VYBERTE SI REGION

Tomáš Teplý: Vpřed postupuji krok za krokem

Ústí nad Orlicí - Chutnají nám jiná piva, jiná svíčková, ale představu, jak by nám měly být v restauraci naservírovány, máme všichni zhruba stejnou. V příjemném prostředí, na čistý stůl a vlídným personálem. To jsou základní kritéria, na kterých postavil provoz Měšťanského pivovaru v ústeckých Hylvátech jeho majitel Tomáš Teplý. A to dokáží hosté ocenit, rádi se vrací, facebookový profil pivovaru plní pozitivními vzkazy.

21.11.2015
SDÍLEJ:

Měšťanský pivovar v Ústí nad Orlicí - Hylvátech. Foto: Lukáš Prokeš

Hylvátský pivovar má velmi zajímavou historii. Kdysi byl rychtou, šlechtickým velkostatkem i skladištěm zeleniny. Tomáš Teplý rozsáhlou rekonstrukcí vrátil devastovanému objektu vzhled zámečku a loni v květnu otevřením Měšťanského pivovaru začal psát jeho novou historii. Některé představy majitele rozválcovala realita: „Myslel jsem si, že pro mě bude místem odpočinku," říká v rozhovoru Tomáš Teplý. Postupně, krok za krokem, plní svoje cíle.

Jak hodnotíte prvních 18 měsíců, které uplynuly od zahájení provozu Měšťanského pivovaru?
Velice pozitivně, o pivovaru říkám, že je to malý velký zázrak. Nejen že se mi jej podařilo opravit, ale doslova do něj proudí lidé. Za to jsem nesmírně vděčný, a to byl koneckonců i záměr celé rekonstrukce.

To nakonec dokresluje i jeho facebookový profil, který má téměř pět tisíc fanoušků…
Laiky na facebooku vám návštěvnost neudělají. Ale jak jsem říkal, návštěvnost pivovaru, to je zázrak. Zásluhu na tom má i personál, kuchyně. I my bojujeme s nešvary, které návštěvníkům restauračních zařízení vadí. Ne každý číšník se chová tak, jak by měl, nechce pracovat v tempu, jaké je v pivovaru nastavené, a tak stále probíhá výměna nekvalitních zaměstnanců za kvalitní. Pravda je, že kvalitních lidí je málo a to není jen v tomto oboru, to platí všeobecně. Stalo se, že hosté odešli nespokojení, protože neměli rezervaci a nevešli se, ale to jsou zcela mimořádné případy.

Neumíte si představit, kolik času jsem před otevřením pivovaru strávil přemýšlením, zda je to smysluplná investice, zda není šílenství otevřít v Hylvátech tři restaurační zařízení v jednom. Ale stalo se, co jsem si přál. Lidé do pivovaru chodí. Kuřácká pivnice je tu pro ty, kteří holdují pivu, v kavárně převládá ženský prvek, restaurace láká všechny věkové generace, chodí k nám celé rodiny na slavnostní obědy, slavit narozeniny i výročí. O sobotách tu přes léto bývaly svatby a rezervace máme už i na příští rok. Pivovar je oblíbeným místem na oběd, počet vydaných jídel dosáhl už jednou úžasného čísla 197. Obrovským táhlem bylo v létě venkovní atrium, proto jsme zde nechali nainstalovat venkovní klimatizaci, která ochlazuje okolní vzduch pomocí vodní tříště.

Opravy rozsáhlého objektu byly rozfázovány do více etap, co je ještě před vámi?
V té první se nám podařilo otevřít kavárnu, pivnici a restauraci. Hlavně restaurace prošla za rok a půl provozu největší proměnou. Probíhala za plného provozu a o to byla náročnější, ale prvořadé bylo, abychom tím nijak neobtěžovali hosty. Nedávno se uskutečnila první módní přehlídka a výstava v kongresovém sále, který jsme otevřeli pro tuto příležitost, takže část lidí už měla možnost posoudit, jak se další etapa rekonstrukce pivovaru povedla. V kongresovém sále je 155 míst na sezení a vejde se do něj až dvě stě lidí. Počítáme s tím, že bude využíván pro školení a kongresy firem, ale i jako prostor pro pořádání výstav či koncertů. Mým dalším cílem bylo dokončit a a vybavit hotel. Z toho jsem měl velkou obavu, z povahy věci vím přesně, jak nemovitost opravit, ale jak zařídit interiéry, to je pro mne oříšek. Postupuji pomalu. Zaslechl jsem, když jeden z našich hostů svým anglickým kolegům říkal, že postupujeme „step by step". A to se mi strašně líbilo. Ono to tak je. Udělám jeden krok, posoudím, zda byl správný a když ano, naváže na něj další krok. Proto mi možná některé věci trvají tak dlouho. Při zařizování interiéru to má logiku. Vše musí být sladěné, mít jednotný styl. Hotel je již víceméně v provozu, zbývá dovybavit interiér posledního z pokojů. Hlavně v letních měsících se pivovar stal vyhledávaným místem svateb a svatebčané již měli možnost naše pokoje vyzkoušet. Podle zápisů v návštěvní knize soudíme, že odjížděli vždy spokojení.

Nikdy jste se netajil s tím, že vaším snem je výroba vlastního piva. Blížíte se k cíli?
Na to se mě ptá spousta lidí a já odpovídám vyhýbavě. Jsem stavař, ne sládek, prioritní bylo objekt opravit a těch stavařských věcí je pořád víc než dost. Areál je tak rozsáhlý a nápadů, co s těmi prostory tolik, že vaření piva stále odsouvám. Varna, tedy prostor, kde se bude pivo vařit, už je připravená, propojení varny s ležáckými sklepy nachystané, s dodavatelskými firmami jsem již licitoval o nákupu technologie na vaření piva, ale je to cenově velmi náročná investice a zatím jsem se nedostal na cenu, jakou bych si představoval. A upřímně, po otevření pivovaru toho bylo tolik, se zavedením kuchyně, zaběhnutím servisu a stabilizací personálu, že si nedovedu představit ještě k tomu začít vařit vlastní pivo a nechat se veřejností hodnotit, zda je dobré nebo špatné…

Pravda, Češi jsou národ pivařů a na kvalitu piva jsou přísní.
Přísní jsou všichni, i hosté v restauraci. Každý ví, jaká svíčková je ta nejlepší a vaše nejlepší svíčková je určitě jiná, než ta moje.

Vraťme se k rekonstrukci, čím bude pokračovat?
Možná všechny překvapím, ale v dalším sále, který se chystám rekonstruovat, má být fit studio. Menší tělocvična, ve které by se dal provozovat spinning, fitbox a další tělesné aktivity. Sezení už bylo dost. Protože i v řadách personálu jsou sportovci, panuje všeobecná shoda, že by bylo skvělé, kdyby tu mohli nejen pracovat, ale také si i zacvičit. Samozřejmě by to byl i prostor určený veřejnosti. Plánů je spousta: kulečníkový sál, relax centrum, pivní lázně, které by následovaly po zprovoznění vlastního pivovaru, v úvahu připadá i sauna. Objekt pivovaru je tak velký, že těch možností je nepřeberně. Ale na každý projekt jsou potřeba peníze. Vidím to tak, že rekonstrukce objektu pivovaru je možná v polovině, možná lehce za polovinou k cíli.

V Měšťanském pivovaru žádný dětský koutek nenajdete… Podle vašeho názoru totiž děti do žádného koutu nepatří, a tak tu mají k dispozici rovnou celou místnost a venkovní hřiště. Jak takové velkorysé pojetí kvitují rodiny s dětmi?
Kvitují. Sám mám malého syna a jako každý rodič uvítám, když v restauračním zařízení je prostor určený jen dětem, kde se zabaví. Náš je větší, protože i prostory pivovaru jsou větší. Nepřijde mi to jako něco mimořádného, dnes už by to měla být spíše standardní věc.

Vaši hosté si během léta zvykli na koncerty, chystáte i další akce?
Koncertů bylo v letošním roce víc, chtěl jsem, aby vyplňovaly páteční večery. Zveme místní kapely a uskupení. Koncert Fleretu byl prvním, na němž se platilo vstupné. Bál jsem se, že návštěvnost bude malá, ale opak byl pravdou. Na příští rok připravujeme dva stěžejní koncerty, termín zveřejníme na našich facebookových nebo webových stránkách. Budou to interpreti, které mám osobně rád. Tím prvním je Lenka Filipová. Mám naprosto jasnou představu, přál bych si, aby bylo letní parno a Lenka Filipová nám z pódia zazpívala zrovna tuhle písničku. Na koncert se těším a doufám, že vyjde počasí. Ale i kdyby ne, samozřejmě připravíme mokrou variantu, do kongresového sálu se vejde až dvě stě posluchačů. Druhým interpretem, s nímž máme předjednaný koncert, je pan Vladimír Mišík.

Nelitoval jste někdy, že pivovar nestojí v centru, ale v okrajové části města?
Kdyby stál pivovar někde poblíž Hradce Králové, možná by měl obrat dvakrát tak velký. Ale uvařit a obsloužit tolik hostů už musí být na úkor něčeho. Nechtěl bych, abychom vařili stovky hotovek a běželo to tu jak v závodní jídelně. Můj záměr byl jiný. Začal jsem ho rekonstruovat proto, aby byl místem odpočinku. Pro mě, jako majitele a personál jím není, ale je jím pro naše hosty. Lidé už ví, co od nás mohou čekat. Vsadil jsem na čistotu, na profesionální vystupování personálu, na kvalitu jídla, chtěl jsem lidem nabídnout restauraci, kde se nají na čistém, bílém ubruse, před sebou budou mít vyleštěnou skleničku, pod sebou čistou podlahu a to se myslím povedlo. Lidé to vnímají… a vrací se zpátky.

Troufli byste si pozvat na oběd či večeři obávaného šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha?
Pozvat si Zdeňka Pohlreicha a nechat se rozcupovat nebo vychválit do nebe? Já nejsem zastáncem rychlých soudů. Sami se snažíme strkat laťku výš a výš. Měřítkem jsou pro mě lidé, kteří buď chodí, nebo ne. Už jsem zažil, jak to vypadá, když někdo v televizi hospodu vychválí, pak se v ní sejde půlka republiky a většinu naštvaných zákazníků musí poslat pryč, protože je není kam posadit. Tak to bych opravdu nechtěl. Sami se zlepšovat a gastronomii posouvat dál a dál, to je ta nejlepší cesta.

Zákaz kouření v restauracích jste jeho zastáncem, nebo odpůrcem?
V pivnici zákaz kouření není, je to prostor vyhrazený pro kuřáky a těch je hodně. Já sám se považuji za nekuřáka, respektive příležitostného kuřáka, kouřím v době největšího štěstí nebo největšího neštěstí. Prostor pivnice mám také rád. Nejsem zastáncem úplného zákazu kouření, myslím si, že pokud kuřáci neobtěžují své okolí, a to je priorita, neměl by jim v tom kdokoliv direktivně bránit. Kdo chce kouřit, ať kouří, my pro ně máme prostor vyčleněný.

Restaurace s pestrým jídelním lístkem láká na gurmánské zážitky. Souhlasíte s tím, že roste počet Čechů, kterým už nestačí kus flákoty na talíři?
Co člověk, to jiný názor. Co člověk, to jiná chuť. Jak jsem říkal, vaše nejlepší svíčková chutná jinak než moje. Pivovaru děkuji, že mi občas nabídne možnost se podívat do vyšší gastronomie. Někdy ochutnám některou z šéfkuchařových specialit, byť se považuji za konzervativního člověka a upřímně řečeno řízek s bramborovým salátem je pro mě vynikající jídlo. Od prvního ledna chystáme nový jídelní lístek. Přípravy se účastním a zasahuji do ní svými konzervativními názory. Jsme pivovar, takže vždycky chci mít na jídelním lístku česká národní jídla, svíčkovou, guláš nebo vepřo-knedlo-zelo. Ale samozřejmě dávám volnou ruku i šéfkuchaři, který chce mít v menu speciality světové kuchyně. Už jsme v pivovaru zkoušeli a na přání je možné připravit i pokrmy makromolekulární kuchyně.

Město se stalo majitelem pozemků naproti pivovaru, kde býval zanedbaný park. Vítáte tuto změnu? Máte nápady, jak tento prostor proměnit do ideální podoby?
Už asi před osmi lety jsem dával podnět zastupitelstvu, aby město park v Hylvátech koupilo. Dokonce jsem zvažoval možnost koupit pozemek pro pivovar, kdysi k němu patřil jako okrasná zahrada. Dokázal jsem si tu představit altán, v němž by bylo možné si odpočinout, schovat před deštěm, přemýšlel o lanovém centru v korunách stromů… Po dlouhých úvahách, kdy se to ve mně pralo, jsem se rozhodl možného nákupu neúčastnit. Myslím si, že by parky mělo vlastnit a spravovat město. Když se nám to v zastupitelstvu podařilo odhlasovat, měl jsem velkou radost. Prvořadá věc bude park udržovat, několikrát do roka sekat, osadit odpadkovými koši, stylovými lavičkami, provést odborný prořez vzrostlých stromů, aby nedošlo k nějakému neštěstí. Pak je možné vymyslet spoustu aktivit.

Zmínil jste se, že jste i zastupitelem města Ústí nad Orlicí. Cítíte se už v komunální politice jako „ryba ve vodě"?
Ze zastupitelstva mám dobrý pocit. Až na drobnou nuanci, kdy jeden zastupitel řeší problém uvnitř strany, se jednání nesou v konstruktivním duchu. My, opoziční zastupitelé, se chováme korektně, neházíme nikomu nesmyslně klacky pod nohy, neblokujeme rozhodnutí zastupitelstva, zbytečně neřečníme. Před čtyřmi lety jsem ještě jako občan chodil na zasedání zastupitelstva poctivě a pravidelně a často jsem odcházel znechucený. Říkal jsem si, že to nemá cenu a stejně mě neposlouchají. Ale asi to smysl mělo, jako s tím nákupem parku. Byl to impuls, myšlenka, která uvízla v hlavách zastupitelů a s myšlenkou pracovali.

Kdybychom mohli skočit v čase zase o další rok a půl, umíte si představit pivovar v jeho ideální podobě?
Už dnes vím, že ideálu nikdy nedosáhnu. Život je cesta a snaha k tomu ideálu dojít. Zjistil jsem, že nemá moc cenu přespříliš tlačit na pilu, věci se dějí, někdy se dějí pomalu a svět během jednoho okamžiku nezměníte tím, že budete chtít a bušit na zavřené dveře. Ideální podoba pivovaru? Že všechno šlape tak, jak má, že bude plný lidí a je jedno, jestli už tou dobou budeme mít tělocvičnu, saunu nebo kulečníkový sál. Budu rád, když se posuneme zase o kousek dál, budeme všichni zdraví a spokojení i v osobní rovině. To je asi to nejdůležitější.

Autor: Dana Pokorná

21.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies