VYBERTE SI REGION

Učitelé vedle dětí nestárnou, říká Milan Báča

Svitavy - Učitelské povolání je takřka řehole. Postavit se před několik desítek dětí a snažit se je zaujmout a mimo to je také něco naučit, chce odvahu. Ne každý by to dokázal. Své o tom ví MILAN BÁČA, ředitel svitavského gymnázia. Letošní školní rok je výroční. Učí už třicet let.

15.6.2014
SDÍLEJ:

Milan Báča je ředitelem svitavského gymnáziaFoto: Dení/ Květa Korbářová

Vy už učíte třicátý rok. Přijde vám to jako hodně dlouhá doba?
V životě člověka je třicet let dost, ale v kantořině to je trochu jiné. Jako učitelé čas vnímáme trochu jinak. Hlavně máme pocit, že nestárneme, protože máme kolem sebe pořád stejně staré spolupracovníky, a to jsou vlastně děti. Když někdo dělá na pracovišti, kde má kolem sebe vrstevníky, tak je vidí stárnout a stárne s nimi. Děti kolem nás nestárnou, tak máme pocit,že nestárneme. Proto mi připadá, že těch třicet let byla chvilka. Pořád se cítím jako mladý učitel.

Učil jste na více školách. Na které jste začínal?
Považuji za přednost, že jsem prošel všemi stupni vzdělávání. Začínal jsem na učilišti, pak jsem pracoval na střední odborné škole, tedy na obchodní akademii, poté jsem přešel na gymnázium, takže mám možnost srovnávání. Spousta kolegů i studentů se mě ptá, co bylo lepší. Musím otevřeně říct, že všude je práce zajímavá, žádná není horší nebo lepší, ale je jiná. Jinak se pracuje s dětmi na gymnáziu, jinak na učilišti. Velice mě obohatilo, že jsem měl možnost poznat všechny tři typy škol a můžu třeba i srovnávat. Poznání je to zajímavé a možná důležité. Učitel, který nastoupí po vysoké škole do jedné školy a tam zůstane po celý život, je takové zkušenosti ochuzen.

Pamatujete se na svou první vyučovací hodinu?
Pamatuji se na první hodinu jak na učilišti, tak na obchodní akademii i na gymnáziu. Když jsem přišel po vysoké škole, tak jsem byl teoreticky vzdělaný, měl jsem touhu všechno, co jsem se naučil, žákům předat. Představte si první hodiny na učilišti a já vyrukoval s problematikou historického vývoje češtiny, obecné jazykovědy, ptal jsem se žáků, které jazykovědce znají. Už na první hodině jsem narazil. Říkal jsem si, pozor, musíš brzdit. Netrvalo to dlouho, umím se přizpůsobit podmínkám.

Pamatuji se i na první hodinu na obchodní akademii. Když jsem se po své první hodině vracel do kabinetu, spletl jsem si poschodí a razantně a bez zaklepání jsem rozrazil dveře do ředitelny. Překvapení na obou stranách. Také první hodina na gymnáziu, kam jsem nastoupil v roce 1999, se mně vryla do paměti. Když jsem šel poprvé na hodinu, tak jsem řekl paní sekretářce, že když učím, je to pro mě velký svátek a nikdo mě nesmí při výuce rušit. Snad jen kdyby volal ministr školství, zavtipkoval jsem. Přišel jsem do třídy, představil jsem se studentům a najednou někdo klepal na dveře. Za nimi stála sekretářka, strašně se omlouvala, ale že si neví rady. Že jsem mluvil o ministrovi, ale neřekl jsem nic o náměstkovi ministra. A ten právě telefonoval. Byla to opravdu náhoda. Již nikdy nikdo takový nevolal, jen jednou a zrovna při mé první hodině. Všechny začátky se nedají zapomenout. Když se poprvé postavíte před třídu, tak je to takové oťukávání. Žáci jsou zvědaví, učitel je zvědavý. Hrozně záleží na prvním momentu, jak si učitel vytvoří vztah k dětem a oni zase k učiteli. První hodina je velká psychologie, pak už to jede. Když učitel zkazí první hodinu, může to mít důsledky. Proto na první hodinu s novými žáky dávám důraz, musí se povést.

Máte na to nějakou fintu?
Nejde snad o finty. Jde o navázání vztahu. Již od počátku musí žáci vědět, že je vše myšleno vážně. A musí se těšit na další hodinu. Na druhou stranu nesmí odcházet z první hodiny otřesení. Špatné je ukazovat žákům již od prvního okamžiku, kdo je zde pán. Několikrát jsem zkusil hned na první hodině rozdat papíry se slovy, že si napíšeme diktát. Žáci v takové chvíli jsou více než zaskočeni. Ten diktát bývá ona známá věta z filmu Marečku, podejte mi pero: Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc… Jen tato jedna věta. Opravili jsme si ji, pak jsem dětem řekl, aby papíry vzaly a hodily do koše. To máte pak vidět tu úlevu.

Kromě češtiny jaké předměty jste vyučoval a vyučujete?
Učím především češtinu. Studoval jsem také základy společenských věd a občanskou výchovu. Jako začínající učitel jsem spadl do kategorie tzv. účka, neboli univerzální učitel. Učil jsem tělesnou výchovu, základy automatizace, dokonce i fyziku, ale ta nebyla opravdu moje parketa. Vzpomínám si, když jsem pak přijel na fakultu a potkal jsem tam svoje učitele, docenty a profesory, kteří mě znali, jak se chytali za hlavu, když jsem jim řekl, že učím i fyziku. Jsme sice všichni učitelé všeobecně vzdělávacích předmětů. Teoreticky ten, kdo má matematiku a fyziku, může učit i dějepis. Na naší škole ale ctíme aprobace.

Za třicet let jste zažil spoustu dětí. Jak moc se změnily?
Slyším to pořád, že se děti neumějí chovat, že už to není, jak to bývalo, že neumějí to či ono. Ano, něco se změnilo. Lidé žijí v jiných podmínkách než třeba před třiceti lety. Před třiceti lety spousta záležitostí, které jsou pro dnešní mládež typické, nebyla známá, mnoho věcí se neřešilo. Všechno souvisí s tím, že se společnost někam posunula, děti společnost kopírují. Žáci jsou prostě jiní, a tak k tomu musíme přistupovat. Kdybychom si mysleli, že jde svět do záhuby, tak bychom se z toho asi zbláznili. Když jsem působil na učilišti, nemohl jsem jít ve výuce do takové hloubky jako na gymnáziu, kde třeba Karlu Čapkovi věnuji několik hodin. O to víc jsem sledoval, jakou hudbu děti poslouchají, jaké filmy sledují. Donesl jsem si domů i desky s muzikou, kterou bych jinak neposlouchal, na kazetách filmy, na které bych se jinak nedíval. Pronikal jsem tak do jejich tajů, abych se s nimi mohl o něčem bavit. Ale děti dnes nejsou horší nebo zkažené, jen žijí v jiné době. Je to generační problém. I v padesátých letech lidé povzdechovali, že za jejich mladých časů to bylo jiné.

Do vašich třiceti let ve škole vstoupila sametová revoluce. Učí se vám lépe, když můžete být otevřenější?
Je to trochu jiné vzhledem k tomu, že se ve škole spousta věcí uvolnila. Vím, že byly školy, kde si studenti před maturitou nemohli udělat stužky, k maturitě museli ve svazáckém kroji. Vždy záleželo na tom, kdo stál v čele školy a jaké poměry na škole vládly. Já jsem takové podmínky nikdy nezažil, ani jako žák, ani jako učitel. Měl jsem zřejmě štěstí. Pochopitelně jsme si museli velmi dávat pozor na to, co říkáme. Co se týká postavení učitele, tak se rozhodně lépe učí. A to nejde jen o obsah toho, co učíme. Je volnější pohyb mezi dětmi. Děti jsou otevřenější, někdy to může vypadat jako že jsou drzejší.Ale není to tak, že by to přerůstalo hranice. Je to o lidech, o učitelích, jak si nastaví pravidla. Žáci jsou přímější, dokážou říct svůj názor. Někdy trpím, když probíráme nějakého autora a chci, aby řekli, co si myslí, a oni mlčí nebo jen něco papouškují. Jsem rád, když se hlásí a diskutují.

Připravujete se na hodiny?
Na každou hodinu se připravuji. Až na nějaké výjimky všechno promýšlím, ale mám rád i improvizaci. Když hodina probíhá jinak, mám z toho radost, obzvlášť když se povede. To je doklad toho, že jsme schopní zareagovat i na nezvyklou situaci. Jako ředitel chodím na hospitace do hodin a tyhle situace mám nejraději. Ne když učitel má připravenou hodinu a jede bod po bodu, ale může se v té hodině objevit něco, co ho vykolejí. Mě nejvíc zajímá, jak zareaguje. Když jsem ještě studoval gymnázium s pedagogickým zaměřením, tak jsme chodili učit na základní školu. Měl jsem učit ve druhé třídě. Nikdy jsem se nepřipravil na hodinu tak důkladně jako tehdy. Dva týdny jsem se připravoval. Měl jsem vymyšlené, co řeknu já, co může odpovědět žák, jak budu reagovat, jak bude reagovat dítě. Vytvářel jsem řetězce. Ve třídě jsem pak dětem řekl, ať si otevřou Honzíkovu cestu. A jedna holčička mi řekla, že ji nemá. S tím jsem nepočítal. Jen jsem se jí zeptal, proč ji nemá. Ona se rozbrečela a utekla za paní učitelkou. To bylo moje první improvizovaná situace a musel jsem ji zvládnout.

Máte humorné zážitky z vyučování?
Použiji parafrázi: a o tom to někdy je. Život ve škole, tím, že máte ve třídě třicet dětí, každé je jiné, každé jinak zareaguje, to s sebou přináší i humorné věci. Někdy je vidět, že schválně provokují, aby dovedly učitele do úzkých. To jsme dělali taky, když jsme chodili do školy. Občas si to učitel způsobí sám, že třeba špatně šlápne a spadne ze stupínku, nebo zjistí, že nemá zapnuté kalhoty, a děti se pochechtávají. To přináší život každou chvíli.

Proč jste si vybral právě učitelskou profesi?
Kořeny jsou dané v rodině. Tatínek byl kantor. Přiznám se, že jak děti chtějí být kosmonautem, vědcem nebo popelářem, tak já jsem chtěl být odmalička učitelem. Jak jsem se naučil trochu psát, tak jsme si s mladší sestrou hráli na školu. Musela psát domácí úkoly a poslouchat pana učitele. Nikdy mě nenapadlo, že bych dělal něco jiného. Je to nádherná práce. Učitelské povolání je krásné a člověka obohacuje. O tom by se dalo vyprávět dlouhé hodiny. Mám rád i setkávání s absolventy, když mi pak vyprávějí, co dělají, jak jsou úspěšní. To potěší. Nevzpomenu si, že by někdo vzpomínal na školu ve zlém. Na učitelském povolání je spousta krásných věcí, ale jediná vada na kráse: že totiž nevidíte výsledek svého snažení hned. Firma něco vyrobí a úspěšně prodá, vidí, že byla úspěšná hned. Učitel učí, vychovává, ale teprve za několik let, někdy i za několik desítek let se dozvídáte, že ten či onen váš žák byl úspěšný, že něco dokázal, že to je slušný člověk. Ale to čekání na taková zjištění, zvláště pokud jsou pozitivní, je krásné.

Autor: Květuše Korbářová

15.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Na Kladensku se zřítilo auto ze třicetimetrového srázu

Kladensko - Kuriozní dopravní nehoda se stala v pondělí po poledni v lesním porostu mezi obcemi Svárov a Podkozí. Auto zde vyjelo ze silnice a mezi stromy se řítilo dlouhým srázem dolů na spodní vozovku pod serpentinou. Vozidlo skončilo pod kopcem na spodní vozovce převrácené na střechu. Starší řidič utrpěl zranění a byl převezen do pražské nemocnice. 

CNN: Pražské vánoční trhy jsou mezi desítkou nejlepších na světě

Praha - Mezi desítku nejlepších vánočních trhů na světě zařadila americká televizní stanice CNN tržiště na Staroměstském a Václavském náměstí v Praze. Reportér zaměřený na cestování ocenil každodenní otevírací dobu stánků i blízkost obou hlavních tržišť, stejně jako kvalitu zdejších klobás a piva.

Dijsselbloem: Hospodářské problémy Itálie po referendu nezmizely

Brusel - Hospodářská situace v Itálii se po nedělním referendu nezměnila, problémy zůstávají stejné, poznamenal dnes při příchodu na jednání ministrů financí zemí platících eurem šéf této takzvané euroskupiny Jeroen Dijsselbloem z Nizozemska. Podle něho bude muset nová vláda připravit dodatečná opatření v rámci státního rozpočtu na příští rok, aby země dodržela podmínky takzvaného paktu stability. V něm se členské státy eurozóny zavazují nemít natolik vysoké schodky státních rozpočtů nebo vysoké veřejné dluhy, které by ohrožovaly stabilitu eura a zvyšovaly inflaci v zemích platících eurem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies