Zažijte Vánoční zázrak v Hradci
Chcete zažít Vánoce na frontě roku 1914? Máte příležitost – už tuto sobotu od 16 hodin na Velkém náměstí v Hradci Králové. Garda města Hradce Králové pořádá připomenutí „Vánočního zázraku" u Yper včetně fotbalového utkání Anglie – Německo, vaření čaje a svařáku proloženém ukázkami výstroje a zbraní.
Do švestek. To se říkalo na počátku Velké války, když branci rukovali na frontu. Nastal prosinec, první válečné Vánoce a výhled na brzký konec konfliktu vzal za své. Ze střetu Srbska a Rakouského mocnářství vzešel celosvětový konflikt, který se nedal jen tak zastavit.
První Vánoce Velké války zafungovaly jako rána, která zasáhla všechny lidi bez ohledu na národnost, vojáky i civilisty. Válka ovšem nerozdělila jen národy, ale i rodiny.
„Pro rodiny v zázemí to bylo traumatizující, protože v mnohých otec chyběl, a to nejen lidsky, ale i u zažitých rituálů. Hospodář totiž podle zvyklostí obstarával na Štědrý den zvěř. Špatné zprávy přišly také před Vánoci 1915, kdy šly ročníky 1870–1871 a 1865-1867 k přezkumu na odvod. To náladě nepřidalo," říká Jan Tetřev, historik Východočeského muzea Pardubice.
Vánoce v zákopech
Jak vypadaly první Vánoce na frontě? „Stromečky se zdobily vším, co bylo. V zákopech k tomu sloužily i patrony, v zázemí mohly být zdobnější. Jinak Štědrý večer trávili muži v palebných pozicích, jinak to samozřejmě vypadalo v týlu ve skladech proviantu. Vojáci dostávali dárky od červeného kříže nebo z domova, pokud si to mohli dovolit. Obecně to byla pro vojáky po psychické stránce velmi vysilující. Armáda se s tím snažila bojovat různě. Například vojáci, kteří trávili Vánoce na pozicích, dostávali v roce 1914 a 1915 odznak za Vánoce v poli na podpoření morálky. Povzbudivou řeč k nim zpravidla měli velitelé a nesmíme zapomínat také na duchovní službu," podotýká Jan Tetřev.
Mnohým se v této souvislosti jistě vybaví známá postava feldkuráta Katze v Haškově Švejkovi. „Katz byl karikaturou a koncentrátem nešvarů té doby. Faktem je, že polní duchovní službu obstarávali kněží, kteří se přihlásili ke službě v armádě. Populace byla z drtivé části křesťanská a náboženský aspekt byl nedílnou a silnou součástí Vánoc," dodává Tetřev.
Vánoční zázrak u Ypres 1914
Na Štědrý den roku 1914 došlo na západní frontě na několika místech k něčemu, co později vešlo ve známost jako 'Vánoční zázrak'. Šlo o spontánní zastavení palby i přátelská setkání vojáků mezi zákopy, která vešla do legend. Dočasný mír trval od pár hodin po několik dní. Při jednom se měl odehrát i improvizovaný fotbalový turnaj Anglie – Německo. V knize Forgotten voices of the Great war je popsán příběh britského vojína Franka Sumptera: „V zákopech, kde jsme seděli, jsme slyšeli Němce zpívat Tichá noc, svatá noc. Když zpívali, navrhli naši, ať se přidáme. Jak jsme začali zpívat, oni přestali a naopak. Pak jeden Němec pod tíhou okamžiku vyskočil ze zákopu nahoru a volal na nás: 'Veselé vánoce Angláni.' A tehdy si naši hoši řekli, že když může on, tak my taky a vylezli jsme nahoru na zákopy. Seržant nám dal rozkaz zalézt zpátky, ale okřikli jsme ho 'Jsou Vánoce!' a vydali se směrem k překážkám z ostnatého drátu, skrz který jsme si s Němci podávali ruce a povídali si. Důstojníci sice vydali rozkaz zákazu bratříčkování s nepřítelem, ale otočili se k nám zády, protože věděli, že to nedokáží zastavit. Nemluvili jsme s Němci o válce, mluvili jsme o našich rodinách, jak jsme na tom, kolik nám je a jak dlouho to vše potrvá. Někteří tam mezi zákopy vydrželi celé hodiny."
Vánoce doma
Ani život běžných občanů nebyl v prosinci roku 1914 lehký. Od počátku války vystřelily ceny potravin vzhůru. Vláda reagovala sérií opatření, zákazů a cenových regulací.
„Před válkou hospodyně z měst nakupovaly na trzích, za války se musely obracet jedině na venkov. Existovaly komodity, které se ani nesměly prodávat lidem – jen státu. Šlo hlavně o obilí, postupem času se přidaly luštěniny, tuk a další komodity nejen potravinářské. Na venkově však stále šlo ledacos sehnat, proto se zde načerno nakupovalo bez ohledu na cenové vyhlášky. Je potřeba také říci, že v roce 1914 ještě byla proti pozdějším fázím konfliktu relativní hojnost. A mezi lidmi byly ještě úspory," dodává Jan Tetřev.
O nouzi pozdějších let vypráví také publikace Za světové války v držení Státního okresního archivu Pardubice, ve které se píše: „O uhlí, dříví a petrolej je v Pardubicích strašlivá nouze. Pro celé město s dvaadvaceti tisíci obyvateli přidělilo ministerstvo veřejných prací v roce 1917 na každý měsíc čtyři vagony uhlí. Je to právě tolik, kolik ho potřebují pekaři na upečení chleba a veřejné okresní kuchyně na vaření obědů pro nejchudší."
Zákaz vánoček
Za další strasti války lze jmenovat ještě zákaz pečení vánoček. „Toto opatření bylo nařízeno proto, že pečení spotřebovalo velké množství nedostatkové bílé mouky a tuku," vysvětluje Jan Tetřev.
Nákupní šílenství, jak jej známe dnes, neexistovalo, i když paralela by se najít dala.
„Už před válkou bylo zajištění vánoční tabule nápor na hospodyni, protože většina rodin žila takzvaně z ruky do úst. Za války to bylo nesrovnatelně obtížnější. Příděl byl na přežití, ne na oslavy. Takže hektické shánění toho 'lepšího', aby se rodina měla, nejspíš bylo i tenkrát. Zmínit musíme i hračky. Drtivá většina dětí měla hraček nesrovnatelně méně než dnes, a když už, tak byly většinou dřevěné a společné se sourozenci. V chudých domácnostech šlo ale především o jídlo," uzavírá Jan Tetřev.
Posílám ti pozdrav z fronty…
> Drazí rodiče! K Vánočním svátkům a Novému roku Vám přeji všeho zdraví a blaha. Též hochům a Hájkům a všem známým pozdrav. Na Štědrý večer budu také asi tak stát, jako ten vojín na lístku. To bude vzpomínek. Takový jest náš mundur. V duchu líbá Váš syn Josef (adresováno Jesničánky, Pardubice)
> V Pardubicích 29/12 1914: Drazí! Přejeme Vám oboum Šťastné a příjemné svátky Vánoční vzpomenete si též na mne večer. Já pracovala ve škole mnoho věcí vlněných pro vojsko přes 120 kusů jsem odvedla jsem ráda, že mám již po starosti. Zde je mnoho raněných což v Táboře také? Jak se pokaždé máte, syn na vojně je zdráv? Přejeme Vám mnoho zdraví v tom Novém roce a aby ten obchod byl lepší a bysme se šťastně shledaly. Srdečně Vás zdraví Vaše K. Wegerová
> Jaroměř 23/12 1914: Velice mne překvapila Vaše pozornost vůči mně ačkoliv jsem si ji nikterak nezasloužil. Děkuji za dárky a přeji celému (nečitelné) veselých svátků. Já ty „veselé vánoce" ztrávím v železničním vagoně. Jašek
> Jaroměř 29/12 1914: Drazí rodiče! Předem přijměte ode mne všichni nejsrdečnější pozdrav a stálou vzpomínku na Vás. Obdržel jsem od Vás dva dopisy psané na svatého Štěpána. Ani nevíte, jak mě potěšily. I já vám vypíši, jak jsem strávil ty krásné svátky vánoční. Strávil jsem je ve vzpomínce na Vás, jakož jsem byl přesvědčen, že i Vy na mě vzpomínáte.
Z archivu pohlednic Východočeského muzea Pardubice a dopisů Jana Šmatlána z publikace Zapomenuté hlasy (H.Králové 86) (texty jsou přepsány v původní verzi)