků jsou pozitivní…
Reakce diváků ano a kritika vždycky na všechno bručí, to známe. Nicméně muzikál Mamma Mia! se ani netváří  jako nějaké velké umění. Důležité je, že zde hraje živá kapela a zpívají se písničky, které lidé znají a mají je rádi.  Pokud diváci odcházejí z divadla veselí, usměvaví, spokojení, broukají si notoricky známé písničky a smějí se v komických scénách, které tam jsou, tak to je přece to nejlepší, co nás může potkat.

Dá se říci, který muzikál z těch, v nichž jste účinkoval, vám nejvíce přirostl k srdci?
Asi to byl ten první, kterým jsem do tohoto světa vstoupil. To byl muzikál Dracula. Potom určitě i muzikál Vlasy, kde jsem měl svoji první velkou roli a hlavně sólovou písničku. To je vždycky důležité. Na ně vzpomínám rád. Ale za ty roky jich bylo opravdu hodně – Johanka z Arku, Hamlet a mnohé další. Takovým zlomovým muzikálem byl Golem či Tři mušketýři, kde jsme svedli i několik šermířských soubojů.

V čem vás muzikály přitahují?
Hlavně je to parta lidí, která  muzikály prochází a  mě baví se s nimi potkávat. Většinou je na muzikálech působivé i to, že mají nějaké historické téma. To mě také zajímá. Člověk se tam může hezky vyblbnout a i ve svých sedmačtyřiceti letech se pořád má šanci cítit  jako kluk.   (td, mm)