VYBERTE SI REGION

Váňa: Úplný konec? Ještě jsem flintu do žita nehodil

Pardubice /ROZHOVOR/ - Letos Velkou pardubickou Josef Váňa nepojede. Ale příště? Kdo ví… Důchodu se ale bál: „Hlavně kvůli pohledu na břicho. To je hrozný".

8.10.2015
SDÍLEJ:

Žokej Josef Váňa. Foto: DENÍK/Luboš Jeníček

Nikdo toho v českém dostihovém sportu nedokázal tolik, co JOSEF VÁŇA (62). Osmkrát vyhrál Velkou pardubickou, zářil ve světě, pořád umí vychovat báječné koně.

I přes relativně vysoký věk zpráva, že se závoděním končí, docela zaskočila. „Tak to prostě je," působí dnes už vyrovnaně. V exkluzivním rozhovoru pro Deník si ale nechal vrátka otevřená. Prý nemusí být všem dnům konec. Kdyby se dostihový Terminátor vrátil zase do sedla? Zase tak moc se nedivte.

S touhle myšlenkou si pohrával už letos, jenže v neděli Velkou pardubickou nakonec nepojede. Hipo Jape byl bez žokeje, Jan Kratochvíl se zranil. Mistr ale nakonec uznal, že takového divocha by v dlouhatánském závodě nezvládl tak, jak by si sám přál. Mluvil i o synovi, pivu, nebo o smrti, která jednou za čas na žokeje nemilosrdně zaútočí.

Dlouho se ve vás pralo, než jste řekl definitivní verdikt, že letos Velkou pardubickou nepojedete?
Pořád jsem koketoval s myšlenkou, že bych za Honzíka Kratochvíla zaskočil, ale pak jsem si uvědomil, že daného koně bych celý dostih neutlačil. To by nešlo. Na tohle fyzicky už nemám.

A psychicky zvládnete jen koukat na dostih, na vaše koně, žokeje, kteří budou mezi sebou bojovat tělo na tělo?
Bude to hrozný, to vám řeknu (usměje se). Ale víte co? Já to zvládnu. Už jsem zvyklej se dívat na to, jak to občas někdo zkur… a já jen trpím na tribuně.

Budete nervóznější než v sedle?
Jo, ale to je úplně normální.

Kdo podle vás má největší šanci vyhrát, když už na startu nejste vy a není tam ani Orphee des Blins?
Někdo to určitě bude. Nejradši bych ale byl, kdyby to byl některý z našich koní, co vám budu povídat.

Třeba Zarif s Josefem Bartošem?
Proto ho taky jezdí.

Funguje mezi nimi potřebná chemie kůň jezdec?
Takhle bych to neřekl. Náš malej Pepča s ním taky několik dostihů vyhrál. Pravda je ale taková, že Pepča Bartoš je u nás pořád ten nejlepší. Zkušeností má ze všech nejvíc. Přijel z Milána a jdeme na to jako zamlada (usměje se).

Mrzelo vás, že jste se s Bartošem, vašim dvorním žokejem a žákem před lety rozešli a on přestal jezdit vaše koně?
Náš malej Pepča se vracel tenkrát z ciziny a řekl, že buď bude doma jednička, nebo na nás prdí a zůstane si hezky venku. My jsme chtěli, aby šel zpátky a jedničkou byl u nás v tu chvíli Pepča Bartoš. Bez emocí to nebylo.

To chápu, s Bartošem jste toho hodně prožili, ale syn je syn…
V dané situaci to byl takový přirozený vývoj. Byla otázka času, že tohle jednou budeme řešit a přišlo to.

Dozrál už Josef Váňa mladší k tomu, aby navázal na otce a i on ovládl Velkou pardubickou?
Když máte dobrého koně, vyhraje na něm kde kdo (usměje se).

On ho má?
O tom jsem přesvědčen, Rabbit Well je dobrý kůň.

Není to ale tak, že aby žokej vyhrál Velkou pardubickou, musí si něčím projít, osobnostně vyrůst, zvítězit v několika těžkých dostizích?
Úplně takhle bych to neviděl. Vloni k tomu moc nechybělo a Velkou pardubickou vyhrál Pepa Sovka, i když musím uznat, že během posledních pěti let se také dostal do české špičky. Chci tím jen říct, že Velká pardubická je dostih, který nemusí pokaždé vyhrát jenom favorit. Sem tam se stane, že první skončí někdo úplně jiný, než každý čeká a od dalších let favoritem jste. Vzpomeňte si na Tiumena.

A nebo Orphee des Blins, ta také poprvé byla totální outsider…
Jasně, přesně takhle to chodí.

Je mladý Josef v něčem podobný, jako jste byl ve 24 letech vy?
V té tvrdosti mě už pomalu začíná dohánět. Ale pořád si myslím, že ještě není tak tvrdě zralý.

To přijde časem, ne?
Doufám. Jen má jednu děsnou nevýhodu, že měří 182 centimetrů, takže vlastně je od 14 let pořád hladovej. Musí se strašně hlídat, tohle můj problém nikdy nebyl.

Nemáte z pozice táty o něj při dostihu někdy strach?
To bych musel mít strach od rána do večera a navíc o všechny lidi v práci. Náš džob je tvrdej, stejně tak, jak jsou tvrdé některé jiné sporty. Zkrátka to tak je, každý si čeká na svoji ránu, ať je to cyklista, někdo, kdo jezdí na motorce… Komukoliv a kdykoliv se něco může stát, navíc bez cizího zavinění. Takhle to je nastavené. Bohužel se nějaký strašný malér občas stane.

Při svém posledním vážném zranění Josef říkal, že kdyby mu kůň nestoupl na nohu, ale schytal kopyto jinam, mohlo to být hodně zlé…
Záleží na štěstí, to potřebujete.

Co se pak honí hlavou, když se dozvíte o tragédii Michala Köhla, který najednou to štěstí neměl?
Je to, jak když jsem lezl po skalách. Zní to strašně, ale člověk žije s tím, že se podobně příšerná věc může sem tam přihodit, i když se ji snažíte vytěsnit z hlavy a nemyslet na ni. Stejně tam je. Třeba minulý týden v Lysé nad Labem se také padalo. Když přijde pád, koně běží a skáčou přináší to i riziko, že se může něco přihodit. Tam k ničemu vážnému naštěstí nedošlo.

A pak si asi i člověk řekne, že vyhrávat je fajn. Ale jsou i důležitější věci než dostih. Je to tak?
Zdraví je rozhodně nejdůležitější, to máš pravdu. Musíme si ho vážit, i když na to často zapomínáme.

Začíná vám bez Velké pardubické v sedle nová životní etapa?
Ani ne, už jsem si zvykl na to, že jsem jenom trenér. V práci na koních stejně budu jezdit dál. Dokud mi to zdraví dovolí, polezu na ně pořád.

Chápu, ale najednou už tam nebude adrenalin, že chcete vyhrát…
To máte pravdu, adrenalin nebude. Ale já ještě flintu do žita nehodil.

Takže se Josef Váňa někde ještě jako žokej může na dostihu někdy objevit?
Je to možný.

Ale zatím jste oficiálně v dostihovém důchodu. Nebál jste se ho?
Bál. Hlavně kvůli tomu, když se podívám na svoje břicho. Je hrozný (usměje se).

To mi neříkejte. Jste pořád v zápřahu, neležíte doma na gauči. Z čeho by vám rostlo?
Je to o tom, že jsem potřeboval mít dřív figuru a fyzičku. Na to jsem pořád myslel, bylo to hodně důležité. Takže jsem nemohl pít pivo. Jenže teď je průser, že mi v tom nic nebrání.

Hlavně, když byla v létě taková vedra. To pak chutná…
A co teprve to naše chýšské, to je výborné (usměje se).

Máte teď třeba i víc volného času, když nejste aktivní žokej?
Právě, že vůbec ne. Když o tom tak přemýšlím, je to spíš naopak. Je ho ještě méně, než bylo dřív.

Manželka si ale určitě malovala, jak vyrazíte někde za teplem, bude vás mít jen pro sebe… A nic.
Jo, za teplem. Ale kdo se mi tady bude starat o těch 70 koní (usměje se)? Tohle je závazek na furt.

Autor: Pavel Ryšavý

8.10.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies