VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rosnička srpnové výročí nepřežila, ale život šel dál

Pardubice - Pardubická chartistka Jarmila Stibicová vzpomíná na vpád vojsk v roce 1968.

21.8.2013
SDÍLEJ:

Jarmila StibicováFoto: DENÍK/Jiří Sejkora

Když jednotky Varšavské smlouvy začaly obsazovat území Československa, byla druhý den doma po příjezdu ze Spojeného království. „Moje první myšlenka byla, že kdyby to bylo o dva dny dříve, tak bych v Británii zůstala," vzpomíná pardubická chartistka Jarmila Stibicová, která týden před osudným jednadvacátým srpnem oslavila pětatřicáté narozeniny.

Že se do vlasti vrátila, tehdejší členku přípravného okresního výboru Klubu angažovaných nestraníků nemrzelo. „Později jsem si uvědomila, že moje místo je tady a že dokud to bude možné, musím studentům říkat pravdu," uvádí Jarmila Stibicová, která tehdy učila na pardubické chemické průmyslovce.

„Tehdy ani nebyl strach, byla tendence ukázat jim odpor a gramotnějším vysvětlovat, o co jde a že byli podvedeni vládou. O situaci se velmi zajímal například velitel vojáků u pardubického nádraží. Byl to šok i pro ně," konstatuje celoživotní bojovnice za lidská práva.

I když věděla, že obrodný proces ve společnosti nemůže pokračovat, protože Rusové by to nepřipustili, dál však neúnavně šířila letáky. Tvrdila, že je potřeba využít čas, který na světě má.

Výročí drastičtější

Rodiče ji podporovali i tehdy, když kvůli tomu musela k výslechům a následně ji v srpnu 1969 odsoudili. „Tenkrát byly ještě solidní poměry, dostala jsem jen půlroční podmínku," říká Jarmila Stibicová a dodává, že výročí okupace bylo drastičtější, protože už proti nim stáli Češi z milic ministerstva vnitra.

Na podporu požadavků Jana Palacha ve škole zorganizovala i dvoudenní hladovku. „Připojili se i někteří zletilí studenti. Nikomu jsme nebránili. K naší škole se ale žádná jiná nepřidala, jen zdravotní s námi byla solidární."
Kvůli svým politickým postojům sama ve škole dlouho nevydržela.

Po odchodu z chemické průmyslovky vyučovala jako svobodné povolání jazyky. I toho však brzy musela nechat. Podepsala totiž Chartu 77.

Smrt rosničky

Na 21. srpen 1968 si poté vzpomněla i u prvního výslechu. „Než Zdeněk Mlynář emigroval, nechal nám rosničku, která na výročí srpna umřela. U výslechu jsem pak řekla, že rosničky vždy reagují výrazněji než příslušníci Státní bezpečnosti. Jednoho z nich to rozesmálo, druhý se velmi rozzlobil," usmívá se žena, která obvykle u výslechů neříkala nic.

Hromadný a přitom ukázněný odpor si už dnes představit nedokáže. „Jednadvacátý srpen 1968 by se ale měl připomínat, určitá část mladé generace o něm dnes vůbec nic neví. Nastal velký etický skluz směrem dolů. Ale doufejme, že naděje umírá poslední," uzavírá východočeská chartistka Jarmila Stibicová.

Autor: Redakce

21.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.
6

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
53 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

S prezidentem je spokojena více než polovina Čechů, tvrdí průzkum

S prací prezidenta republiky jako instituce je spokojeno 57 procent Čechů. Podle nadpoloviční většiny lidí Miloš Zeman plní předvolební sliby a je prezidentem všech občanů. O tom, že Zeman vytváří dobrý obraz Česka v zahraničí, je přesvědčeno 42 procent občanů. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění, který provedla agentura Kantar.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Rektora ČVUT chtějí senátoři odvolat, ohradil se proti nim

Rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze Jan Konvalinka se ohradil proti nařčením členů Akademického senátu školy, kteří tento týden podali návrh na jeho odvolání. Reaguje v něm na deset bodů, které čtyři senátoři uvedli jako motiv pro jeho odvolání. Převažují v nich důvody týkající se napjatého hospodaření univerzity. Podle Konvalinky nejsou tvrzení pravdivá.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies