Do soutěže bylo přihlášeno celkem čtyřicet sedm návrhů, magistrát ocenil nejlepších šest, které jsou nyní k vidění v Machoňově pasáži.

Jaká je základní myšlenka vašeho návrhu?
Pocta Janu Kašparovi. Jako letec zdolával výšky, nebál se. Měl jsem mnoho pracovních variant památníku a všechny jsem situoval do výšky až nad úroveň okolních staveb. Přišlo mi, že toto je krajina Jana Kašpara, vzduch a vítr,  nikoliv chodník. Hledal jsem také výšku, ze které je vidět na Prahu,  tedy místo, kam Kašpar směřoval svůj slavný let. Navíc červené světlo, které na vrchu stožáru svítí, bude patrné z velké dálky.

Památník je netradiční. Jaké důvody vás vedly k tomuto vertikálnímu řešení?

Nemyslím si, že je to netradiční památník.  Kdyby okolní budovy nebyly tak vysoké, nemusel jsem jít s památníkem až tak vysoko. Jan Kašpar se narodil v místě památníku, stávala tam Veselka. Toto prostředí se za posledních 130 let velmi změnilo. Dnes prostor obklopují osmipodlažní budovy, rušný provoz centra, reklamy. Zdálo se mi neadekvátní umístit památník na chodník pod patnáctimetrovou reklamu na objektu Magnum.

Poznají lidé, že je památník oslavou letectví?

Na vrcholu stožáru je umístěné tlumené červené světlo, takzvané překážkové návěstidlo malé svítivosti. Všichni to známe jako prvek, kterým se označují vysoké budovy a stožáry jako ochranné a orientační body pro noční lety. Toto světlo je těžištěm celého návrhu, patrné ve dne i v noci. Před odevzdáním soutěžních návrhů jsem několika lidem, kteří vůbec nevěděli, o co jde, ukazoval finální verzi a pozoroval jejich reakce. Všichni zmiňovali letadla, letiště, majáky. Tím jsem si ověřil, že návrh je srozumitelný, což potvrdila i komise.

A co byste mohl dodat k větrnému rukávu, který je také součástí památníku?
Když jsem se byl podívat na Kašparovo letadlo v Národním technickém muzeu v Praze, uvědomil jsem si, jak se asi musel Jan Kašpar cítit v té výšce bez kokpitu. Při tvorbě návrhu se mi tato myšlenka stále vracela, ta představa ohromující  síly a zvuku větru. Proto větrný rukáv, jako instrument současné doby, který dynamiku větru nyní v dopravě  znázorňuje. Navíc je to po červeném tlumeném světle další jasný atribut letectví, který jsem se odvážil použít. Zachytil  jsem za poslední dva týdny k větrnému rukávu mnoho poznámek na internetu i mezi lidmi. Utvrzuje mě to v přesvědčení, že lidé to vnímají a rozumí tomu.

Podle informací Deníku jste měl jednání s primátorkou Pardubic Štěpánkou Fraňkovou. Přiblížil se váš návrh realizaci nebo se bude čekat na výsledky ankety mezi obyvateli Pardubic?
Máte pravdu, měli jsme krátkou schůzku s paní primátorkou a  hlavní architektkou Pardubic Pavlou Pannovou. Dostalo se mi ujištění, že všechny další kroky směřující k realizaci budou v souladu s platnou legislativou, tedy se zákonem o veřejných zakázkách a  schválenými soutěžními podmínkami. Výsledky architektonické soutěže jsou podle vyjádření primátorky nezpochybnitelné, vítězný návrh je již vybrán.  Další postup  tedy nyní závisí na magistrátu.