VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Stáž o pracovním trhu české účastníky v Anglii velmi překvapila

Chrudim, Manchester /ROZHOVOR/ - Centrum J. J. Pestalozziho se zapojilo do projektu výměny zkušeností v práci s mladými lidmi ohroženými ztíženým uplatněním na pracovním trhu, který organizuje Centrum pro veřejnou politiku v Praze.

21.9.2013
SDÍLEJ:

ÚČASTNÍCI stáže před azylovým domem pro muže.Foto: Iveta Blehová

Minulý týden se uskutečnila stáž v anglickém Manchesteru, kde organizace Nacro a Youth Association hostily české účastníky z řad pracovníků ze sociálních služeb a mladých nezaměstnaných. Za chrudimské Centrum J. J. Pestalozziho se zúčastnila jeho pracovnice Iveta Blehová.

Jaký program pro vás připravili britští kolegové?

Stáž začínala učením venku s využitím outdoorových aktivit. Mohli jsme si vyzkoušet, jak v Youth Association ve Wakefieldu pracují s mládeží ohroženou sociálním vyloučením (drogy, alkohol, trestná činnost, prostituce).

Formou přespolního „běhu" měli účastníci pomocí map či GPS hledat předměty ukryté na různých místech v přírodě. Šlo o to zaujmout mladou rizikovou mládež, vtáhnout ji do aktivit a zároveň naučit orientaci v krajině, práci s mapou, komunikaci, spolupráci v jednotlivých týmech, překonávat komunikační bariéry (strach, ostych, tréma). Naučí se umět přijmout porážku, zažít vítězství, ale také to pomůže budovat důvěru mezi klienty a pracovníky. I zde platí, kdo si hraje, nezlobí.

Nyní můžete porovnávat, jak se liší anglické sociální služby?

Výhodu vidím v jednoduchosti systému. V Anglii nemají povinnost mít odborní pracovníci vyšší odbornou či vysokou školu, stačí praxe a zkušenosti. Pracovat v sociálních službách může každý, kdo osobnostně odpovídá, má dostatek porozumění, energie a chuti. Není potřeba tolik kulatých razítek jako v ČR, kde legislativa zpřísňuje a standardizuje. V Anglii se podle pracovníků Youth Association ustupuje od striktních nařízení.

Rozdíl mezi Anglií a ČR vidím v i práci úředníků. Někteří pracovníci odboru sociálně právní ochrany dětí mají kanceláře přímo v budovách neziskovek, platí nájem, čímž přispívají organizacím a navíc mají možnost sledovat práci pracovníků, dobrovolníků i klientů. Jednoduše k nim mají blízko. Dle mého názoru je to výhodné pro obě strany.

Zmínila jste dobrovolníky, mají o ně v Anglii nouzi?

Naopak. V malých organizacích pracuje například 15 stálých pracovníků a 40 dobrovolníků. Větší organizace mají na 100 pracovníků 100 až 150 dobrovolníků. Jedná se především o mladé lidi, nezaměstnané či studenty.

Po skončení dobrovolnické práce dostávají osvědčení o absolvování praxe, kterou mohou uplatnit při přijímacím řízení na vysoké školy či při žádosti o nové zaměstnání.

V Anglii je prestiží pracovat v charitativních organizacích. Noví dobrovolníci začínají na základních pozicích, ale mají možnost „profesního růstu". Což je pro ně motivující. Více pozic, více zkušeností, více možností pro budoucí práci.

Myslíte, že by tuto praxi šlo aplikovat i u nás?

Doufám, že ano, protože by to bylo prospěšné pro obě strany. Mladí nezaměstnaní by neztráceli již osvojené pracovní návyky či dovednosti a navíc by získávali nové. Nebyl by čas na nudu a s ní spojenou přímou cestu na šikmou plochu v podobě alkoholu, drog a trestné činnosti. Zaměstnavatelé by ušetřili mzdové náklady.

Důležitý je však zájem, odpovědnost a preciznost odvedené práce, aby se nakonec nestali pro organizaci přítěží. U nás dobrovolnictví nemá tradici, ale možná je to pro naši generaci šance něco nového vytvořit, za co bychom se před našimi dětmi nemuseli stydět.

Vyjma dobrovolníků, co vás ještě zaujalo?

V Anglii fungují organizace, které pomáhají klientům začít podnikat. Nabízejí jim právní a kariérní poradenství a pomoc při vedení účetnictví. U nás takovou organizaci neznám. Myslím si, že pokud by někdo podporoval a dohlížel na „rozjezd" mladých lidí při podnikání, mnoho z nich by nemuselo být na úřadu práce. Dnes je to za daných podmínek obtížné, pro danou cílovou skupinu nedostižné. Tato služba na trhu chybí.

A co práce s narkomany?

Nejzajímavější bylo setkání s uživateli, kteří využili služeb Nacro. Jednalo se o alkoholiky, narkomany a prostitutky. Zajímavé bylo, že do pobytových zařízení jsou přijímáni klienti i v akutní fázi závislosti. Motivují se k aktivnímu řešení situace, poté podstupují detoxy, po kterých se vrací zpět do služby, aby se s nimi pracovalo dále.

Oceňuji možnost, že bývalí klienti mohou pracovat po skončení užívání služby v organizaci jako dobrovolníci. Dokonce je možné po dvou letech požádat o přijetí do pracovního poměru. U nás vidím problém při přijetí do pracovního poměru při předkládání výpisu z rejstříku trestů.

Změnila stáž něco?

V průběhu pobytu se výrazně změnil postoj některých nezaměstnaných, kteří se s námi účastnili stáže. Na začátku byl pro některé problém ráno vstát, jít na snídani a být včas na stanoveném místě, pro jiné to byly obavy z autorit, nedůvěra ve vlastní schopnosti a možnosti jakkoli přispět. V závěrečné fázi stáže bylo zajímavé pozorovat změnu v přístupu i postoji.

Bez ostychu pokládali otázky jak kolegům, tak i anglickým partnerům. Zmizel strach, nedůvěra v sebe sama. Většina projevila zájem pracovat v neziskových organizacích a absolvovat rekvalifikační kurzy, pochopili jejich důležitost a význam.

Takže stáž hodnotíte kladně?

Výhodu vidím ve výměně zkušeností a názorů mezi všemi účastníky stáže. Jsem přesvědčena, že můj pohled výrazně ovlivnili nejen zahraniční partneři, pracovníci státní správy, ale především mladí nezaměstnaní. Jejich pohled bez profesní slepoty a nezaměřený jedním směrem byl příjemným překvapením.

LUKÁŠ VANÍČEK

Autor: Redakce

21.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Hasiči na brnířovské návsi čerpají vodu pro boj s ohněm.
AKTUALIZUJEME
14

Požár na Domažlicku zasáhl asi tři hektary lesa

Ilustrační foto.
29

Provozovatel kiosku u Pekla skončil kvůli EET. Hledá se náhrada

Poslední rozhovor Věry Špinarové pro Deník: Stále miluji živá vystoupení

/ROZHOVOR/ Připomeňte si spolu s námi Věru Špinarovou v posledním velkém rozhovoru, který poskytla Deníku loni v prosinci - tři dny před svými půlkulatými narozeninami. Rozjímala tehdy například nad vánoční svátky, které měla moc ráda. Jen se jí nelíbil ten shon a nakupování…

DOTYK.CZ

Zbloudilé kulky v Riu: Násilí v brazilských ulicích má čím dál více obětí

Jedné letní noci šla brazilská rodina do restaurace v Iraja, v severní části Ria de Janeira. Pár nechal svoji dvouletou dceru Sofii hrát si na venkovním hřišti. Prostor byl chráněn od ulice bránou, takže se zdál ve městě s šokující mírou kriminality ještě relativně bezpečný. Bezpečí je v Riu stále jedním z hlavních témat. Iraja, kde bydlí hlavně příslušníci střední třídy, je obklopena nejvíce násilnými oblastmi a zločinci jsou tam poměrně aktivní.

Sexuální asistentky poskytly postiženým zatím 250 asistencí

Pětice sexuálních asistentek, jejichž služby využívají lidé s postižením či senioři, poskytla za téměř rok a půl svého působení na 250 asistencí. Na speciálně vyškolené pracovnice se obracejí nejen přímo klienti, ale také jejich příbuzní i zařízení pro handicapované. Společnost počítá do budoucna s vyškolením dalších asistentek, ale také asistentů.

Z berlínského muzea ukradli stokilovou zlatou minci

Neznámí pachatelé se v noci na dnešek vloupali do Bodeho muzea na Muzejním ostrově v centru Berlína a odnesli stokilogramovou zlatou minci v nominální hodnotě milion dolarů (24,8 milionu korun).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies